Lukoprenové formy ve štukatérství

Venkovní fasády i vnitřní prostory stavebních objektů se po staletí ozvláštňují a oživují ozdobnými prvky – různými profily a ornamenty. Štukatérské prvky, které se při estetickém řešení úspěšně uplatňovaly v minulých stoletích, je v současné době potřeba restaurovat. Zničené části se nově modelují, nejzachovalejší stávající prvky se kopírují. S plastickými ozdobami se ale setkáváme nejen ve starých stavbách, ale i v reprezentačních stavbách nových. Štukatérské práce tedy nespočívají jen v restaurování, ale také ve vytváření nových tvarů.

Štukatérství

Některé štukatérské prvky se vyrábějí tažením, jiné soustružením, mnohé ale také využívají technologii odlévání. Odlévají se do forem, které mohou být vyrobeny podle modelu z hlíny, modelíny, sádry, kamene, betonu, dřeva i plastu. Forma je tedy negativem originálního modelu.

Co rozhoduje o nejvhodnějším materiálu pro výrobu formy?

Jednak to jsou vlastnosti samotného modelu, jednak materiál odlitku. Formy pak mohou být želatinové, parafínové, solagelové, sádrové, silikonové. V tomto článku se budeme podrobněji zabývat pouze moderními silikonovými formami. Na českém trhu mají dlouhodobě své místo formy lukoprenové. Pod značkou Lukopren N se skrývají silikonové dvousložkové kaučuky kondenzačního typu. Po smíchání kaučukové pasty s tekutým katalyzátorem dochází během několika hodin za normální teploty k vulkanizaci v celé hmotě (v neomezené tloušťce) za tvorby silikonové pryže, která má velmi nízkou adhezi k ostatním materiálům. Výborná zatékavost umožňuje věrně zkopírovat i nejjemnější detaily, a to včetně povrchové struktury modelu. Díky pružnosti silikonového kaučuku je možno vytvářet formy s menším počtem dílů (klínů), než u jiných tradičních materiálů. Ale i při navrhování zcela nových prvků mohou být ornamenty odvážnější, členitější, protože při použití silikonových hmot je odformování snazší, a to včetně negativních úhlů. Ve štukatérském oboru nejčastěji používanými Lukopreny jsou univerzální typ s dobrou zatékavostí Lukopren N 1522 a nátěrový či špachtlovací typ s omezenou stékavostí Lukopren N 1725. Své místo si pomalu nachází také Lukopren N 5221, který je výrazně tažnější, měkčí a odolnější vůči natržení, než druhé dva typy.

Začínáme s jednoduchou formou

Nejčastější způsob použití při kopírování prvků s jednostranným reliéfem, jako jsou plastické výjevy, znaky nebo ornamenty, je příprava jednodílné formy zalitím. K tomu je potřeba sejmout zachovalý kopírovaný prvek z fasády, případně použít model nově vyrobený. Model se umístí do pomocné nádoby nebo pomocného rozebíratelného boxu a provede se separace. Připravená kaučuková pasta se lije slabým proudem tak, aby se vyloučilo tvoření vzduchových bublinek. Je vhodné nejprve natřít štětcem slabou vrstvu po celém modelu, poté propíchnutím odstranit viditelné bublinky a teprve pak nalít zbylé množství pasty. Mechanická odolnost formy může být zvýšena síťovými tkaninami. Tloušťka stěn modelů o rozměru cca 30 cm nemá být větší než 1 cm, u forem menších modelů by neměla přesáhnout 5–8 mm. Při tomto způsobu výroby formy lze použít všechny zmiňované typy formovacích kaučuků Lukopren N, při použití Lukoprenu N 5221 mohou být na modelu i mírně záporné úhly. Silikonové formy se vyrábějí poměrně tenké, protože v silné vrstvě se nemůže plně projevit pružnost a tažnost kaučuku. Slabé silikonové formy však nebývají samonosné, a proto potřebují ochranné a zpevňující sádrové lože.

Vícedílné formy

Formy lze také vyrábět vícedílné – stručně zmíníme přípravu dvoudílné formy na jednodušší trojrozměrný model s rovnoměrnou tloušťkou ve všech směrech a jasnou dělicí rovinou. Dle velikosti modelu se připraví pomocná nádoba nebo box. Do boxu se nalije malé množství nakatalyzované silikonové pasty, čímž se vytvoří dno formy. Cca po dvou hodinách (dno je zvulkanizováno do nelepivého stavu) se vloží do boxu naseparovaný model. Při umísťování modelu do boxu je třeba brát v úvahu, že podstavná strana modelu (např. sošky) slouží jako licí otvor při výrobě odlitků. Proto se tato část přiloží, případně přilepí k hradítku.

Model se z jedné poloviny zaleje pastou tak, aby dělicí rovina vytvářela podélný řez modelem. Kaučuk se nechá zvulkanizovat, čímž je vytvořen první díl formy. Před odlitím druhého dílu je možno vytvořit zámky (tvarované výstupky) pro přesné sesazení formy. Poté lze přistoupit k výrobě druhého dílu formy. Zde je důležitá dokonalá separace dělicí roviny a vytvořených zámků. Jedná se o spoj silikon-silikon, proto je účinným separátorem pouze Lukopren Parafínový Separátor. Poté se model zalije přiměřeným množstvím nakatalyzované pasty a vytvoří se tak druhý díl formy. Postup je vhodný pro formovací kaučuky Lukopren N 1522 i N 5221.

Pokud je model složitější

V případě zaformování složitějšího modelu se forma připravuje jako dvou či vícedílná vrstvená forma s ložem. Výroba formy je náročnější na čas, přináší ale úsporu silikonového kaučuku. Pro snadné vytvoření dělicí roviny je možné použít modelářskou hlínu, kterou se vyplní spodní část boxu. Do hlíny se vtlačí model a špachtlí se vytvaruje vhodná dělicí rovina. Pro pozdější přesné sesazování se v dělící rovině vymezí tzv. zámky jak pro silikonovou formu, tak podpůrné lože. Při umísťování modelu do boxu je opět třeba brát v úvahu, že podstavná strana modelu bude sloužit jako licí otvor při výrobě odlitků. Proto se tato část přiloží k hradítku. Provede se separace modelu pomocí Lukoprenu Separátoru. Postupně se pomocí štětce nanáší 3 až 5 vrstev kaučuku, vždy po zvulkanizování předchozí vrstvy. Mezi posledními vrstvami může být vložena gáza nebo řídká tkanina. Optimální tloušťka formy je 2 až 3 mm. Po zvulkanizování poslední vrstvy se vytvoří sádrové, případně betonové nebo polyuretanové lože ke zpevnění formy. Poté se pomocný box rozebere, model spolu s formou i ložem se uvolní z modelářské hlíny a umístí do nově sesazeného boxu z hradítek. Stejným postupem se vytvoří druhý díl formy a lože. Zde je velmi důležitá dokonalá separace spoje silikon-silikon, účinným separátorem je pouze Lukopren Parafínový Separátor. U složitých trojrozměrných modelů s nerovnoměrnou tloušťkou a náročným reliéfem se doporučuje výroba vrstvené formy z Lukoprenu N 5221, i když je pravda, že i z tvrdšího a méně pružného levnějšího Lukoprenu N 1522 často šikovné štukatérské ruce vytváří neuvěřitelné formy.

Snímání otisků ze svislých stěn

Specifický je postup výroby formy snímáním otisků ze svislých stěn, stropů či kopie rozměrných soch. Pro snímání reliéfů ze svislých nebo šikmých stěn se používá Lukopren N 1725, který má vyšší viskozitu a omezenou stékavost. Pokud je nutné věrně kopírovat jemnější strukturu snímaného podkladu, je nutné využít prvních pár minut po zamíchání katalyzátoru (kdy je pasta tekutá a dobře zateče) a štětcem opatřit celý model tenkou vrstvou kaučuku. Po jejím zvulkanizování po cca 2 hodinách se nanese silnější vrstva Lukoprenu N 1725. Mírnou modifikací postupu je použití Lukoprenu N 1522 nebo nebo N 5221 pro první tenkou vrstvu (v případě jemnější struktury nebo záporných úhlů) a po jejím zvulkanizování navrstvení Lukoprenu N 1725 štětcem, špachtlí nebo rukou v gumové rukavici. Od určité tloušťky stěny bývá celá forma tzv. samonosná. Tímto způsobem lze vyrobit jednodílnou či vícedílnou formu.

Lukoprenové formy jsou vhodné pro odlévání sádry, betonu, umělého kamene, pryskyřic, Lukopren N 1522 je pak vhodný i pro nízkotavitelné kovy.

Více informací na internetových stránkách www.lucebni.cz, včetně fotoseriálů a Technologického postupu pro výrobu forem.