Mezinárodní konference o bydlení 24.-25.10.2005 - Aktuální otázky bydlení v České republice a Rakouský model bytové politiky
Česká společnost pro rozvoj bydlení, která si v tomto roce připomíná 10. výročí svého založení, ve spolupráci s několika významnými organizacemi (Sdružením nájemníků ČR, Svazem českých a moravských bytových družstev a Českomoravskou konfederací odborových svazů) uspořádala dvoudenní konferenci k aktuálním otázkám bydlení v České republice ve vztahu k rakouskému modelu bytové politiky.
Zapojení rakouské bytové politiky do názvu konference nebylo formální, vyjadřovalo hlavní zaměření konference. ČSRB dlouhodobě spolupracuje s řadou odborníků i s výzkumnými pracovišti v Rakousku. Je přesvědčena, že bytová politika v Rakousku je z hlediska cílů a prostředků, a zejména koncepcí rozvoje bydlení v České republice, velmi blízká. Může přinášet nejen inspiraci, ale i četná dobře využitelná věcná řešení. Příklady by bylo možné nalézti v opatřeních, která se v Rakousku a v Československu uskutečňovala již po první světové válce.
Cesty obou zemí se po roce 1948 nadlouho rozešly. Dlužno bohužel konstatovat, že i po roce 1989 nebyly všechny nabízející se možnosti využity. ČSRB rakouské zkušenosti ve své práci i návrzích a doporučeních využívala prakticky od svého založení. Posledním příkladem byla konference v Táboře v roce 2001, kde byl současně uspořádán speciální česko-rakouský seminář. ČSRB ve sbornících, které pravidelně každý rok svým členům rozesílá, také vždy uvádí aktuální poznatky o bydlení z Rakouska.
Není tedy divu, že nad mezinárodní konferencí v tomto pojetí převzal záštitu jak ministr Radko Martínek, tak i velvyslankyně Rakouské republiky v ČR Margot Klestil-Löffler. Na konferenci kromě českého hlavního referátu od Prof. Jaromíra Císaře, předsedy ČSRB a bývalého ministra pro místní rozvoj, vystoupili především rakouští specialisté s uceleným programem.
Získat a udržet důstojné a přiměřené bydlení
Dr. Sommer z Ministerstva hospodářství hovořil k rakouské bytové politice, kterou, jak zdůraznil, vidí v dodržování tří stále platných zásad:
- kontinuita
- koncensus
- trpělivost.
Tyto tři zásady nalézají svůj výraz v úspěších rakouské bytové politiky. V Rakousku je sociálně-tržní základ doprovázen racionálním využitím prostředků z veřejných zdrojů. Nabídka bytů uspokojuje poptávku v širokém rejstříku poptávky příjmově rozvrstvených domácností. V Rakousku se prakticky nevyskytuje sociální či etnická segregace, bezdomovectví, nejsou obrovské rozdíly v bydlení u většiny obyvatel.
Další odborníci precizovali jednotlivé oblasti bytové politiky, ukazovali jak konkrétně jsou problémy a úkoly řešeny.
Dr. Amann se zabýval systémem podpor do bydlení, příjmy a výdaji v systému podpor, zapojením finančního kapitálu. Uvedl typický projekt financování výstavby bytových domů. Dr. Förster z vídeňského magistrátu se zabýval zejména programem rekonstrukce, jak sám uvedl, programem „ozdravění" bytových domů ve Vídni. Rekonstrukce je prováděna komplexně v rozsahu 10 tis. bytů ročně (program celkem 170 000 bytů). Zdůraznil prospěšnost a velmi dobrou využitelnost vzájemně prospěšných bytových společností a využitelnost daňových nástrojů.
Dr. Mayerová se zabývala především rekonstrukcí panelových bytových domů a regenerací sídlišť ve Vídni a v Bratislavě. Sdělila účastníkům výsledky právě ukončeného rozsáhlého výzkumného úkolu, na němž spolupracovaly výzkumné ústavy z Vídně a Bratislavy.
Dr. Schörner rakouský cyklus přednášejících uzavíral referátem o výzkumu v oblasti bydlení v dolnorakouské Akademii věd.
Účastníci konference vyslechli vystoupení Ing. Cvacho k bytové politice na Slovensku a velmi zajímavá sdělení k bytové politice v SRN ve vztahu k nájemnímu bydlení (Dr. Franz-Georg Rips - spolkový ředitel Německého svazu nájemníků).
Nové jevy v německé bytové politice a v politice výstavby měst
V sousedním Německu je problematika bydlení komplikovanější než v Rakousku, což je dáno pestřejší sociální, demografickou a národnostní skladbou obyvatelstva, lišící se v různých spolkových zemích, a také strukturálními rozdíly mezi „starými" a „novými" zeměmi. Zcela specifická je situace v Berlíně, kde je 30 % nezaměstnanost, strukturální přebytek kolem 300 000 prázdných bytů, většinou po rekonstrukci. V Berlíně je 600 tis. bytů za 20 mld. eur v soukromém vlastnictví fondů tzv. rozvojového kapitálu (Private Equity), což jsou sdružení vlastníci (nejčastěji z Japonska, Anglie a Ameriky), kteří institucionalizovanou formou investují do krátkodobých a střednědobých nákupů bytů s cílem maximalizace výnosu investice. „Jde o obrovské snížení vlivu komunální sféry," řekl Dr. Rips a dodal, že „nejhorší je, když se byty dostanou do soukromých rukou, což v Německu běží."
V Německu je patrný další jev - obyvatelé a družstva kupují byty od firem, což má za následek, že zisky jdou do soukroma. Celkově poptávka po bytech v Německu klesá - mj. díky poklesu počtu obyvatelstva. Pokles je ale doprovázen tím, že staří lidé se stále více stěhují do měst kvůli službám, lékařské péči ap.
16 % německých domácností (!) není s to financovat provoz a musí se angažovat stát. Na rozdíl od Rakouska, které udává nulovou míru bezdomovectví, v Německu statistiky neexistují, ale odhady za celou SRN zní, že v důsledku heterogenizace v rozdělování majetku je ca 400 000 lidí bez domova. Za neuvěřitelnou označil Franz Rips explozi cen za energie - např. u plynu o 50 % za rok. To vedlo k tomu, že jsou větší výdaje na provoz bytů než za nájem. Příznivým důsledkem je snaha o lepší využití energie, zateplení a ochranu životního prostředí.
V Německu, tak jako u nás, funguje také rozprodávání bytů, které záleží na celkovém stavu budovy. Bytová politika, která je orientovaní na slabší skupiny obyvatel, se rozhoduje a provádí na místě (v obci) podle podmínek na místním trhu s byty. Úzce souvisí se státní sociální politikou, zaměstnaností atd., kdy např. bezdomovci a chudí dostávají příspěvek 40 euro za měsíc. Kdo má velký byt, je nucen se vystěhovat do horšího. Na trhu s nájemními byty je cca 1,8 mil. bytů. Každý rok z nich ubude cca 100 tis. bytů. Všechny skupiny nájemníků, kteří žádají o podporu, dají dohromady zhruba 10 mld. euro. Příští rok tyto peníze ale již nebudou a financování provozu bude obtížnější. V Německu se také zřetelně projevuje odklon od hromadné výstavby a tendence podporovat individuální výstavbu.
Problémem je také zvyšující se disproporce mezi byty a pracovními místy, která úzce souvisí s otázkou, jak skloubit děti s kariérou. Přebytečné byty, které se musejí bourat a přestavovat k jiným účelům, však skýtají v sídlištích šanci, jak vnést do měst více kultury a zlepšovat prostředí. To je v souladu s trendem bydlet a pracovat na jednom místě. „V Německu se bude snižovat cena za byty a zvětší se diferenciace," uzavřel Franz-Georg Rips a rozloučil se citátem od Wienera: Změnili jsme svět tak radikálně, že musíme radikálně změnit sebe, abychom mohli existovat.
Živá diskuse v sekcích
Ve třech sekcích (Tržní a sociální politika v bydlení, Systém podpor a rekonstrukce bytového fondu, Sociální bydlení a úloha výzkumu) se diskuse vyznačovala otevřenou výměnou názorů, dotazy i dobře formulovanými návrhy. Zahraniční specialisté se jednání v sekcích aktivně zúčastnili. V sekci č. 2 přinesl obchodní ředitel vzájemně prospěšné bytové společnosti Neunkirchen (Dolní Rakousko) konkrétní příklady postupu při bytové výstavbě, rekonstrukcích a správě bytového fondu na neziskovém principu. Tyto byly věcně srovnávány a ověřovány s postupy našich developerských firem.
Po jednání v sekcích 25. 10. 2005 byly na plenárním zasedání formulovány závěry z diskusí a doporučení. Závěrečná tiskovka za účasti ministra Radko Martínka označila konferenci „za zdařilou a pro koncepční zaměření i praktickou bytovou politikou v ČR za vysoce podnětnou".
1 RNDr. Jiří Hejhálek je členem České společnosti pro rozvoj bydlení. Čerpáno z doprovodných tiskovin ke konferenci a záznamů z mluvených přednášek (přednáška Dr. Franze Georga Ripse)
