Moderní barvy pro novostavby, rekonstrukce a historické stavby

Široký sortiment interiérových a fasádních barev pokrývající všechny významné pojivové báze, pečlivě navrhované formulace s vysokou dávkou vlastní invence a technologické preciznosti, užitné vlastnosti, které předbíhají ceny. To je cesta, která dovedla společnost HET k pevné pozici na trhu. Společnost HET dodává stavební barvy pro běžné novostavby a rekonstrukce, časté jsou ale i aplikace na historických budovách.

Těžko bychom hledali v České republice odborníka, který by neznal tuzemského výrobce interiérových a fasádních barev HET. Díky působivé propagaci, ale především pro kvalitu a výhodné ceny, jsou barvy HET velmi známé i mezi laickou veřejností. Jmenujme např. malířské barvy Junior, Klasik, Brillant a Hetline. V oblasti fasádních barev pak značky Fasadin a Mikral jak na akrylátové, tak na silikonové bázi. Výrobní sortiment společnosti HET tím ale nekončí.

Jsou tu ještě akrylátové a silikonové tenkovrstvé omítky, disperzní tmely, speciální barvy a přípravky na úpravu povrchů (nejen zdiva, ale i dřeva, kovů apod.) a penetraci podkladu před nanesením barvy. O jejich kvalitě a cenách platí totéž co o interiérových a fasádních barvách a v našem časopise se jim budeme věnovat v následujících číslech.

Druhy barev

Laik, ale i stavební odborník, který zrovna není sběhlý v chemii, může cítit první problém už když se má rozhodnout mezi druhem barvy, např. mezi silikátovou, silikonovou, akrylátovou apod. Může ho také zmást pojem disperzní barva (tmel, lepidlo), neboť si nedokáže představit rozdíl od jiných barev.

Přívlastek disperzní se v barvářství nikdy nevztahuje k barvě jako celku, ale pouze k její kapalné složce, která plní funkci nosiče a po nanesení a vytvrzení funkci pojiva. Do kapalné složky se při výrobě barvy přidávají plniva a barevné pigmenty, což jsou velmi jemné pevné částice. Jako celek je každá barva disperzní soustavou¹. Pojmem disperzní barva jsou však označovány jen ty barvy, u nichž už samotná kapalná složka (bez plniv a pigmentů) je disperzí. Např. voda (rozpouštědlo) s rozptýlenými mikroskopickými částicemi akrylátu² (pojivo), tvoří základ pro akrylátovou barvu, která vznikne přidáním plniva (např. kaolinu, mastku nebo běloby - třeba oxid titaničitý – TiO₂) a barevného pigmentu. Podobně je tomu v případě silikonových barev³.

Klasickou interiérovou barvou je vápenné mléko, což je vodný roztok špatně rozpustného hydroxidu vápenatého Ca(OH)₂, v němž jsou dispergovány nerozpuštěné částice téhož hydroxidu. Vyšší kryvost mají nátěry, jejichž kapalná složka je voda s rozpuštěným klihem či karboxymetylcelulozou (KMC) a plnivem je kaolin plus běloby.

Silikátové barvy jsou často také disperzní, ač se to v názvech nezdůrazňuje. Jejich pojivem jsou různé formulace na bázi vápna, sádry či cementu. Plnivy, která zajišťují mj. kryvost, mohou být např kaolín nebo jiné anorganické běloby (firma HET používá oxid titaničitý) a konečně barevné pigmenty.

Silikátová, akrylátová nebo silikonová barva?

Dříve nejběžnější a často i jediná malířská i fasádní barva bylo vápenné mléko. Na rozdíl od novodobých přípravků se vyznačuje nízkou kryvostí, která se navíc projeví až po vyschnutí nátěru a pak ještě mírně a pomalu roste se zráním nátěru (karbonatací). Zpravidla je nutné opakovat nátěr třikrát i vícekrát, a pokud chceme zakrýt novým nátěrem skvrny na staré omítce, je to takřka nemožné. Kdo se snaží opakovaným nátěrům vyhnou tím, že připraví nátěrovou suspenzi s vysokým obsahem pevné složky (hydroxidu) a s viskozitou blízkou dnešním profesionálním barvám, pak tlustá vrstva po čase rozpraská a pravděpodobně opadá.

Nátěry silikonovými barvami jsou typické svojí vysokou vodoodpudivostí (hydrofobností), což přispívá k samočistitelnosti povrchu. Kapky dešťové vody povrch nesmáčí, ale kutálí se po něm. Přitom nabalují nečistoty, prach a tím povrch čistí. Vodoodpudivost povrchů se silikonovými nátěry není v protikladu se známou schopností silikonových nátěrů propouštět vodní páru. Difúzní propustnost, jak se této vlastnosti říká, je požadována zejména u fasádních nátěrů. Je to proto, že vodní pára po většinu roku difunduje zevnitř ven (výjimkou je stav, kdy je venku tepleji než uvnitř). Nátěr nesmí prostupu vodní páry bránit a je-li obvodová stěna z jakýchkoliv důvodů vlhká, musí fasádní nátěr umožnit vysýchání.

Přestože se může zdát, že v oblasti stavebních barev je vše zásadní hotovo, zbylo stále dost místa pro řešení technických detailů na konkrétní praktické požadavky.

HET – nápady pro obtížné situace

Společnost HET realizuje řadu vlastních myšlenek s cílem zajistit vysokou kvalitu barev bez použití nejdražších surovin z chemické prvovýroby, které výrobky prodražují. Příkladem jsou akrylátové barvy HET, které jsou omývatelné, mechanicky odolné a zejména trvanlivé. O akrylátových barvách panuje někdy zastaralý názor, že povrchy jimi ošetřené mají malou difúzní propustnost pro vodní páru. HET vyvinul fasádní akrylátové barvy, které jsou svojí difúzní propustností plně srovnatelné se silikonovými barvami, přičemž si drží své typické přednosti, tedy omývatelnost, mechanickou odolnost a trvanlivost.

Mimořádnou sílu invence prokázala společnost HET také v případě akrylátové interiérové barvy HETLINE IZOL, která se aplikuje na staré a znečištěné podklady. Barva má vynikající izolační schopnost, takže po její jednorázové (v případě extrémního znečištění dvojnásobné) aplikaci nevystupují z podkladu ani staré anilínové barvy, výkvěty solí, mastnoty, které ulpívají na stěnách v kuchyních nebo průmyslových provozech, nikotinové nečistoty apod. Jedná se o tzv. „primer“ (základní barvu), která plní funkci izolační a jejím prvotním úkolem tedy není vysoká kryvost. Té je pak dosaženo vrchní barvou. Je vysoce spolehlivá a drží dokonce i na nedokonale odmaštěném povrchu.

Mikral 100 - Závodní pojišťovna Škody Auto, a.s. - Mladá Boleslav, rok 2003

Mikral - silikon - Památková rezervace - měšťanské domy - Telč, rok 2000

---

¹) Disperzní soustava vzniká rozptýlením pevné látky (např. polymeru) v kapalném prostředí (např. ve vodě). Je-li velikost pevných částic v disperzi větší než 1000 nm, mluvíme o tzv. hrubé disperzi, je-li velikost částic menší než 1 nm, pak jde analytickou disperzi („pravý“ roztok), v ostatních případech jde o koloidní disperzi. Jsou-li všechny částice stejně velké, jde o soustavu monodisperzní, jejím opakem je soustava polydisperzní.
²) Látka odvozená od kyseliny akrylové (propenové) CH₂=CH-COOH. Substitucí tučně označených atomů vodíku uhlovodíkovými zbytky vzniká monomer, např. methylmethakrylát
CH₂=C(-CH₃)-COO(-CH₃).
Polymerací monomeru vzniká vlastní akrylát, v tomto případě polymethymethakrylát.
³) Základem silikonových barev, olejů, kaučuku, hydrofobizačních přípravků a dnes i tělních implantátů jsou polymery o různé relativní molekulové hmotnosti (102 až 106), které obsahují siloxanový řetězec
–[-(R₁-)Si(-R₂)-O-]_n-,
kde R₁ a R₂ jsou uhlovodíkové zbytky. Název silikony dostaly tyto sloučeniny mnohem dříve, než byla poznána jejich skutečná struktura. Protože vznikají reakcí dichlor-dialkylsilanu R₂SiCl₂ s vodou, předpokládalo se, že jde o látky podobné ketonům [1], neboť podobná látka dichlor-dialkylmethan R₂CCl₂ (v níž je místo atomu křemíku atom uhlíku) reaguje s vodou za vzniku dialkylketonu (od slova keton byl odvozen název silikon).