Může být izolace domu proti vodě nebezpečná pro zdraví obyvatel?

I přes růst užití syntetických hmot je nejčastějším stavebním izolačním materiálem asfalt. Dnes především ve formě asfaltových pásů, jen zřídka se izoluje asfaltem tzv. za horka. V literatuře, na internetu i mezi částí odborníků je asfalt spojován s polyaromatickými uhlovodíky (PAU, mezinárodní značení PAH). Ty jsou obsaženy hlavně v dehtu, mnohem méně v asfaltu.

To spojování je způsobeno tím, že asfalt a dehet jsou vzhledově i fyzikálními vlastnostmi velmi podobné látky. V minulosti, nejméně do konce padesátých let minulého století, se ve středoevropském prostoru daleko více používal dehet než asfalt a oba materiály se občas bezstarostně, občas ovšem cíleně zaměňovaly.

Z výsledků stanovení ITC Zlín v letech 2003, 2007 a 2008 plyne, že obsah PAU ve výluhu je vždy hluboko pod limitem pro pitnou vodu i pro spodní vody.

Dehet byl ve středoevropském prostoru vždy levnější asfaltu a často byl považován i za kvalitnější. Až při sledování příčin vzniku rakoviny u pracovníků obaloven silničních směsí se přišlo na to, že obsah PAU je u dehtu 500 až 1000× vyšší, než u asfaltu a od konce šedesátých let je z tohoto důvodu dehet pro stavební materiály zakázán.

Polyaromatické uhlovodíky jsou chemické látky vždy složené z atomů uhlíku a vodíku a s charakteristickým uspořádáním nejméně tří benzenových jader v molekule. Vyskytují se přirozeně v malém množství v přírodě.

Člověkem jsou vytvářeny především v koksárenství, při různých spalovacích procesech, při zahřívání organických látek při teplotách nad 600 °C a významně při kouření. Z jedné vykouřené cigarety vznikne až 20 ng PAU. Jsou doslova všude okolo nás a pro člověka jsou nebezpečné až v určité koncentraci.

Nebezpečnost je především v tom, že mohou způsobovat rakovinu, poruchy nenarozeného plodu a poškození reprodukčních schopností člověka. I v nepatrných koncentracích jsou nebezpečné při dlouhodobém působení tj. především jsou-li součástí stavebních materiálů obytných budov, kde potom působí na obyvatele celá desetiletí.

Jak laik pozná asfalt od dehtu?

Není to až tak složité. Především je to zápach, který je u dehtu silný a charakteristický i po desetiletích. Asfalt je cítit jedině horký, když je v tekutém stavu. V tuhém stavu je v podstatě bez zápachu.

Dále je to zbarvení. Obecně jsou oba materiály černé, ale ta černá lesklá je především u dehtu, asfalt je spíše černohnědý, černošedý a matný. Vhodíme-li kousek asfaltu do skleněné nádoby s petrolejem, dojde k jeho rozpuštění a kapalina ztmavne až zčerná. Je-li to dehet, nedojde k rozpouštění a zčernání, pouze se petrolej zbarví do žlutozelena.

Dojde-li ke zčernání roztoku a je cítit dehtový zápach, znamená to, že máme směs asfaltu a dehtu. To je naštěstí velmi vzácné, protože se v minulosti směs většinou ukázala být horší vstupních složek.Na střeše je to zpravidla vidět na první pohled. Černá barva, zvrásnění a spíše jen náznaky prasklin ukazují na dehet. Šedá barva a praskliny do hloubky ukazují na starý asfalt (všechny uvedené fotografie jsou z roku 2005).

Vybírejme jen bezpečné výrobky

Parabit Technologies, při vědomí závažnosti zdravotní problematiky, cíleně sleduje množství PAU ve svých produktech. Kontroluje množství polyaromatických uhlovodíků jejich vodním výluhem, který pro firmu stanovuje autorizovaná zkušebna ITC Zlín.

Protože neexistuje závazná norma nastanovení a maximální přípustné množství v asfaltových pásech, byla jako kriterium vzata vyhláška MZ 252/2004 Sb., která stanoví maximální obsah PAU v pitné vodě a prováděcí vyhláška MŽP §6 k zákonu č. 92/1992 Sb. pro spodní vody.

Nebyly zkoušeny všechny výrobky sortimentu firmy, ale vždy byl vybrán reprezentační vzorek z materiálů se stejnou recepturou vstupních složek.

Z výsledků stanovení ITC Zlín v letech 2003, 2007 a 2008 plyne, že obsah PAU ve výluhu je vždy hluboko pod limitem pro pitnou vodu i pro spodní vody.

Na základě zjištěných výsledků můžeme tvrdit, že asfaltové pásy společnosti PARABIT Technologies, s.r.o. jsou z hlediska přítomnosti látek nebezpečných pro lidské zdraví zcela bezpečné a nepředstavují pro obyvatele domu žádné riziko po celou dobu jeho trvání. Předpokládaná doba je sto let.