Nájemné – fámy a skutečnost!

V poslední době se roztrhl pytel s různými názory a vystoupeními o nájemném, o regulovaném nájemném, o zdražování nájemného a o tom, že nájemné nebudou např. důchodci schopní platit a půjdou bydlet pod mosty, z druhé strany o tom, jak byli majitelé bytů minulým režimem okradeni a tímto režimem to chtějí vrátit atd.

Člověk se nestačí divit, kolik řečí jde o takové věci napsat, místo toho, aby se vzal do ruky normální lidský rozum, lidé přestali myslet postaru z doby politické ekonomie a centrálního plánování veškerého našeho života na Zemi a napsali si na papír několik čísel a začali se jimi ohánět a přemýšlet o nich. Aby již konečně lidé pochopili, že minulá doba se už nevrátí a my všichni musíme změnit dlouho zažité zvyky.

Naše Společnost uspořádala 10. 12. 2002 v Praze konferenci o nových směrech výstavby bydlení, na které zaznělo mnoho podnětných příspěvků a samozřejmě i o nájemném. Je fakt, že vložné bylo 600 korun a mnoho lidí si řeklo, že to jsou vyhozené peníze, takže ze 4000 rozeslaných pozvánek se přihlásilo asi 80 lidí. Myslím si však, že nelitovali. Bohužel převážná většina lidí si však raději koupí Blesk nebo nějakou jinou bulvární tiskovinu a souhlasně mručí nad všemi těmi pitomostmi, které si tam přečtou. Je příjemné být nevědomý a je uklidňující smět nadávat a nemuset nic vymýšlet. Zvykli jsem si na to, že někdo jiný za nás vymýšlí a my neneseme za nic odpovědnost. Je fajn mít právo říkat jiným, že něco udělali či rozhodli špatně. A upřímně - nízké nájemné bylo tak příjemné…

Se zajímavým příspěvkem k nájemnému vystoupil na konferenci Doc. Ing. arch. Štípek z ČVUT Praha. Řekl, že už ho štvou ty nesmyslné vzlyky, nadávky a lži z obou stran nájemní barikády – jak vlastníků tak nájemců, když je to všechno tak jasné. Uvedl příklad, který se pokusím reprodukovat. Čísla jsou zjednodušená, aby se to lépe počítalo:

a) průměrný byt se staví na 100 roků – tj. 1200 měsíců;
b) průměrný byt stojí 1 000 000 Kč – musím ho postavit a musí se mi to vrátit;
c) na průměrném bytě musím za 100 let našetřit na odpisech jeho cenu - tedy 1 000 000 Kč;
d) průměrný byt musím za 100 let opravovat – tedy potřetí 1 000 000 Kč;
e) na průměrném bytě musím vydělat nějaký zisk – tedy počtvrté 1 000 000 Kč;
f) musím ho provozovat a za ten provoz zaplatit – popáté 1 000 000 Kč.
Takže počítejme:
5 000 000 : 1200 = 4166,66 Kč/měsíc.

Pan architekt pak řekl něco v tom smyslu, že: „Co je nad tím je zlodějina a co je pod tím je hloupost!“ Domnívám se, stejně jako autor tohoto výpočtu, že všechny jiné řeči o nájemném jsou pouhé kecy. Je-li průměrný plat v ČR něco kolem 15 000 Kč, je tato částka tou třetinou příjmu, která je obvyklá v rozvinutých zemích Evropy, ke kterým se řadíme.

Má to pouze jeden háček a tím je komunistická, netržní minulost většiny českých nájemních bytů. Měly centrálním plánováním zkreslené ceny, stavěly a opravovaly se špatně, netvořil se na nich zisk a odpisy byly jen na papíře. Když obce a města přebíraly podle zákona 172/1991 Sb. od různých OPBH, OOBH byty, nedostaly většinou ani korunu na účty obce, přestože klasické bytovky v sídlištích stojí mnohde už od padesátých let. Měly být předávány opravené. Měly mít na fondech oprav naspořeno na opravy. Měly mít v souladu s principy trvale udržitelného života třeba jen projekty na zateplení, regenerace atd. Neměly a většině lidí to bylo jedno. Když například v roce 1990 vznikla vládní vyhláška o hospodaření s tepelnými energiemi, většina lidí pouze nadávala, že se jim zdraží bydlení. Nebylo to však o zdražení, ale o zlevnění. Američan A. Lovins napsal, že: „Nejlevnější energie je nevyrobená energie!“ a to je nesporně pravda. Absolutní pravda. Znám případy, kdy se například topení v nich měnilo až předloni. Mělo to být už před 20 lety. Mělo se v nich těch 4166,66 měsíčně vybírat od jejich postavení a dnes by nebyl problém. Jenže se tehdy nám všem lhalo a všem se to pochopitelně líbilo. Po listopadu to mnozí pojmenovali – říkali, že máme vykradenou budoucnost! Moc se tomu nevěřilo, až dnes to někteří začínají chápat a nelíbí se jim to. Takže co dnes máme na vybranou:

A) Ty nevybrané peníze dohnat nějakým zvýšením té měsíční částky.
B) Nebo je nechat dožít a zkusit někde sehnat peníze na jiné byty. Ale kde je vzít a nekrást.
C) Další možnost je – privatizace. Byty prodat a nechat jejich nové vlastníky, ať se s tím poperou sami. Dvouletkové byty bez oprav dožijí tak za dvacet, třicet roků a pak ať jdou lidé bydlet kam chtějí. Budou si nové byty muset postavit za své. Budou muset počítat tak, jako pan architekt Štípek. Nebo se vrátit do komunismu. Vždyť Milouš Jakeš ještě žije!

A co s tím dále? Musíme se pro něco z toho rozhodnout. Ti, kteří slibují ve volbách cokoli jiného, než narovnání cen lžou! Ti co říkají, že to nejde zaplatit, lžou! Ti co říkají, že privatizace zabrání zvyšování nájemného, lžou! Ti co říkají, že je nutné zvýšit nájemné z 5 000 na 50 000 Kč, lžou! Ti co říkají, že se to může takto nechat, lžou! Musíme si přestal lhát i sami sobě a rozumně zvážit, co s tím problémem udělat. Nesmíme si říkat, že se o nás někdo musí postarat, aniž bychom se sami přičinili! Co vlastně chceme a můžeme? V zahraničí, kde mluví o regulovaném nájemném, mluví například o regulaci položky e) – zisku. Dnes v ČR se např. o zisku z nájmu raději nemluví vůbec, protože většina ještě myslí v té špatné době.