Několik nevšedních kostelů a kaplí

Když jsme uvažovali, která z míst, jež jsme letos či v minulých letech navštívili, na nás nejsilněji zapůsobila, poznali jsme, že to nebyly ani tak velké a slavné stavby známých architektů, ale spíš menší kostely či kaple, které však nesly silný příběh.

Mezi nimi byly i takové, které se nacházely v bývalých Sudetech a po druhé světové válce v pohraničním pásmu, kde byly zcela zničeny a po roce 1990 alespoň připomenuty.

Hauswaldská kaple na Šumavě

Jednou z nich je Hauswaldská kaple na Šumavě nedaleko Srní. Nachází se v sousedství tzv. Vchynicko-Tetovského kanálu, který byl vybudován v letech 1799–1801 a podobně jako známější Schwarzenberský kanál sloužil ke splavování dřeva z horských oblastí kolem Modravy. Hauswaldská kaple byla mariánským poutním místem, k jehož vzniku se jako u většiny poutních míst váže legenda, zde o zázračné záchraně dvou žen před útokem medvěda. Na místě záchrany u studánky byl nejprve zavěšen obrázek, vznikly poutě, pak byla v r. 1820 postavena první malá kaple, poté větší a v r.1902 třetí. V r. 1957 byl tento prostor zahrnut do vojenského prostoru, kaple byla podminována a odstřelena.

O připomínku bývalé kaple se zasloužilo Občanské sdružení Karel Klostermann, které na místě obnovilo základy zničených zdí a studánku a tím vytvořilo podivuhodný prostor s působivou atmosférou (obr. 1). Slavnostní otevření a první pouť se konaly v r. 2006.

Secesní kostel sv. Cyrila a Metoděje

Odlišně působí secesní kostel sv. Cyrila a Metoděje v areálu psychiatrické léčebny v Kroměříži. O budování státních psychiatrických léčeben bylo rozhodnuto na přelomu devatenáctého a dvacátého století, kdy se v celém Rakousko-Uhersku projevil naprostý nedostatek těchto zařízení. Proto byly téměř současně budovány tři velké ústavy, ve Vídni pro rakouské země, v Praze-Bohnicích pro české země a v Kroměříži pro moravské země. O budování léčebny v Kroměříži se rozhodlo r. 1902 a řešením byl pověřen rodák z Valašských Klobouků Hubert Gessner (1871–1943), rakouský architekt, žák Otto Wagnera [1]. Gessner řešil léčebnu v Kroměříži jako soubor staveb rozmístěných v rozlehlém parku s budovou kostela v centru. Areál se stavěl v letech 1905–08 a je naším nejucelenějším a nejrozlehlejším secesním komplexem.

Také kostel sv. Cyrila a Metoděje je secesní stavbou na čtvercovém půdorysu s 27 m vysokou kopulí z litého betonu (obr. 2). Gessnerovým dílem je i veškeré vnitřní vybavení a výzdoba (obr. 3). Hlavní oltář je z bílého mramoru, mramorová je i kazatelna a podstavec pod sochou P. Marie Lurdské, výzdoba je doplněna skleněnými vitrážemi, mozaikami, dřevořezbou apod. Škoda, že kostel je vzhledem ke svému umístění jen omezeně přístupný, už proto, že secesních kostelů je u nás pouze několik.

Kostel sv. Petra a Pavla a kostel Sv. Josefa

Zajímavé jsou staré kostely s moderním interiérem. Jeden z nich, kostel sv. Petra a Pavla, je ve městě Jedovnice, nedaleko slavného poutního kostela ve Křtinách [2]. Roku 1948 do Jedovnic přišel jako farář páter František Vavříček (1913–1995) a působil tam až do své smrti. Převzal zcela podmáčený kostel se zničeným vnitřním zařízením, protože při úpravách obce byl odstraněn rybníček, který za kostelem zachycoval spodní vody, takže voda začala vzlínat do zdí kostela. Pan farář zajistil stavební obnovu budovy a tvorbu náhrady za zničený inventář svěřil v šedesátých letech skupině mladých umělců. Vedoucím byl architekt a výtvarník Ludvík Kolek, se kterým spolupracovali Mikuláš Medek, Jan Koblasa, Josef Istler i Karel Nepraš. Všichni pracovali bez nároků na honorář, jen za úhradu materiálu, a vytvořili úžasné dílo [3].

V bílém kostele s modrými doplňky září oltářní obraz Mikuláše Medka, který znázorňuje kříž se zlatou hostií ve středu. Je zasazený do rámu Jana Koblasy vytvořeném metodou asambláže z fragmentů starého dřevěného vybavení kostela (obr. 4). Okna s modrými vitrážemi vytvořil Josef Istler, zábradlí varhanní kruchty Karel Nepraš. Ludvík Kolek je autorem celkové koncepce a kromě toho působivé kazatelny (obr. 5) a další sochařské výzdoby.

Stejným umělcům svěřil páter Vavříček postavení a vybavení nového kostela sv. Josefa v nedalekém Senetářově, v obci, která byla po nacistické okupaci Československa Němci vystěhována a změněna ve cvičiště. Tento kostel byl postaven ve zvlášť nepříznivé době, v letech 1969–71, z dobrovolných sbírek a dobrovolnou prací. Od r. 1971 se používal, ale vysvěcen byl až r. 1991.

Kostel sv. Vintíře

Podobnou proměnou jako kostel v Jedovnicích prošel i kostel sv. Vintíře v Dobré Vodě u Hartmanic na Šumavě. Jednoduchý kostel v dnešní podobě z r. 1777 je postaven u pramene léčivé vody pod místem dávné poustevny šumavského světce sv. Vintíře, který v ní žil v 10. století. Tento kostel je v Evropě jediným kostelem zasvěceným sv. Vintířovi.

Po odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce byl využíván československou armádou a zdevastován. Po r. 1990 byl obnoven, v r. 1995 znovu vysvěcen. Má unikátní skleněné vnitřní vybavení, dílo výtvarnice Vladěny Tesařové. Hlavní oltář, skleněný betlém (obr. 6), reliéfy křížové cesty, vše je z nazelenalého šumavského skla a připomíná sklářskou tradici tohoto kraje.

Kostel Svaté Rodiny

Zajímaly nás i kostely postavené po roce 1990. Jedním z nich je kostel Svaté Rodiny v Luhačovicích dokončený v r. 1997 (obr. 7). Vyřešil dávný problém města, které od vzniku luhačovické farnosti v r. 1784 používalo jako farní kostel kapli sv. Josefa v zámku Serenyiů. Ale s růstem věhlasu lázní [4], [5] a s tím spojeným růstem obyvatel kapacita kaple nestačila a město již od poloviny 19. století usilovalo o stavbu nového kostela. Realizovat toto přání se podařilo až v devadesátých letech podle plánů ing. arch. Michala Brixe a ing. arch. Petra Franty. Interiér je rovněž dílem současných umělců, Marka Trizuliaka a dalších. Kostel se pyšní tím, že základní kámen posvětil již r. 1990 papež Jan Pavel II. při své návštěvě na Velehradě.

Komunitní centrum Matky Terezy

I v Praze vzniklo po r.1990 několik nových kostelů. Na sídlišti Jižní Město na okraji Centrálního parku, těsně nad stanicí metra Háje, je Komunitní centrum Matky Terezy. Bylo navrženo architektkou Vítězslavou Rothbauerovou, dokončeno a vysvěceno bylo v r. 2007 a je prvním kostelem u nás zasvěceným Matce Tereze. Kostel byl plánován jako ekumenický již v r. 1999, ale příprava stavby se protahovala a jednotlivé církve si začaly budovat vlastní centra. Českobratrská církev evangelická, která se měla na ekumenickém centru podílet, si v r. 2006 na Chodově poblíž Chodovské tvrze otevřela Sborový dům Milíče z Kroměříže, takže kostel Matky Terezy zůstal katolický.

Poutní areál s kostelem Panny Marie Pomocné

Velmi zajímavou stavbou je nový poutní areál s kostelem Panny Marie Pomocné nad městem Zlaté Hory v okrese Jeseník [6]. Je postaven na místě starého areálu, který byl budován postupně od 17. stol. na paměť příhody – zázraku z doby třicetileté války, kdy se zde před drancujícími švédskými vojáky ukrývala těhotná žena a s pomocí Panny Marie porodila zdravého syna. Jeho potomci tam věnovali obraz, kopii slavného obrazu od Lucase Cranacha st. Místo se brzy stalo poutním, malou kapli vystřídala větší a r. 1841 byl postaven poutní kostel nazvaný v kraji německy mluvících obyvatel Maria Hilf. Postupně byl doplněn křížovou cestou, ambity, poutním domem, kaplemi a vodní kaplí se studánkou.

Po druhé světové válce a odsunu německých obyvatel byly nejprve zakázány poutě a chrám byl postupně devastován. V r. 1968 se připravovala generální oprava, ale v r. 1973 byl kostel vyhozen do vzduchu a srovnán se zemí. Zachovala se pouze poněkud odlehlá vodní kaple. Ale již v r. 1990 bylo založeno Sdružení pro obnovu kostela, pro který, stejně jako pro kostel v Luhačovicích, papež Jan Pavel II. posvětil na Velehradě základní kámen. Projekt vypracoval architekt Tomáš Černoušek z Olomouce. V letech 1993–95 byl postaven kostel a v následujícím roce poutní dům a ambity (obr. 8). Vzhledem k poloze slouží poutní místo i obyvatelům sousedních zemí, poutní mše se slouží česky, polsky a německy a v interiéru jsou vitráže s podobou sv. Anežky české a sv. Hedviky slezské (obr. 9).

Rozestavěná kaple

Na závěr bychom ještě chtěli představit jednu malou rozestavěnou kapli. Nachází se na okraji obce Horní Lipová. Staví ji občanské sdružení nazvané Kostelík v horách a bude prvním pravoslavným kostelem v Jeseníkách (obr. 10). Bude připomínat utrpení a smrt válečných zajatců v táborech, kterých byla v Jeseníkách celá řada a ve kterých bylo asi 6 000 zajatců převážně ze zemí bývalého Sovětského Svazu. Mnoho jich zde zemřelo a ti, kteří přežili, byli po návratu většinou posláni do ruských gulagů. Stavba kaple začala v letošním roce a po jejím dokončení by na vnitřních stěnách měly být údaje o osudech lidí, které občanské sdružení vyhledává. Již má záznamy o 400 osobách.

Podobných míst je u nás jistě celá řada a všichni, kteří o ně pečují, se snaží vrátit krajině krásu a lidem vědomí kontinuity historie.

Literatura

[1] Zdeněk Lukeš: Dílo Huberta Gessnera v Česku. Lidové noviny 25. září 2010, s. 31

[2] Milan Kašpar, Alena Michálková: Jan Blažej Santini-Aichel, 290 let od úmrtí. Stavebnictví a interiér 21, 2013, č. 8, s. 27–29,

[3] Jiří T. Kotalík, David Vávra, Pavel Frič: Drobné perly české architektury. Nakladatelství Titanic, spol. s r. o., 2012, ISBN 978-80-86652-53-5

[4] Milan Kašpar, Alena Michálková: Architekt Dušan Samo Jurkovič (1. část). Stavebnictví a interiér 21, 2013, č. 5, s. 61–63

[5] Milan Kašpar, Alena Michálková: Bohuslav Fuchs, architekt, urbanista, designer a teoretik architektury. Stavebnictví a interiér 21, 2013, č. 10, s. 57–59

[6] Wikipedie: Kostel Panny Marie Pomocné (Zlaté Hory)