Nepostavená architektura jako výmluvná výpověď o své době

Kniha nepostavená / architektura osmdesátých let je společným dílem kolektivu autorů z Fakulty architektury ČVUT v Praze pod taktovkou editorů Petra Vorlíka a Kláry Brůhové. Představuje, jak z názvu vyplývá, nerealizované architektonické a urbanistické návrhy vytvořené v 80. letech 20. století.

Mezi představenými neuskutečněnými projekty čtenář najde vážně míněné dlouhodobé vize moderního města, odvážné technologické nebo výrazové experimenty, alternativní provokace nebo umělecké intervence do veřejného prostoru. Řada publikovaných návrhů byla svou povahou předem odsouzena k nerealizaci, mnohdy s nimi ani autoři nepočítali, což však neubírá na jejich síle. Spojovala je vůle překračovat hranice normalizační praxe, podnítit diskusi a posouvat architekturu k lidštějšímu a zodpovědnějšímu přístupu.

V deseti kapitolách knihy je možné najít jak studie z prostředí projektových nebo výzkumných ústavů, které vznikly na základě oficiálního zadání, tak výsledky individuálního úsilí architektů a architektek nebo dokonce lehce neoficiální „undergroundové“ aktivity. Nikdy nepostavené projekty tak nabízejí v mnoha ohledech dokonce výmluvnější výpověď o dané době než projekty realizované. Odhalují totiž sny o lepší budoucnosti, provokují, inspirují. „Chceme-li lépe porozumět naší architektuře osmdesátých let, pak nesmíme přehlížet právě nerealizované vize, které ukazují snahy nově promýšlet tvorbu prostředí a nalézt větší manévrovací prostor v rámci mašinerie centrálně řízeného stavebnictví,“ vysvětlují v úvodu knihy editoři Petr Vorlík a Klára Brůhová z Ústavu teorie a dějin architektury Fakulty architektury ČVUT v Praze.

Tři celky

Kniha sleduje dobové dění ve třech celcích. V prvních třech kapitolách mapuje reakce na doznívající modernistické ideje padesátých a šedesátých let, respektive na jejich zploštění v éře normalizace. Alternativní aktivity a návrhy tohoto druhu usilovaly o nápravu devastačních vstupů, např. technokratického pojetí dopravy nebo demolic a kontextuálních novostaveb, do městských center.

V druhém bloku knihy sledují autoři úsilí o sociálně a environmentálně zodpovědnější obytné prostředí. Popisují experimentální projekty výzkumných pracovišť, jež v sedmdesátých a osmdesátých letech hledaly lidštější, městštější podoby architektonických souborů – v rovině jejich urbanistického uspořádání, umístění do krajiny nebo města, stejně jako z hlediska větší flexibility vnitřních dispozic a stavebních technologií.

Poslední tři kapitoly představují vize, jež vědomě překračovaly dobové limity a hleděly do jiné, lepší budoucnosti, a to i za cenu odklonu k alternativní realitě tzv. papírové architektury. Pamflety nebo projekty „do šuplíku“ tohoto typu vznikaly často pouze pro přehlídky a výstavy, či jako soukromé fantaskní utopie jiného, svobodnějšího světa. Překvapivě široké možnosti opatrného konceptuálního uvažování o provázanosti architektury a prostředí však přineslo už v osmdesátých letech také téma ekologie a obnovitelných zdrojů energie, které se propsalo i do zcela konkrétních a vážně míněných architektonických záměrů různých měřítek.

Kniha volně navazuje na publikaci (a)typ / architektura osmdesátých let, vydanou v roce 2019, která se věnuje realizovaným projektům a vybraným fenoménům v architektuře na sklonku normalizace. Autoři připravují také knihu rozhovorů s pamětníky, která vyjde na počátku roku 2021.

Shrnutí

• Název knihy: nepostavená / architektura osmdesátých let
• Editoři: Petr Vorlík a Klára Brůhová
• Autoři jednotlivých kapitol: Jana Bukačová, Kateřina Čechová, Lenka Kužvartová, Tereza Poláčková, Martin Pospíšil a Martina Vicherková
• Vydalo České vysoké učení technické v Praze, Fakulta architektury, Praha 2020

Kniha vznikla jako výstup projektu Architektura osmdesátých let v České republice – Osobitost, identita a paralelní úvahy na pozadí normalizace v programu aplikovaného výzkumu a vývoje Ministerstva kultury ČR Národní a kulturní identita – NAKI II.