Nízkoenergetické a pasivní domy: ANO

O nutnosti hospodaření energiemi se nemusíme přesvědčovat. Toto téma úzce souvisí s omezenými zásobami fosilních paliv a ochranou životního prostředí. Přes závažnost těchto důvodů jsou z veřejných peněz podporována některá řešení, která nejsou přátelská rychlému rozvoji využívání obnovitelných zdrojů energie.

Odborníci, kteří si souvislosti mezi spotřebou fosilních zdrojů energie a životním prostředím uvědomují, v drtivé většině hledají cesty, jak co nejdokonaleji zamezit úniku tepelné energie z objektů a tím dosáhnout kýžený nízkoenergetický, nebo ještě lépe, pasivní dům.

Úspora energií

Cíl je to bezesporu naprosto správný. Už při koncepčním dispozičním řešením objektu, jeho umístěním a orientací vůči světovým stranám lze dosáhnout velmi zajímavých energetických úspor. Následná fáze, kdy se volí skladby obvodových konstrukcí a stavebních prvků s cílem vytvořit z objektu „termosku” je již k diskuzi. Provádění takové stavby musí být velmi precizní, aby se neznehodnotily špičkové parametry použitých materiálů, ať již tepelnými mosty , vniknutím vlhkosti v důsledku netěsnosti parozábran a s tím související degradaci tepelně-izolačních vlastností stavby.

Dále je nutno vyřešit s ohledem na vysokou vzduchotěsnost objektu účinný systém větrání, aby bylo zajištěno zdravé vnitřní prostředí – tedy rekuperaci.

Specialisté se shodují na tom, že v podstatě každý pasivní dům je experiment (neodpustím si poznámku, že obecně každý experiment může dopadnout dobře nebo špatně, případně výsledek může být i kompromisní).

Projektantů, zabývajících se navrhováním a následně dozorováním nízkoenergetické výstavby a pasivních domů si vážím, protože je to správný trend, ale domnívám se, že dosažení minimalizace energetické náročnosti staveb především omezováním tepelných ztrát pouze využitím dokonalých stavebních materiálů, prvků a technologií je náročné na precizní provádění (obtížně se zabezpečuje) a to vše se promítá do nákladů staveb.

Jde to i jinak

Podívejme se však na to z druhé strany, jak stejného cíle lze dosáhnout. Dnešní standardní RD má obytnou plochu v průměru 140 m² a při běžném provedení jsou jeho tepelné ztráty cca 9 kW. Stejný dům v nízkoenergetickém provedení dosahuje tepelných ztrát cca 3 kW, což je samozřejmě výrazný rozdíl.

V případě, že však ten první, „standardně” řešený dům, doplníme tepelným zdrojem, který si minimálně 2/3 energie pro vytápění sám získá z okolí tohoto objektu s minimálním podílem nakupované energie, pak se dostaneme na stejnou, nebo i nižší spotřebu energie, než je tomu v druhém případě – u nízkoenergetického domu.

Předpokládám, že asi cítíte, kam směřuji. S využitím některého ze systémů tepelných čerpadel dosáhneme minimálně stejných výsledků energetické náročnosti objektu a o to nám prioritně jde.

Využití tepelných čerpadel

Obecně se stále ještě soudí, že tepelná čerpadla jsou velmi drahá a nevyplatí se je instalovat. To byla pravda asi tak před deseti lety, ale dnes, kdy technické parametry těchto chytrých zařízení výrazně stouply a naopak v důsledku sériové výroby jejich ceny klesly, je situace zcela jiná.

K výše uvedenému příkladu, kdy dům má tepelnou ztrátu 9 kW je vhodné použití tepelného čerpadla jehož cena včetně instalace bude od 200 do 250 tis. Kč podle zvoleného systému. Udělat z běžného domu nízkoenergetický za cenu 250 tis. Kč, to stojí jistě za zvážení. Netroufám si vyčíslit, kolik stojí kvalitně provedený nízkoenergetický dům s obytnou plochou 140 m², ale domnívám se, že takový dům „na klíč” se vším, co s tím souvisí, bude cenově trochu někde jinde.

Fotovoltaické články

Co když však chceme mít místo nízkoenergetického domu pasivní? To už je ze stavebnětechnického hlediska špička, přičemž je i zde řešení obdobné jako u nízkoenergetického domu. Jak na to? Stejně jako v předchozím případě. Jen ty 2,5 až 3 kW elektrické energie pro pohon tepelného čerpadla nebudeme nakupovat od energetické společnosti, ale vyrobíme si je sami ve fotovoltaických článcích, které se umístí na střeše objektu. V dnešních cenách taková vlastní „fotovoltaická elektrárna” stojí se vším všudy 350 tis. Kč a ceny příjemně klesají.

Pokud bychom chtěli mít ten nejvyšší pobytový komfort, pak můžeme tepelným čerpadlem nejen v zimě topit, ale v horkých letních dnech obytné prostory bezprůvanově chladit.

Pro úplnost snad i zmínka o přípravě teplé vody, což v energetické bilanci je nutno uvažovat. Letní dny se nabízí využití termosolárního panelu, nebo tepla, které vzniká u reverzibilního tepelného čerpadla při „produkci” chladu. V zimních měsících lze s výhodou využít větrací jednotku, která dříve než odvětrávaný vzduch vypustí mimo dům, odebere z něj tepelnou energii a tou ohřeje užitkovou vodu.

Rozumný kompromis

Těmito způsoby lze elegantně vyřešit minimalizaci energetické náročnosti staveb (a nejen rodinných domů). Je to sice poněkud jiná cesta, než se dosud u nás prosazuje, ale faktem je, že „stavaři” tento trend ve většině případů ještě neobjevili nebo neakceptují. Každopádně je to k zamyšlení a rozumný kompromis by mohl být „to pravé ořechové”.

Už jsem se zamýšlel také nad tím, jak energeticky náročná je výroba materiálů a stavebních prvků, použitých při výstavbě objektů. Někdy mám pocit (bohužel ničím nedoložený), že jdeme cestou snižování energetické náročnosti staveb za každou cenu, bez ohledu na to, kolik energie se spotřebuje v souvislosti s výrobou materiálů a vlastní výstavbou.

Jak je to s dotacemi

V současné době se rozběhl grandiózní projekt Zelená úsporám. Je dobře, že existuje, ale bohužel nešťastně jsou v něm nastavena některá kriteria. Dotknu se jen jednoho.

Dotaci na tepelné čerpadlo – obnovitelný zdroj energie – pro novostavbu lze získat jen tehdy, pokud tento objekt – rodinný dům – bude splňovat podmínku, že bude postaven jako pasivní. Z principu v takovém objektu, jehož tepelné ztráty jsou již tak malé, že žádné tepelné čerpadlo se tam nevyplatí není nejmenší důvod je tam, byť s dotací instalovat.

Je-li cílem, jak je proklamováno, dosažení nízkoenergetických staveb, pak daleko snazší cesta i finančně výrazně méně náročná je ta, kdy z běžně stavěného domu v souladu s tepelně-technickými normami, dosáhneme s tepelným čerpadlem stejného výsledku. Jenže výsledek by byl sice stejný, ale preferována je bohužel ta náročnější cesta, dotování stavebních dodávek a zateplovacích systémů.

Přitom stačí vzít tužku a papír a porovnat výsledky.

Hovoří se o tom, že nebylo dost času na to, aby dotační kriteria byla ve všech souvislostech dotažena. Existuje dokonce příslib, že se bude projekt sledovat a snad, pokud se zjistí nedostatky, že budou možné úpravy. Už aby to bylo, protože kritických výhrad potenciálních zájemců o dotace je tolik, že původní skvělý záměr vzbuzuje spíš negativní hodnocení, než očekávané ovace.

Prosím čtenáře tohoto článku o určitou míru shovívavosti vůči autorovi, který nebyl veden myšlenkou kritizovat současné trendy v nízkoenergetické a pasivní výstavbě, ale upozornit na to, že jsou i jiné možnosti „jak na to”, o kterých se i v odborné veřejnosti mnoho neví.