Nové normy pro solární energii

Aby bylo možné dosáhnout potenciálů k redukci skleníkových plynů tak, jak byly poprvé závazně stanoveny na konferenci o klimatu v Kjótu na podzim 1997, jsou potřebná rozmanitá opatření. Jedno z nich je – tak jako rozšířené využívání biomasy pro vytápění – větší využívání solární energie pro přípravu teplé vody a vytápění budov.

Evropská komise předložila již v prosinci 1997 svým členům strategii společenství a akční plán (Energy for the Future: Renewable sources of Energy – White Paper for a Common Strategy and Action Plan), v němž jsou předestřena konkrétní opatření k dosažení kjótského cíle. Podle této tzv. Bílé knihy se mají členské státy postarat mimo jiné o to, aby stávající plocha solárních kolektorů v Evropě o výměře 9,5 miliónů metrů čtverečných (stav v roce 1999) narostla do roku 2010 na 100 miliónů metrů čtverečných. V Rakousku přispívá sektor vytápění budov a příprava teplé vody stále asi 40 procenty k celkové spotřebě energie a právě tento podíl tepla o nízké teplotě může být dnes již v podstatném rozsahu pokryt solární energií. Kromě toho existuje dobrá základna pro dosažení dostatečného příspěvku k požadavkům Bílé knihy, protože jsou instalovány již 2 miliónů metrů čtverečných solárních kolektorů. Asi 3000 zaměstnanců je činných v této branži. Ti mezitím dalekosáhle nahradili hnutí svépomocné stavby solárních zařízení, které podstatně přispělo k zavedení této technologie.

Teplá voda a vytápění

Solární energie již neslouží mezitím pouze k čistému zásobování teplou vodou, ale používá se také jako podpora pro vytápění prostor. To znamená, že i během slunných zimních dnů, speciálně v přechodné době, se může topná voda ohřátá solárně, minimálně předehřát. Již u každého druhého zařízení se to také předpokládá. Předpokladem pro solární vytápění je vedle dobrého standardu tepelné izolace budovy i existence nízkoteplotního vytápění. Aby se umožnilo i opticky odpovídající řešení, je již delší dobu běžnou praxí integrace kolektorů do střechy popř. uspořádání celých střešních ploch jako aktivních solárních ploch, ale též solárních fasád.

Potřeba evropských norem

Zatímco v Rakousku vyšly již na počátku 80. let první ÖNORM pro solární zařízení – byly v polovině 90. let přizpůsobeny v mezidobí uskutečněným změnám ve stavu techniky – začalo zpracovávání evropských norem na toto téma teprve v roce 1995. Evropské sdružení pro solární energii ESIF (European Solar Industry Foundation) tehdy předložilo požadavek, aby byly vypracovány evropské normy v oblasti solární tepelné techniky.

Na mezinárodní úrovni existují od prosince 1994 odpovídající normy ISO. Tak ISO 98 06 byla první normou, která stanoví z četných, většinou zcela rozdílných národních směrnic pro zkoušky solárních kolektorů mezinárodní standard.

EN 12975

Část 1 normy ÖNORM EN 12975 »Tepelná solární zařízení a jejich stavební části; kolektory«, v níž jsou stanoveny všeobecné požadavky, vyšla v únoru 2001. Obsahuje požadavky na kapalinové kolektory ohledně jejich trvanlivosti (včetně mechanické pevnosti), spolehlivosti a bezpečnosti a stanoví též, jak hodnotit konformitu s těmito požadavky.

Norma však není použitelná na kolektory, u nichž je tepelný zásobník integrován do kolektoru do takové míry, že při provádění měření nelze oddělit proces v kolektoru od procesu ukládání tepla.

Část 2 této normy projednává potřebné zkušební metody.

Rovněž nově (březen 2001) vyšla dvoudílná ÖNORM EN 12976 »Tepelná solární zařízení a jejich stavební části; Prefabrikovaná zařízení«. Také u této normy stanoví část 1 »Všeobecné požadavky« a sice s ohledem na trvanlivost, spolehlivost a bezpečnost. Právě tak stanoví pravidla pro hodnocení konformity s těmito požadavky. Konkrétní zkušební metody obsahuje část 2.

Analogicky k tomu bude upravovat třídílná ÖNORM EN 12977, která je v současnosti ještě v přípravě. Budou zde požadavky a zkušební metody na zařízení zhotovovaná podle přání zákazníka a bude zahrnovat zkoušku výkonu zásobníků tepla pro solární zařízení.

Prefabrikovaná tepelná solární zařízení jsou masově produkované výrobky s obchodním jménem, které se prodávají jako kompletní stavební sady připravené pro zabudování pevně daným stavebním způsobem. Jedno zařízení této kategorie se považuje za jednotlivý produkt a posuzuje se jako celek, zatímco solární zařízení zhotovená podle přání zákazníka se vyrábějí buď jako kusová výroba nebo výběrem ze sortimentu stavebních součástí. Solární zařízení zhotovená podle přání zákazníka se člení do dvou kategorií. Jedna kategorie jsou »Velká tepelná solární zařízení zhotovená podle přání zákazníka«, která se navrhují jednotlivě pro specifickou situaci a obecně je navrhují inženýři topné, větrací a klimatizační techniky, výrobci nebo jiní znalci; druhá kategorie jsou »Malá zařízení zhotovená podle přání zákazníka«, která jsou nabízena firmou a jsou popsána v seznamu sortimentu, v němž jsou udány všechny stavební součásti a všechny možné způsoby stavby zařízení.

Obsáhlé normovací dílo

Tím je nyní dán k dispozici – jakmile budou předloženy všechny evropské normy – i nejvhodnější nástroj pro projektanty a instalatéry pro navrhování, stavbu, uvádění do provozu a údržbu větších a tím komplexnějších zařízení. Normy platné jednotně v celé Evropě mají pro domácí Rakouské) solární hospodářství obzvláštní význam. Rakousko v roce 2001 exportovalo 250 000 metrů čtverečných kolektorů.