Nové trendy v oblasti izolačních stěrek

Izolace spodní stavby pomocí izolačních stěrek je oblastí, ve které se po dvě desítky let neobjevovaly nové trendy a typy materiálů. Spíše se normovalo jejich použití, sestavovaly směrnice a pravidla pro jejich používání. Výrobci se snažili jejich aplikaci zjednodušit, materiály uzpůsobit pro nanášení stříkáním – zvláště na nerovné podklady.

Izolační stěrky pro izolace spodní stavby a vlhkých prostor se dělí do tří skupin: bitumenové izolační stěrky, minerální izolační stěrky a plastem modifikované minerální stěrky.

Bitumenové izolační stěrky

Bitumenové izolační stěrky (hydroizolační tmel dle ČSN P 73 0606), v Německu známé pod zkratkou KMB (Kunststoff- modifizierte Bitumendick beschichtung), mají pojivo z asfaltové emulze. Na tmelicí viskozitu jsou nastaveny zahuštěním lehkými pružnými plnivy (polystyrenový granulát, pryž apod.). Zrno plniva určuje tloušťku vrstvy, a ta je dnes kodifikována normami a směrnicemi. Pro použití KMB u novostaveb platí odkaz normy DIN 18195 (08-2000), která požaduje tloušťku vrstvy min 3 mm za sucha (pro nižší zatížení – zemní vlhkost, nezadrženou prosakující vodu, netlakovou vodu ve vlhkých prostorách) a tloušťku 4 mm za sucha pro vyšší zátěž – tlakovou vodu a zadrženou prosakující vodu. Použití KMB při sanaci stávajících staveb řeší směrnice WTA 4-6-05, dostupná i česky u WTA CZ.

Stěrky KMB jsou trvale pružné (nízký modul elasticity) a podle plniva i do určitého stupně stlačitelné. Pokud je na takové stěrce postaveno zdivo, může zatížením dojít k jejímu protlačení a ztrátě izolační funkce. KMB se proto typicky používají jako svislé izolace, nebo vodorovné izolace do podlah.

Minerální izolační stěrky

Minerální izolační stěrka (silikátová hydroizolační hmota dle normy ČSN P 73 0606), je v Německy mluvících zemích uváděna pod zkratkou MDS (Mineralische DichtungSchlämme). Složením se jedná o mikromleté cementy (nezřídka i síranovzdorné) s minerálními plnivy a organickými zušlechťujícími přísadami. Její obrovskou výhodou je vysoká přídržnost na minerálních podkladech. Tento typ stěrky zachytí i negativní tlak vody, tedy vodu vycházející ze zdiva. To ji předurčuje zejména pro izolace na vnitřním líci zdiva, na konstrukcích zvenku nepřístupných. Takovouto hmotou lze vytvořit jakousi vnitřní vanu, která zadrží vodu v konstrukci. Protože matrice stěrkové hmoty je porézní (obsahuje mikropóry, póry menší než 10^-7 m), zůstává stěrka difúzně otevřená – prodyšná. Vysychání zdiva, opatřeného stěrkou na vnitřním líci zůstává umožněno.

Nevýhodou čistě minerálních stěrek je neschopnost překlenout trhliny, které dodatečně vzniknou v podkladu – vrstva vytvrdlé stěrky je křehká. Norma DIN 18195 (08-2000) stanoví i zde potřebné tloušťky suché vrstvy, u nižšího zatížení (viz odstavec výše pro KMB) jsou to 2 mm (2 × 1 mm) a pro vyšší zatížení 3 vrstvy po 1 mm (3 mm celkem). Cementovými stěrkami lze řešit izolace pod úrovní terénu i nad ní – tedy svislé izolace spodní stavby včetně soklů, vodorovné izolace základových desek vč. pod zdivem, izolace teras.

Plastem modifikované minerální stěrky

Neschopnost MDS překlenovat trhliny se již léta snaží výrobci eliminovat pomocí plastem modifikovaných minerálních stěrek (modifikovaná silikátová hydroizolační hmota dle ČSN P 73 0606). Kromě mikromletých cementů a minerálních plniv obsahuje také velkou příměs disperze plastu či elastomeru. Každé plus má i své stinné stránky: přídavek polymeru silně zhoršuje přídržnost na podkladu. Pružné MDS se proto používají jen ze strany tlaku vody, zpravidla pro izolace nádrží, bazénů a jímek. V těchto případech, kdy vodotěsnost je nutná, vítězí schopnost překlenout trhliny. Jinou nevýhodou pružných MDS je nižší odolnost teplé vodě. Zatímco „křehké” MDS můžeme zatížit vařící vodou, u pružných dochází již kolem 50 °C k redispergaci, tj. suchý film se začíná rozvolňovat na původní disperzi a plnivo.

Univerzální stěrková hmota

Pro komplexní řešení hydroizolací, svislý zevně i zevnitř a vodorovných na povrchu i pod mazaninou a pod zdivem na základech tedy v nabídce chyběla jediná stěrková hmota. V nedávné době se objevil nový typ stěrky – v zásadě polymerem zušlechtěné minerální stěrky, oplývající kvalitami všech tří druhů stěrek. Hmota o vysoké přídržnosti, schopnosti překlenout trhliny, odolávající UV záření i těsnící proti radonu.

Zástupcem nové generace univerzálních stěrkových hmot je MultiBaudicht 2K. To je dvousložková stěrková hmota, prášková složka na bázi mikromletých cementů a kapalná složka na bázi zahuštěné elastomerové disperze. Splňuje jak požadavky na MDS, tedy utěsnění proti tlakové vodě i ze strany zdiva (až do 2 bar), překlenutí drobných trhlin v podkladu, potřebné pro použití v nádržích a jímkách. Ale splňuje i odolnost vůči UV záření, nutné pro použití na soklech a pochůzích vrstvách teras. Vyhovuje ovšem i požadavku na stlačitelnost (menší, než 20 % tloušťky vrstvy), a to při zatížení tlakem, odpovídajícím 90 tunám na 1 m². Je možné ji následně omítat, stejně jako „křehké” stěrky – což umožňuje použití stěrky pod omítku např. na soklu. Kromě těchto vlastností má i vlastnosti bitumenových stěrek, ač bitumen (asfalt) neobsahuje:

• Splňuje zkoušku překlenutí trhliny (z 0 na 1 mm) pod stálým tlakem vody (7,5 m vodního sloupce), která ji etabluje jako materiál pro utěsnění spár na vodostavebním betonu.
• Lze ji nanášet hladítkem do tloušťky až 4 mm bez následných prasklin.
• Lze ji nanášet na podklad stříkáním, do 4 mm v jednom kroku.
• Je odolná agresivní vodě (dle DIN 4030 až do stupně silně agresivní).
• Překlene trhliny v podkladu až 2 mm (při tloušťce vrstvy 3 mm za sucha).
• Tažnost v řádech desítek procent.

Výše uvedené vlastnosti jsou standardní při teplotách na stavbě běžných. Tažnost je zajištěna i při teplotách pod bodem mrazu (do –5 °C). Pro dosažení standardních vlastností suchého filmu je třeba zajistit standardní podmínky, mezi něž jistě patří teplota podkladu, vzduchu a materiálu mezi +5 °C a 30 °C. Podklad sám může být suchý i vlhký, ale nesmí po něm stékat či na něm stát voda (ani vodní film).

Každá výhoda má samozřejmě i nějaké nevýhody, materiál takto skvělých parametrů musí mít slabé místo. Tím je citlivost ke zpracování, resp. míchání. Při míchání jiným způsobem, než je kotvovým míchadlem s otáčkami cca 700–900 s^-1 dochází k zamíchávání vzduchu do směsi a tím snížení skutečné aktivní tloušťky vrstvy. Rovněž nanesením tlustší vrstvy, než je povolená tloušťka 4 mm, dochází k nestandardnímu tuhnutí – výsledkem pak může být zvrásněný či popraskaný líc a tím omezení izolační schopnosti.

Stěrky s pokrytím požadavků na MDS i na KMB jsou novým typem materiálů, které mohou usnadnit rychlé práce na novostavbách i při rekonstrukcích. Nejasné detaily vnějších svislých izolací v oblasti nivelety terénu, detaily napojení vodorovných a svislých konstrukcí např. teras mohou být právě jejich budoucí převládající oblastí použití. Jako u všech nových materiálů musíme počkat, jak se v praxi osvědčí. V laboratoři i v ověřovací praxi zatím vycházejí na jedničku.