Na jaře odstartují obchody s emisemi CO₂

Zákon o obchodování s emisemi CO₂, jehož návrh vypracovalo Ministerstvo životního prostředí (MŽP), a který byl schválen vládou v září 2004, začne v dubnu příštího roku účinkovat. V prvním listopadovém týdnu prošel v druhém čtení hladce sněmovnou, a očekává se, že stejně projde i v senátu a u prezidenta. Do dubna dostanou vybrané podniky povolenky na 108 mil. tun emisí CO₂ na příští rok a zákon najede naostro.

Na 9. cihlářském kongresu, který se konal 27. října 2004 v Čejkovicích u Hodonína, to uvedla Eva Šnajdrová, sekce oddělení změny klimatu MŽP. Tím, že v říjnu 2004 ratifikovalo Rusko Kjótský protokol, který stanovil základní předpoklady pro zavedení celosvětového obchodováni s CO₂ (k protokolu musí přistoupit aspoň 55 % zemí světa, které přestavují aspoň 55 % celkových emisí), dostává obchodování globální charakter, i když Evropa by ho pravděpodobně uvnitř členů EU rozpohybovala sama i bez Ruska, soudě podle vysokého stupně organizační připravenosti.

Hromadné sdělovací prostředky tuto událost do termínu cihlářského kongresu prakticky nezaznamenaly. Přesto tento zákon, který zakládá obchodování s obrovskými transfery životně důležité chemické substance, jež je základem biologického a hospodářského života na planetě, může od základů změnit světové produkční aktivity a rozdělování bohatství.

Hlavní elementy systému

Systém obchodování s emisními povolenkami definuje směrnice 2002/87/EC. První obchodovací období bude tříleté (2005 - 2007), bude se týkat jen vybraných sektorů hospodářství, pouze oxidu uhličitého, a bude vyměřovat nižší pokuty. Druhé období se shoduje s pětiletým kontrolním obdobím Kjótského protokolu (2008 - 2012). Je plánována také revize směrnice, která bude otevřena diskusi.

Princip

Od 1. ledna 2005 nesmějí zdroje stanovené směrnicí (viz odst. Sektory zahrnuté do systému) vypouštět CO₂ bez povolení. Mohou tak činit pouze na základě povolenek, které MŽP přiděluje podle Národního alokačního plánu jednotlivým zařízením (rozumí se přibližně provozy) na celé, v první fázi tříleté období. Jedna povolenka = 1 tuna emisí. Po skončení roku zařízení odevzdají povolenky v množství vykázaných emisí. V průběhu roku lze povolenky volně prodávat/nakupovat v rámci Evropské unie.

Harmonogram

Rozhodnutí o množství přidělených povolenek zařízením (Národní alokační plán NAP) padne do konce 2004. Povolenky budou přidělovány na účet provozovatelům zdrojů v registru povolenek po částech - za období jednoho roku - do 28. 2. daného roku. Sledování emisí a vykazování se bude provádět a vykazovat podle pravidel daných Rozhodnutím ECC(2004) 130. Výkazy budou verifikovány nezávislou osobou a odevzdány do 31. 3. následujícího roku. Kdo tak neučiní, nebude mu umožněno provádět transfery povolenek, tedy obchodovat s emisemi. Do 30. 4. následujícího roku proběhne vyřazení povolenek v množství vykázaných emisí v registru povolenek. Kdo překročí limit stanovený povolenkami, které vlastní, zaplatí pokutu (v prvním tíletém období 40 EUR za 1 tunu emisí).

Definice

Zařízení

Směrnice uvádí definici, kterou si různé země EU vykládají po svém. V ČR se v připravovaném zákoně vychází z analogie s IPPC:

Zařízení je stacionární technická jednotka, ve které se provozuje jedna nebo více činností uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu a všechny přímo související činnosti, které mají technickou spojitost s činnostmi provozovanými na daném místě a které mohou mít vliv na emise nebo imise; za zařízení se nepovažují jednotky používané k výzkumu, vývoji a zkoušení nových výrobků a procesů. Spalovny komunálního a nebezpečného odpadu pod zákon o obchodování nepatří (dáno explicitně směrnicí).

Seznam činností podle IPPC je širší a prahová hranice jmenovitého příkonu je v zákoně naopak nižší - 20 MW.

Zdroje

Zařízení se skládá z jednoho nebo více zdrojů (terminologie v zákonu o ovzduší je přesně opačná). Energetické zdroje se v rámci jednoho zařízení sčítají. Počítá se i záložní zdroj, přestože většinou jenom stojí.

Sektory zahrnuté do systému

Energetika, výroba a zpracování kovů, zpracování nerostů a v tom zejména:

• Výroba cementového slínku v rotačních pecích o výrobní kapacitě větší než 500 t/den nebo na výrobu vápna v rotačních pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t/den nebo v jiných pecích o výrobní kapacitě větších než 50 t/den.
• Výroba skla a skleněných vláken o kapacitě tavení nad 20 t/den.
• Výroba keramických výrobků vypalováním, zejména krytinových tašek, cihel, žáruvzdorných tvárnic, obkládaček, kameniny nebo porcelánu o výrobní kapacitě větší než 75 t/den anebo o kapacitě pecí větší než 4 m³ a s hustotou vsázky nad 300 kg/m³.

Povolenky

Provozovatelé musí mít zažádat o povolení do 6 týdnů po nabytí účinnosti zákona. Součástí žádosti o povolení je plán monitorování emisí. Požadovaný obsah žádosti o povolení je formulován ve spolupráci MŽP, Českého hydrometeorologického ústavu a České inspekce životního prostředí.

Závěr

Cílem zákona je snižování hrozby globálního oteplování, i když je tato původní pohnutka stálé méně viditelná. A nyní se zdá, že se na ní dočista zapomene; až se úřednický systém emisního obchodování uvede do pohybu, už ho nikdo nezastaví. Pokusy vědecky dokázat vliv CO₂ na oteplování planety - ač byly finančně dobře zajištěny - dlouhodobě ztroskotávají a vedou spíše k jistotě, že žádný podstatný vliv CO₂ neexistuje. Otevírat dnes a v budoucnu otázku, proč se vlastně s tímto plynem obchoduje, bude v dnešním názorovém prostředí otevírat jen nepočetná hrstka lidí, kteří tím dostanou nálepku potížistůtechnokratů. Zbude jen víra, že když už obchod nevyřeší oteplování, budou se z jeho výnosů, tzn. z pokut, snad někdy financovat nejzávažnější ekologické problémy.

Některé firmy, kterých se zákon bezprostředně týká, si stěžují na jeho komplikovanost a dodatečné náklady na technické a administrativní zajištění jeho požadavků (monitorování a výkaznictví) přesto, že emise CO₂ lze ve většině případů snadno stanovit přepočtem z odběrů dejme tomu zemního plynu.

„Vycházeli jsme ze znění obdobných zákonů v Nizozemsku nebo Velké Británii, které jsou v této oblasti z celé EU nejdále. Je ale možné, že pro naše podmínky jsou až příliš komplikované,“ řekla Eva Šnajdrová. „Zároveň si ale musíme uvědomit, že přijetí tohoto zákona nelze odkládat, neboť by se jinak evropští výrobci, kteří systém obchodování už museli akceptovat, cítili znevýhodněni před tuzemskými,“ uvedla na závěr.

Ačkoliv je systém nastartován tak, že jeho požadavky zpočátku budou pro většinu emitentů CO₂ snadno dosažitelné, v budoucnu tomu tak být nemá. S tím, jak se národní emisní limity budou snižovat a povolenky zkracovat, bude stále obtížnější zahajovat novou výrobu a reagovat vyšší produkcí na poptávku.

Podle zdroje blízkého Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR se o množství povolenek, kterých by reálně postačovalo na necelých 100 mil. tun, strhla bitka. MŽP by prý klidně vyjednalo přehnaně nízké limity, na rozdíl od jiných členů Unie. Tím by ČR na pokutách fakticky financovala vyspělé evropské průmyslové země, místo toho aby při limitu 117 mil. tun - jak navrhoval svaz průmyslu Dopravy - mohla povolenky prodávat. Z hádky vzešel kompromis, že návrh emisního limitu pro ČR budou spoluvytvářet obě ministerstva.