Omluva: proč a komu?
V časopise Stavebnictví a interiér č. 7/2002 ročník 10. na straně 6 mě zaujala omluva Jiřího Hejhálka a názory Jiřího Šály k článkům z č. 5/2002 »Poruchy KZS (Ostrava 2002)« a »Inteligentní zateplování SEPAS«.
Protože se dlouhá léta zabývám problematikou stavebních izolací, sanacemi izolačních vad, jsem autorem systémů SEPAS a také výrobcem jejich komponentů, považuji za nutné sdělit svá stanoviska k uvedené problematice, zvlášť k výrokům pana Šály.
Na výzvu redakce vyjádřit se k vlastním zkušenostem s prováděním vnějšího kontaktního zateplování se nikdo neozval. Vzhledem k tomu, že na našem trhu při masové reklamě a propagaci se téměř jiné než lepené systémy nepoužívají, kromě individuálních zakázek firmy SEPAS, je velmi jednoduché situaci zhodnotit.
Destrukce VKZS zjištěná v Ostravě není ojedinělá, podobné vady pocházejí ze Vsetína, Zlína a Turzovky. Byly pořízeny náhodně při projíždění těmito městy. Jedná se o vnější kontaktní zateplovací systémy (VKZS) po 4 - 5 letech. Ostravské domy patří mezi první v ČR, které byly polepeny izolanty.
Tvrzení, že uvedené vady nemají souvislost se samotnými systémy VKZS je nepodložené. Důkazů je hned několik:
VKZS přesouvá kondenzační zónu k vnějšímu povrchu, kde kondenzát v zimě zamrzá. Spáry mezi izolanty nebo sám izolant tím mění svůj objem v průběhu změn vnější teploty, čímž se spáry časem rozevírají, propouští kondenzát na povrch izolačního souvrství, kde se usazují řasy a plísňové spóry. Zelenající paneláky lze považovat za první etapu destrukce.
Souvrství VKZS tvoří z převážné části stavební chemie, která ruší přirozené funkce a převádí je do vlivu lidského faktoru. Například vzduchovou izolační vrstvu v souvrství SEPAS nahrazuje vodivým cementovým lepidlem, vápennou omítku nahrazuje disperzí (stěrkami) apod. Dochází tak k negativnímu ovlivňování vnitřního prostředí a tím nutnosti pomocného technického vybavení interiéru klimatizací, zvlhčovačů, větracích systémů apod.
Předávkování stavební chemií a zapojení pomocné techniky pak zvyšuje rizika syndromu nemocných budov.
VKZS neumožňují provádět průběžnou stavební údržbu, kvůli jejímuž zanedbání se vlastně paneláky dostaly do havarijního stavu. Dále neumožňují separaci od ostatní stavební suti, aby mohlo dojít k následné čisté recyklaci.
V časopise Střechy, fasády, izolace 6/99 k článku Zateplování – Renovace – Ekologie na toto téma mimo jiné pan Šála uvádí: „problém s recyklací tepelných izolací však není řádově vyšší než s recyklací ostatních stavebních materiálů, jak se nám snaží autor vsugerovat.“
Ve skutečnosti musí být od běžné stavební suti třeba dodatečně oddělovány všechny její organické a jiné části, jakož i části stavební chemie, jinak je nerecyklovatelná.
Jak je prokázáno, a případů stále přibývá, po 4-5 letech dochází ke zhoršování stavu zalepených konstrukcí, přesto že v době instalace VKZS zřejmě odpovídal technologickým požadavkům kontaktního systému.
Po několika letech ověřování od doby, kdy byl systém SEPAS zveřejněn v časopise Střechy, fasády, izolace, to je od roku1997, je možno zcela věrohodně dokázat, že technologie SEPAS uvedené nedostatky nevykazují. V současné době jsou jedinou certifikovanou, českou, funkční technologií pro renovace, sanace a zateplování k vnějšímu i vnitřnímu použití.
Základní odlišnosti systémů SEPAS od VKZS:
- vzduchová mezera mezi izolantem a zdivem;
- kontaktní vápenocementová vrstva na izolantu s pozitivní funkcí uhličitanu vápenatého a kapilární vzlínavostí;
- kotvicí systém bez tepelných mostů s odlišnou fixační funkcí;
- použitelnost na vnější i vnitřní povrchy bez rizika zaplísnění;
- možnost separace izolantu od ostatní stavební suti;
- vytvoření oboustranné termo a hydroizolační funkce v souvrství.
Tyto skutečnosti jsou významnými specifiky systémů SEPAS nesrovnatelnými s žádnými známými zateplovacími systémy.
Jsem toho názoru, že nelze již zastavit započatý vývoj ekologických technologií, mezi které systémy SEPAS právem patří.
V části »Omluvy« týkající se firmy SEPAS a tvrzení pana Šály »o mýtech« šířených naší firmou, jakož i tvrzení o vyvrácení těchto mýtů v časopise Střechy, fasády, izolace a nevhodnosti použitelnosti recyklátu EKO polystyrénu z důvodů jeho nedefinovatelné požární odolnosti, se jedná o nepodložené informace. Jednak proto, že pro vnitřní izolace stupeň hořlavosti není žádným normativem stanoven a dále proto, že EKO polystyrén má certifikovaný stupeň hořlavosti C1, což je i pro vnější použití vyhovující (viz. protokol č. PR 02-01.022). Nedefinovatelnou však zůstává vzduchová mezera, kterou využívají systémy VKZS bez specifikace a řádné certifikace.
