Podlahové rozvody OBO Bettermann

Současné stavby přinášejí specifické požadavky na uložení technologických rozvodů, které migrují díky tomu stále častěji do nejrůznějších stavebních struktur. Setkat se s nimi lze stále častěji nejen na stěnách, stropech nebo nad podhledem, ale i v podlaze.

Podlahový instalační systém

Při použití podlahových elektrických rozvodů je třeba vždy posuzovat kontext celého stavebního řešení. Výběr optimálního podlahového elektroinstalačního úložného systému proto zahrnuje také celou řadu značně „neelektrických” hledisek.

V praxi se nejčastěji využívají kabelové úložné kanály zalité pod vrstvou mazaniny, v níž je přístup pouze k jednotlivým přípojným místům (obr. 1). Optimalizace provedení přístrojových vývodů (obr. 2), mechanicky i elektricky chránících jednotlivé skupiny přípojných míst, závisí především na předpokládané mechanické zátěži, druhu podlahové krytiny, způsobu její údržby a tloušťce podlahové mazaniny.

Předností zalitých kanálů je skrytí kabelových tras před účinky běžného provozu v uvažovaném prostoru. Nevýhodou je nutnost protahování kabelů skrz skryté kabelové kanály. Při velkých objemech kabeláže nebo požadavku na variabilitu uspořádání proto nacházejí své uplatnění systémy otevřených kanálů uložených v mazanině (obr. 3). Jejich krycí víka kopírují pochozí úroveň podlahy, takže je lze kdykoliv dodatečně sejmout a velmi jednoduše provést požadované změny v uspořádání kabeláže.

Stále častěji se lze setkat také s dvojitými nebo dutými podlahami, v nichž se přístrojové vývody podlahových rozvodů vsazují přímo do otvorů v pochozích panelech. Kabely se zpravidla ukládají těsně nad nosnou strukturu podlahy, do prostoru mezi nosným podlahovým betonem a pochozími panely, zpravidla do lehkých plechových nebo mřížových kabelových žlabů. Stále častější je přitom v dvojitých podlahách využití rozdělovacích jednotek s napojením pomocí konektorových spojů. Předností tohoto řešení je vysoká variabilita (obr. 4).

Invence architektů však nezná mezí. U OBO jsou proto k dispozici i další systémová řešení. Za příklad mohou sloužit ploché pochozí kanálové systémy k montáži na povrch podlahy (obr. 5), kanálové systémy k zalití do nosné struktury podlahy nebo speciální systémy pro malou tloušťku povrchové mazaniny (obr. 6).

Přístrojové vývody

Podobu přístrojových vývodů ovlivňuje především druh podlahové krytiny a způsob její údržby. Proto jsou u OBO k dispozici řešení optimalizovaná specificky pro podlahy kryté koberci s převážně suchou údržbou, plovoucí, parketové nebo PVC povrchy podlah s vlhkou údržbou i pro podlahy s dlaždicemi, kamennou dlažbou nebo epoxidovými povrchy s mokrou údržbou.

Podle předpisů se přitom považuje za dostačující maximální přípustná zátěž přístrojového vývodu 150 kg. V kanceláři je to hodnota dostatečná, v podlaze autosalonu ale nikoliv, protože zátěž od kola přejíždějícího automobilu bude podstatně vyšší.

Totéž platí pro velké plochy hypermarketů nebo objektů infrastruktury se strojním čištěním podlah, případně s výměnou světelných zdrojů pomocí pojízdných zvedacích mechanismů. Při použití běžných přístrojových vývodů pro administrativní prostory by u takovýchto aplikací docházelo k rozpraskání dlažby nebo jiné křehké podlahové krytiny ve výplni víka přístrojového vývodu a jeho bezprostředním okolí. Přesvědčit se o tom lze ostatně např. v podlaze mnoha tuzemských obchodních ploch.

Řešení je přitom snadné. Stačí použít odpovídající přístrojové vývody se zesílenou konstrukcí a ukotvit je řádným způsobem do konstrukčních vrstev podlahy (obr. 7). Víko i tubus z tohoto obrázku jsou opatřeny pryžovým těsněním, takže je lze v uzavřeném stavu zahrnout bez problémů do mokré strojní údržby podlahy.

Přístrojový vývod UDHome z obr. 8 má jiné určení. Je určen k zabetonování do povrchové vrstvy podlahové mazaniny v podlaze s plovoucí krytinou, klasickými parketami apod. Součástí vývodu je i montážní krabice do podlahové mazaniny, takže pod jednou položkou se skrývá kompletní řešení.

Výstupy podlahových rozvodů k pracovištím velkoprostorových kanceláří lze ovšem realizovat nejen samotnými podlahovými rozvody, ale také jejich kombinací s přístrojovými podlahovými sloupky nebo sloupy podlaha – strop, analogicky obr. 9. Přípojná místa lze pak snadno přivést až do úrovně pracovních stolů, bez nepříjemných shluků kabelů na podlaze.