Podlahové vytápění je znakem moderního stylu

Teplovodní podlahové vytápění se řadí mezi velkoplošné nízkoteplotní sálavé systémy. Je vhodné pro rodinné domky, historické budovy, sportovní objekty, různé veřejné objekty apod. Jedná se o vytápění vyznačující se nízkou povrchovou teplotou zprostředkovávanou velkými plochami, z nichž se teplo předává do okolí. Nejdůležitějším rozdílem, kterým se liší podlahové vytápění od všech ostatních způsobů, je příznivé rozvrstvení tepla v místnosti, blížící se rozvrstvení ideálnímu. Uživatel dosáhne požadovaného pocitu tepelné pohody při skutečné teplotě o cca 2 °C nižší, než je tomu u jiných způsobů vytápění, což fakticky znamená úsporu energie 10 – 15 %.

Další výhodou podlahového vytápění je, že díky nízkým povrchovým teplotám nedochází k víření prachu v místnosti a k jeho následnému přepalování na otopných plochách, tak jako je tomu například u radiátorů.

Podlahové vytápění vytváří trvalý vysoušecí efekt na vyhřívaných podlahách a brání tím do jisté míry vzniku bakterií a roztočů. Nezanedbatelnou předností je nenápadnost - topná soustava je zabudována v podlaze a je skryta zraku, nenarušuje rozmístění nábytku a celkový estetický vzhled. Nespornou výhodou oproti jiným systémům je také nízká teplota topné vody (max. 50 °C), která umožňuje využít téměř každého zdroje tepla od kotlů na tuhá paliva, plyn, elektrokotle, akumulační kotelny přes solární zařízení, tepelná čerpadla i další. Záměny zdrojů tepla je možné provádět bez větších zásahů do systému. Pořizovací náklady teplovodního podlahového vytápění jsou již srovnatelné s pořizovacími náklady ústředního vytápění.

Podlahové vytápěcí systémy lze rozdělit do dvou základních skupin a to na podlahové vytápěcí systémy mokré a podlahové vytápěcí systémy suché.

Mokré systémy vytápění

U mokrého systému je otopná deska z cementové směsi nebo samonivelační anhydritové směsi a potrubí je možné pokládat na rovnou plochu tepelné izolace s různou roztečí potrubí. Na tepelnou izolaci je nutné položit krycí fólii, která zabraňuje protečení cementové směsi pod tepelnou izolaci a následnému vytvoření tepelného mostu. Tento způsob je finančně méně nákladný a šetří materiál, klade ovšem větší nároky na zručnost a kvalitu montérů. Je také náchylnější k poškození při provádění následných stavebních prací. Další možností je pokládka systémové izolační desky, do jejichž vylisovaných výstupků se snadno montuje potrubí. Systémová deska je po obvodě opatřená zámky, které umožňují rychlé sestavení na plochu a výrazně snižují možnost výskytu tepelných mostů. Celá montáž je velice jednoduchá a rychlá. Potrubí je zapuštěné v systémové desce, nebezpečí jeho poškození je minimální a montéři se mohou bez většího omezení pohybovat po montovaných plochách.

Suché systémy vytápění

Podlahové vytápěcí systémy suché jsou používány v prostorách, kde není přípustné větší zatížení vodorovné konstrukce, např. u půdních vestaveb s dřevěnou konstrukcí podlah a nebo u dřevostaveb. Základním materiálem pro systém suchého teplovodního podlahového vytápění jsou systémové izolační desky, teplovodivé lamely z pozinkovaného plechu, které se vtlačí do vylisovaných výstupků systémové desky a dále slouží k uložení potrubí a zlepšení přenosu tepla. Výhodou tohoto systému je rychlá montáž, možnost okamžitého uvedení do provozu a nízká akumulační schopnost, která umožňuje velmi rychle reagovat na požadované změny teplot. Montáž tohoto systému klade vysoké nároky na zkušenost a zručnost montérů pokládajících suchý systém teplovodního podlahového vytápění, dále vrchních krycích desek a konečně vrchní skladby podlahy (dlažba, lamino, koberec a jiné).

Regulace teploty

Většina trubek z plastických hmot používaných pro teplovodní podlahové vytápění snese teplotu do 80 °C, avšak s ohledem na používané materiály podlah (beton, koberec, dlažba, linoleum, lamino aj.) se musí teplovodní podlahové vytápění napojit na zdroj tepla vybavený regulačním zařízením, které dodává topnou vodu o teplotě do 50 °C. Další z důvodů regulace jsou maximální povolené povrchové teploty topných ploch. U obytných prostor je to 29 °C, u koupelen a bazénů 35 °C. Je nutné si uvědomit, že těchto teplot se dosahuje jen pár dnů v roce.

Teplotu topné vody je možné regulovat několika způsoby. Jednou z možností je přivádět topnou vodu k rozdělovači topných okruhů již v požadované teplotě do 50 °C a použít tak nízkoteplotní zdroje tepla - např. kondenzační plynové kotle, tepelná čerpadla, elektrokotle. Jinou variantou je zdroj tepla s tepelným spádem 75 °C – 60 °C, přičemž je nutné provést regulaci vody na požadovaný tepelný spád přímo u zdroje. Další z možností je provádět regulaci na rozdělovači topných okruhů. Je možné osazovat rozdělovače topných okruhů armaturou, která udržuje konstantní nastavenou teplotu a mechanickým nastavením je uživatel schopen teplotu topné vody měnit. Jde o jednoduchou armaturu v ceně okolo 1000 Kč, která se doporučuje u ploch teplovodního podlahového vytápění do 50 až 70 m² a která splňuje základní podmínky regulace. Nevýhodou je potřeba častého zasahování uživatele do nastavení teploty topné vody, např. při změně venkovních teplot.

Jako nejvhodnější regulace teploty topné vody se jeví trojcestný ventil a ekvitermní regulace. Jedná se o řízení teploty topné vody pomocí čidel venkovní teploty vzduchu, čidla topné vody a konstantního nastavení topné křivky.

Cena ekvitermní regulace se pohybuje již kolem 6000 Kč (třícestný směšovací ventil, servopohon, ekvitermní regulátor digitální včetně čidel). Touto regulací se osazují rozdělovače topných okruhů, ke kterým se připojují jednotlivé okruhy teplovodního podlahového vytápění. Takto instalovaná regulace je skryta zrakům návštěv ve skříňce rozdělovače. Výhodou tohoto kompaktního zařízení je velice jednoduchá a rychlá montáž, což ocení hlavně firmy, které se zabývají realizací teplovodního podlahového vytápění. Výhodou pro zákazníka je jednoduché zapojení zdroje tepla, který je osazen v chodbách, kuchyních, koupelnách, a kde složité propojování trojcestných armatur v těchto prostorách je z pohledu uživatele velmi konfliktní a kazí celkový dojem z prostoru, ve kterém je osazeno. Ekvitermní regulace umožňuje téměř bezobslužný provoz zařízení. Celoroční program, který je možné nastavit, vyžaduje jen ojedinělé korekce. Zařízení pracuje s nastavenou topnou křivkou, s čidlem venkovní teploty, které nepřetržitě snímá a vyhodnocuje venkovní teplotu a s čidlem topné vody, které snímá a vyhodnocuje teplotu topné vody. Na základě těchto informací automaticky reguluje teplotu topné vody. Tato regulace splňuje vysoké nároky uživatele na efektivní a úsporný provoz topné soustavy.

Většina používaných rozdělovačů topných okruhů umožňuje osadit jednotlivé větve teplovodního podlahového vytápění elektropohony, které lze řídit například prostorovým termostatem osazeným v místnosti příslušného okruhu a tak dále provádět regulaci v teplotním a časovém režimu. Je ovšem nutné pro každou místnost, kterou chceme takto řídit, instalovat prostorový termostat a elektropohon. Osazením těchto prvků zvýšíme očekávaný komfort, tepelnou pohodu a úsporu energie teplovodního podlahového vytápění.