Prefabrikované směsi BETOSAN STS pro vytváření teracových podlah

BETOSAN STS se používá především pro zhotovení teracových podlah. Teracová vrstva pro svoji vysokou odolnost proti oděru, vodě, výborným mechanickým vlastnostem a esteticky barevnému vzhledu je vhodná zejména do chodeb, koupelen, WC, teras, okolí bazénů apod. Lze ji také použít pro zhotovení schodišťových dílců, podezdívek atd.

V současné době se používají prefabrikované směsí, které zaručují především trvalou kvalitu materiálu a jeho vylepšení pomocí produktů stavební chemie.

Historie teracových podlah

Teracové podlahy jsou ozdobné kompozitní povrchové úpravy podlah původem z benátské republiky. Nášlapné vrstvy podlahy jsou tvořeny pojivem, kterým v minulosti bývalo hydraulické vápno s plnivem z úlomků skla, schránek z mořských živočichů apod. Na začátku 20. století bylo hydraulické vápno postupně nahrazováno cementem a jako plnivo se postupně ustálily různé barevné variace vápence (mramoru). Nejobvyklejší vzhled byl vytvořen pomocí šedého cementu a kombinací černého a bílého kameniva. Směsí byla obvykle vytvořena vrstva v tloušťce cca 15 – 35 mm, která byla s časovým odstupem vybroušena do hladka. Tím bylo odhaleno kamenivo a bylo dosaženo vzhledu umělého kamene. Od počátku 60. let 20. století bylo dle dnes již neplatné oborové normy ON 74 4511 doporučováno, aby kamenivo tvořilo minimálně 70 % vybroušeného povrchu. Po cca 3 měsících došlo k napuštění povrchu teraca voskovou pastou.

Funkční výhody teracových podlah

Podlahy a další povrchy tohoto typu se vyznačovaly vysokou odolností a dlouhou životností. Pokud nedošlo k poškození v době výroby podlahy, nebo k výraznému mechanickému poškození, pro které podlahy nebyly určeny, jsou tyto povrchy funkční i po 50 letech. Výhodou je i skutečnost, že případné menší poruchy typu mikrotrhlin a případných drobných výtluků jsou skryty v textuře povrchu. V průběhu 20. století se začala jako pojivo využívat epoxidová pryskyřice, která zajistila takovému povrchu vysokou houževnatost, ještě vyšší chemickou odolnost a urychlila zrání povrchu. Současně je možné takové povrchy vytvářet v menších tloušťkách (5-10 mm). Vyšší cena jej však poněkud znevýhodňuje. Vedle výše popsaných pojiv byl zaveden na začátku 21. století také asfalt.

Přes výše popsanou odolnost a trvanlivost těchto povrchů dochází k jejich postupné degradaci, k jejich poškození v rámci úprav vnitřních prostor stávajících objektů, aby vyhovovaly současným požadavkům na bydlení a provoz a současně jsou takové povrchy vyžadovány i pro nové konstrukce, které nezahrnují pouze podlahové konstrukce. Jedná se o leštěné, nebo pemrlované povrchy stěn, kuchyňských linek, schodišťových stupňů a dalších prvků, ať již monolitických (litých), nebo prefabrikovaných.

Prefabrikované směsi

V současné době není možné, z různých důvodů, provádět terasové povrchy technologií, která byla využívána v minulosti. Dříve byly povrchy vytvářeny dusáním, nebo válcování zavlhlé směsi, které bylo jednak poměrně pracné, ale současně i časově náročné. V současnosti jsou směsi samonivelační, nebo alespoň významně ztekucené a i předpokládané vrstvy jsou tenčí než v minulosti. To vede k větší náročnosti na materiály, jejich zpracování, ale i techniku a technologii provádění. Výhodou je v takových případech použití prefabrikovaných směsí, které zaručují zejména trvalou kvalitu materiálu a jeho vylepšení pomocí produktů stavební chemie. Takové směsi dodává rovněž společnost BETOSAN s.r.o. a to pod komerčním označením BETOSAN STS, což je ztekucená směs pro tvorbu teracových podlah a tixotropní směs BETOSAN SUK, pro vytváření pemrlovaných omítek. Tyto směsi jsou dodávány v šesti odstínech s použitím bílého, nebo šedého cementu a s použitím černého a bílého kameniva v různých poměrech. Směsi jsou určeny k opravám povrchů historických konstrukcí, ale i k vytváření nových vrstev se zajímavou povrchovou úpravou, nebo v retro stylu.

U nových prvků spočívá omezení pouze v přístupnosti toho konkrétního prvku a možnost jeho povrchové úpravy. To se týká zejména broušení. U rekonstrukcí je podstatné zejména začlenění opravovaných míst do okolního podkladu tak, aby tato místa nerušila celkový vzhled. Je vhodné taková místa ohraničit podle přirozených dělících linií, nebo podle linií vytvořených k vizuálnímu „rozbití“ povrchu větších ploch.

Závěrem

V případě teracových podlah je postup u oprav i u nově prováděných povrchů velmi podobný. Základním předpokladem je únosný, tuhý podklad na který bude nová vrstva aplikována. Ideální je takový podklad opatřit epoxidovým adhezním můstkem, na který je aplikována vrstva teraca v tloušťce min. 12 mm. Po minimálně 7 dnech je možné povrch podlah zbrousit a to nejlépe za použití plošných diamantových brusek s kontinuálním oplachem. Povrch podlahy je možné ošetřit nástřikem urychlujícím vytvrzení povrchových partií.

Teracové podlahy jsou velmi vzhledné a současně i funkční. Při správném provedení jsou takové podlahy dlouhodobě funkční, současně mají vysokou chemickou odolnost a je možné je snadno čistit. Jejich znovuzrození je tedy pochopitelné.