Přitažlivá krása zimních zahrad
Uvnitř, a přece venku, v bujné zeleni uprostřed zimy, ve stínu a svěží v parném létě, prostě relaxace v každém ročním období podle přání, to jsou zimní zahrady, chytré horákyně moderního bydlení.
Kvalita, design a bezpečnost zimních zahrad
Dříve to byly přístavky zámků či měšťanských vil, stejně jako verandy vesnických chalup. Měly jedno společné – spoustu prosklených ploch a orientaci ke slunci. K pobytu po celý rok sice vhodné nebyly, v létě tam bylo příliš horko a v zimě zase zima, ale pro přechodná období, když nehrozily extrémní teploty, byla tato místa se sluncem, květinami a výhledem do zeleně velmi příjemná. Komfort bydlení se za poslední léta velmi změnil, obklopujeme se pohodlím, a to nejen v interiéru, ale i venku.
Vývoj se nevyhnul ani zimním zahradám. Chceme je využívat celý rok, v létě ochlazovat, v zimě vytápět, současně také izolovat před únikem tepla. Třešinkou na dortu pak může být využití pasivních tepelných zisků ze slunečního záření. Ovšem ne každá zimní zahrada se hodí k jakémukoli domu, důležitá je nejen konstrukce a estetický dojem, aby byla skutečně funkční, musíme zvolit ten správný systém a materiál jednotlivých prvků. Než se rozhodneme oslovit projektanta, který by u vzniku zimní zahrady rozhodně neměl chybět, měli bychom vědět, co od ní vlastně očekáváme. Zda to má být místo pro zimní uložení teplomilných květin s příležitostným posezením nebo naopak oáza pro odpočinek a relaxaci v příjemném prostředí se zelení.
Důležité je také, zda ji chceme využívat po celý rok nebo pouze v teplých dnech a s tím souvisí začlenění zimní zahrady do samotného domu, to znamená, zda je skutečným rozšířením obytné plochy nebo samostatně existující částí. Ať tak nebo tak, vždy by měla existovat možnost zcela zahradu oddělit od ostatního prostoru, k čemu zpravidla stačí velké prosklené nebo jiné dveře. Z těchto základních nároků bude nutné vycházet při výběru konstrukce a vybavení zimní zahrady.
Dalšími limitními faktory jsou nemovitost, její tvar a orientace, případně i přilehlý pozemek, neboť na nich závisí umístění zimní zahrady i její rozměr, to v případě, že se nejedná o stavbu nového domu, kde je možné ji přímo zapracovat do projektu s větší volností v rozhodování. V každém případě by zahrada svým vzhledem i použitými materiály měla korespondovat se stylem stávající stavby.
Ke konstrukci zimní zahrady je nutné přistupovat zodpovědně už proto, že na ni máme velmi protikladné nároky – v létě musí být dobře stíněna a chceme také, aby se nepřehřívala, v zimě by zde naopak mělo být příjemně, v žádném případě příliš chladno, a to za co nejnižších tepelných ztrát, na jaře a na podzim by ji měly vyhřívat sluneční paprsky tak, aby nebylo nutné přídavné temperování. A to vše za předpokladu, že jsou stěny a často i střecha tvořeny velkými prosklenými plochami.
Ovšem ty s sebou nesou také další problémy – je nutné zajistit bezpečí osob při případném rozbití skla, současně je nutné objekt dostatečně zabezpečit proti cizímu vniknutí. Obojí lze alespoň částečně vyřešit buď tvrzenými skly, což je ovšem při takovém množství prosklených ploch varianta velmi nákladná, levnější alternativou mohou být transparentní bezpečnostní fólie, které jsou pouhým okem neviditelné, ale dostatečně účinné, aby útočníkovi ztížily přístup či ho odradily. Jsou opatřeny UV filtrem a lze také zvolit stupeň zabarvení, takže chrání do určité míry i před intenzivním slunečním zářením.
Nejčastější materiály a jejich vlastnosti
Na kvalitu a možnosti využívání zimní zahrady má největší vliv zvolený materiál. Na konstrukci zimní zahrady bychom neměli šetřit více, než je nezbytně nutné, neboť by měla po léta odolávat extrémním podmínkám. Nejčastěji bývá voleno dřevo, plast, ocel či hliník, případně jejich kombinace podle požadavků investora na odolnost proti zátěži a povětrnostním vlivům, údržbu, životnost a v neposlední řadě také estetický dojem a cenu.
Asi nejobvyklejším materiálem bylo ještě donedávna dřevo. Jeho předností je dostupnost, příjemný vzhled, hodí se téměř k jakémukoli povrchu či stavebnímu materiálu, dobře vypadá i v zahradě. Lze ho snadno opracovat, při nízké hmotnosti má poměrně vysokou únosnost, výborné tepelně-izolační vlastnosti, jde bezesporu o ekologický materiál. Nejčastěji je využíváno dřevo smrkové, méně vhodná, i když obvyklá, je borovice, nejkvalitnější z našich dřevin je dub. Jestliže však chceme zimní zahradu využívat spíše jako tropický skleník, není tento materiál příliš vhodným, neboť jeho nepřítelem je vlhkost, údržba je v takovém případě velmi náročná. Klasikou ve stavebních konstrukcích je, a to i pokud jde o zimní zahrady, ocel. Jejím kladem je možnost rychlé montáže jednotlivých prvků, tvarová a následně i konstrukční variabilita, a v neposlední řadě i přitažlivá vysoká štíhlost konstrukčních dílců při zachování dostatečné pevnosti, která může dodat celku určitou eleganci. Tento materiál je ovšem tak jako dřevo náročný na údržbu, je nutné pravidelně obnovovat povrchové nátěry, neboť ocel je náchylná ke korozi, toto nebezpečí umocňuje také vlhké prostředí, které může v zimní zahradě být, zvláště pokud s ní počítáme jako se zimním stanovištěm pro květiny. Problematické mohou být také vyšší tepelné ztráty takové konstrukce, z tohoto důvodu je proto lépe zkombinovat ocel s jiným materiálem – například se dřevem nebo s plasty. Z výše uvedených důvodů se dostávají v konstrukcích zimních zahrad ke slovu stále častěji i jiné materiály, například hliník nebo některé z termoplastů. Tyto materiály se hodí především v případech, kdy má být zimní zahrada spíše skleníkem, v němž rostliny nejen přezimují, ale jsou zde umístěny celoročně.
Hliník i uvedené plasty jsou velmi dobře tvarovatelné, dá se s nimi snadno manipulovat, hliník se oproti oceli snáze zpracovává, nevyžaduje povrchovou úpravu a má dlouhou životnost. Plast může být levnější než hliník, ovšem pokud zvolíme nejvyšší kvalitu, cenový rozdíl již tak velký není, výhodou je větší počet barevným odstínů a lepší izolační vlastnosti. V případě, že má zimní zahrada sloužit především k relaxaci a posezení s rodinou či přáteli, je ovšem kromě životnosti a ceny důležitý i estetický vzhled v interiéru zahrady. Abychom tedy docílili vysoké kvality a příjemného vzhledu, je možné vhodně zkombinovat uvedené materiály.
Nejobvyklejší bývá kombinace hliníku či plastu se dřevem – v exteriéru je hliník či plast, dřevo dodá interiéru útulnost a současně i izolaci proti úniku tepla. Při výběru materiálů a konstrukce hraje jistě svou roli také finanční hledisko. Je samozřejmé, že dostatek peněz nám dává možnost zvolit dražší materiály tak, aby po stránce vzhledu i vlastností byl výsledek co nejlepší. Tak je například možné pro nosnou konstrukci stavby použít ocelové dílce pozinkované nebo s polyetylénovým potahem, hliníkové profily, plasty s povrchem krytým pozinkovanou ocelí, u plastových rámů je samozřejmostí vícekomorové provedení. Stejně jako konstrukce, neméně důležité je i prosklení, neboť prostup tepla skleněnými plochami stěn závisí nejen na materiálu, případně konstrukci rámu, ale také na typu skla, počtu tabulí a na osazení skel v rámu.
Tepelně izolační vlastnosti celé plochy jsou dány součinitelem prostupu tepla U nejen pro zasklení, které se obvykle udává, ale také pro samotný rám.
Hodnota U by pro rám neměla překročit 2,2 W/(m2K), pro skleněnou výplň je pak horní hranice 1,1 W/(m2K). Standardním zasklením jsou dnes již izolační dvojskla, případně víceskla, která tvoří dvě nebo více tabulí pokoveného skla, zasazené do distančních rámečků.
Pokovená skla mají na svém povrchu z jedné strany nanesenu vrstvičku na bázi kovu, která brání úniku tepla z místnosti, působí ale také jako filtr slunečního záření při jeho vysoké intenzitě a snižuje tak přehřívání interiéru. Nejjednodušší tepelnou izolací v prosklení je vzduchová mezera mezi jednotlivými skly, lze ji však zvýšit také vyplněním prostoru některým ze vzácných plynů – nejčastěji to bývá argon nebo xenon, méně obvyklý, především kvůli vysoké ceně, bývá krypton.
Vhodné vytápění zimních zahrad
Abychom mohli zimní zahradu využívat s komfortem a bez výrazných omezení po celý rok, je důležité vhodné stínění, případně klimatizace – to pro horké dny nebo při velké intenzitě slunečního záření, a také dostatečné a současně ekonomické vytápění pro chladná období roku. Bez využití klimatizace lze teplotu a sluneční svit v zimní zahradě regulovat větráním v kombinaci s vnitřním nebo vnějším stíněním. Vnější zastínění bývá nákladnější, než vnitřní a není použitelné v případě, že napadne větší vrstva sněhu.
Nejčastěji se pro venkovní zastínění používají hliníkové rolety nebo látkové pergoly, v nabídce firem jsou i atypické tvary. Systém je nejčastěji ovládán elektromotorem s přídavným senzorem intenzity slunečního svitu, pro vyšší bezpečnost může být vybaven také čidlem pro zjišťování síly větru. Pro vnitřní stínění mohou být použity žaluzie pro střešní okna, plisé – jeho výhodou je tvarová variabilita, i látkové rolety s bočním vedením. Účinek stínění zvýší reflexní odrazivá vrstva. Když se rozhodneme také pro vytápění zimní zahrady, nejvhodnější je zvolit deskové ploché radiátory v dostatečném počtu podle velikosti místnosti. Jestliže máme v celém domě zavedeno pouze podlahové topení s nízkými teplotami vytápění, mohou nastat problémy s napojením deskových radiátorů. Současně není vhodné zavést v zimní zahradě pouze podlahové topení, neboť nevytopí celý prostor dostatečně rychle.
Nejvhodnějším systémem jsou zde takzvané fan-coily, využívané již standardně v obytných místnostech s velkými prosklenými plochami, případně u domácích krytých bazénů a podobně. Jde o podlahový teplovodní konvektor, sestávající z ocelových topných těles umístěných v podlaze před velkými prosklenými plochami, kde je snížena izolační funkce stěn. Nemusí být ovšem umístěny pouze v podlaze, ale i ve stěně, pod stropem nebo v podokenním parapetu.
Zmíněné konvektory využívají přirozený pohyb ochlazeného vzduchu, nasávaného zvenčí, který se při průchodu lamelami výměníku ohřívá a následně místnost vytápí. Jestliže konvektor umístíme v podokenním parapetu, zvýší se cirkulace vzduchu a výrazně se omezí rosení okenních skel. Při letním provozu je stejným způsobem možno vzduch v zimní zahradě ochlazovat. Pro toto využití jsou vhodnější konvektory s vyšším tepelným výkonem.
