Proč je chyba rušit státní podporu ve stavebním spoření!

Byla nebyla Československá socialistická republika, jejíž vedení kdysi prohlásilo, že zajistí bydlení pro všechny své občany. Zrušilo soukromé firmy, které stavěly domy, které vyráběly stavební hmoty, zavedlo proces plánovaného státního hospodaření a uzavřelo hranice před poznáním, kam se vlastně stavebnictví ve světě ubírá. Státní plánovací komise plánovala, kolik si lidé postaví rodinných a obytných domů svépomocí a plánovalo pro tyto občany, lopotící se po práci na svých stavbách, kolik budou mít ve kterých stavebninách cihel, tvárnic, dlaždiček, cementu, hydroizolace, oken, dveří, válcovaných profilů a hřebíků, rakovinu způsobujících eternitových šablon a žárovek, které neuměly šetřit.

Lidé soukromě a nebo ve stavebních bytových družstvech o sobotách, nedělích a odpoledních suplovali soukromý sektor a stavěli si z těchto špatných materiálů rodinné domy a byty bez zkušeností, praxe a budoucnosti. Státní podniky Pozemní stavby a Vojenské stavby a Vodní stavby a jiné Stavby stavěly tisíce bytů v panelácích, které neizolovaly tepelně, jejich okna se nedovírala, jejichž plochými střechami prosakovala voda, v jejichž hliníkových elektrických rozvodech byly schovány potíže pro budoucnost.

Tohle vše postavilo přes 4 miliony bytů a vyrobilo na stavbách dluh, který se v současné době vyčísluje ve stovkách miliard korun (odhadovalo se před zdražením zateplovacích systémů, před zvýšením DPH, před zdražováním energií něco kolem 400 miliard) a tento dluh byl převeden a nebo se dosud převádí na soukromé osoby, na obce a města (a ta jej opět převádějí na soukromé osoby). Tento dluh způsobil stát, byť socialistický. Po roce 1989 vznikl sice jiný stát, nicméně v této věci nelze udělat silnou čáru a říci, za to my nemůžeme a nechat na lidech, aby si to vše změnili, opravili a opět svépomocí vybudovali do podoby, která je normální ve 21. století. A navíc začal i nový stát dělat chyby (propagace přímotopů, plošných plynofikací, montování a posléze demontování regulačních systémů na vytápěcí soustavy, výběrová řízení na „nejlevnější” projekty).

Hned na začátku roku 1991, když si lidé začali uvědomovat, že „vlastnictví = zodpovědnost” se ti rozumní lidé začali ohlížet po vhodných nástrojích, kterými tu zodpovědnost zajistí. Jediným nástrojem, který to je chopen zajistit jsou peníze. Kde je vzít? Pod polštářem, u lichváře, v bance, u souseda?

Dnes už nelze po vysokoškolském profesorovi, ale dokonce ani po zedníkovi ve stavební firmě chtít, aby si po práci šel svépomocí měnit otopný systém svého rodinného domku, zateplovat fasádu nebo měnit okna.

Přitom jak ti jednotliví lidé, tak Evropská unie, tak vlastně odpovědní za tento svět požadují, nebo by měli požadovat, aby to bylo co nejrychleji. Zodpovědný vlastník z důvodů ekonomických, EU z důvodů ekologických. Jenže jak po socialismu nashromáždit za krátkou dobu tzv. „dlouhé peníze”, kterých musí být někde minimálně těch 400 miliard. Lze tohle chtít pouze od občanů, kteří řízení plánovitým socialistickým řízením tohle vše postavili a nyní mají znovu zaplatit?

Hned po listopadu 1989 jsme zjistili, že jedním z vhodných nástrojů na zajištění základních finančních vkladů do oprav socialistické výstavby bytů je stavební spoření a začal se tento systém zavádět do československého prostředí a ukázalo se to jako správná cesta. Stát, jako hlavní viník stavu bytů jak v rodinných domcích, tak v panelácích se musí na nápravě podílet, neboť jeho vinou tady jsou a asi ještě dlouho budou. Zejména pro lidi bydlící v rodinných domech je tento nástroj výhodný, protože ne každý má na nenadálé události či nápravu stavu dost peněz hned pohromadě. Dnes vyměnit kotel, radiátory, střechu, okna, elektroinstalaci, zateplit fasádu a vodovod, kanalizaci jsou u každého rodinného domku položky pohybující se v řádech stovek tisíc korun. K tomu projekty, dohled, doklady také v desítkách tisíc korun. Na tyhle věci si brát půjčku u Home Credit, či rychlou půjčku u Komerční banky je totální nesmysl. Přitom zodpovědný vlastník domu ví, že tyhle opravy se budou co dvacet let opakovat, takže střádat na ni po pětistovce nebo tisícovce měsíčně je velmi, velmi výhodné. Dokud se neodstraní socialistické vady, je nutné, aby na to stát přispíval, protože je za to zodpovědný! Z praxe stavebního inženýra vím, že se neodstranily!

V poslední době jsem zaznamenal u představitelů státu tendenci zříci se zodpovědnosti a svého podílu na minulých chybách státu. Špatná politika, špatné uvažování. Zdůvodnění, že lidé tento systém zneužívají, je nesmysl. Ano, lze říci, že ne všichni vlastníci jsou odpovědní. Ano, někteří ani zodpovědní být nemusí, protože na to prostě mají, ale stavební spoření není pro bohaté. Je pro normální lidí, kteří vinou socialistického plánování musejí bydlet v nezateplených domech s ústředním topením, kde má kotel 60 % účinnosti. Někteří mrznou v domech, do kterých si nechali, vinou špatné energetické politiky i polistopadových vlád, namontovat přímotopy a nyní mají z každé zimy trauma, protože na předělání otopného systému prostě neušetří.

Tvrdím, že stát dosud občanům nedal adekvátní odškodnění za minulé chyby. Tvrdím, že stát se této odpovědnosti nesmí zříct. Stát musí formou státní podpory přispět lidem na opravy jejich bydlení. Tvrdím, že lze udělat opatření, aby lidé stavební spoření využívali a nezneužívali. Tvrdím, že unáhlené rozhodnutí o dalším snížení, nebo dokonce ukončení státní podpory do stavebního složení je špatný krok, protože tím se zříká zodpovědnosti za své vlastní chyby nejen před listopadem 1989, ale dokonce i po něm. Slyšel jsem kdysi v České národní radě od jednoho ministra větu: „Stavební spoření je na nic. Je to jako kdybyste chtěli léčit rakovinu acylpyrínem!” Tvrdím, že ještě mnoho staveb „jakousi socialistickou rakovinou” trpí, takže jaký je pro stát problém přispět lidem na acylpyrín. Pokud nebude pohromadě ona výše zmíněná suma 400 miliard (dnes bych to klidně změnil na 500–550 miliard), musí se všichni – jak odpovědní vlastníci, tak stát, snažit tyto dlouhé peníze vytvořit. Občané už začali a stát se stále cuká a nyní by se chtěl dokonce vyvléknout. Nebylo by dobré mu to povolit.