Proměny našich domácností ve světle proměn české společnosti

Politický převrat v roce 1989 se stal začátkem proměny celé české společnosti nejen svými politickými atributy a přechodem socialistického ekonomického řádu v řád obnovy kapitalismu v našich zemích, ale promítá se postupně do všech sfér života naší společnosti. Nejvýraznější charakteristikou těchto procesů jsou změny v reprodukci obyvatelstva, zaznamenávané od roku 1989 a ve zvýšené míře od roku 1994. Jsou to skutečnosti registrované i většinou obyvatelstva, nejen odbornými kruhy.

Tab. 1 Vývoj obyvatelstva a domácností podle druhu 1961-2001

Důležitou součástí těchto společenských a sociálně ekonomických změn v nejširším pojetí jsou i změny, které zjišťujeme v proměnách našich rodin a domácností, představujících nukleární prvky základních societ populace. Retrospektiva vývoje počtu a složení těchto komunit ukazuje zejména, co znamenalo poslední intercenzální období 1991 až 2001 pro naši společnost v tomto směru. Období 1961-1970 bylo demograficky charakterizováno zpomalením reprodukce obyvatelstva, které ve výsledku znamenalo přírůstek pouhých 2,5 %. Přírůstek bytových domácností, které jsou jedním ze základních typů domácností, byl třikrát tak rychlý jak přírůstek obyvatelstva. Ještě rychlejším tempem se zvýšil počet hospodařících domácností, což svědčilo o zvyšujícím se rozpadu bytových kolektivit na samostatně hospodařící celky v rámci jednotlivých bytů. Přírůstek cenzových domácností byl pomalejší. Promítala se v něm snižující se porodnost a tím i klesající přírůstky cenzových domácností, mezi nimiž největší úlohu představují úplné rodiny.

Období natalitní renesance sedmdesátých let bylo pro populační bilanci let 1970-1980 příznivé, i když úmrtnost měla nepříznivý vývoj, tj. stagnaci. Během deseti let se počet obyvatelstva republiky zvýšil o 4,9 %, počet bytových domácností vzrostl o 13,1 %, protože sedmdesátá léta byla i obdobím zvýšené bytové výstavby odpovídající i zvýšení porodnosti a přírůstku obyvatelstva uvedeného období. Relativní přírůstky jak hospodařících, tak cenzových domácností byly nižší než přírůstky domácností bytových, což přesto znamenalo pokračování dosavadních temp rozkladu bytových domácností na domácnosti hospodařící i relativně pomalejší přibývání rodin v populaci.

Počínaje rokem 1980 začal být demografický vývoj České republiky kritický. Byl to především důsledek zhoršené ekonomické situace země, který se promítl i do úbytku sňatečnosti, výrazného zhoršení porodnosti, přetrvávající vysoké úmrtnosti a tím i zhoršujících se přirozených přírůstků obyvatelstva Česka.

Tab. 2 Cenzové domácnosti a jejich typy 1961-2001

V letech 1980-1991 se počet obyvatelstva České republiky zvýšil o 10 288 (0,1 %) bydlících obyvatel. Počet bytových domácností vzrostl o 5,9 %, protože bytová výstavba i při sníženém objemu byla rychlejší než reprodukce obyvatelstva. Také v tomto období byla tempa přírůstků hospodařících i cenzových domácností pomalejší, což znamenalo pokračování v rozpadu bytových domácností na ekonomicky menší society, a to pomalejším tempem než byly přírůstky bytových domácností.V letech 1991-2001 se počet obyvatelstva České republiky – byť v novém vymezení znamenajícím bilanční přírůstek o cizince s pobytem v České republice delším než 90 dnů – snížil o 0,7 %, ačkoli počet bytů vzrostl a počet bytových domácností zaznamenal přírůstek 3,3 % stavu roku 1991. I tentokrát přibyly jak hospodařící, tak cenzové domácnosti, a to dokonce rychlejším tempem než domácnosti bytové, v čemž se promítlo dělení bytových kolektivit na ekonomické a rodinné subjekty jako prohloubení další atomizace celé společnosti. První ukazatel (3,3 %) se snížil hlavně proto, že rozpad bytových kolektivit na samostatně hospodařící kolektivity navazoval na vývoj v osmdesátých letech, a to tempem rychlejším než rostl počet bytových domácností, druhý typ domácností však zrychlil tempo rozpadu v důsledku přírůstků domácností jednotlivců v české populaci.

Tab. 3 Domácnosti podle druhu a počtu členů v roce 2001

Cenzové domácnosti jako nejvýznamnější rodinné a domácnostní kolektivity měnily během sledovaných čtyřiceti let – přes svůj početní růst – své základní složení, a to tak, že jejich nejvýznamnější složka, totiž úplné rodiny, jako počet a podíl na úhrnu rodin a domácností stále klesal, jak to odpovídalo klesající porodnosti, kolísající, ale v podstatě klesající sňatečnosti při trvale vysoké rozvodovosti. Podíl úplných rodin, představujících v roce 1961 tři čtvrtiny domácností, se snížil do roku 1991 na 62 %, ale v letech 1991 až 2001 se snížil přímo dramaticky na pouhých 54,6 % uvedených kolektivit. Vývoj podílu neúplných rodin byl protichůdný jako důsledek uvedených změn u rodin úplných. K růstu neúplných rodin přispěla i rostoucí ilegitimita narozených dětí, která prošla od roku 1961 do současnosti rychlým vývojem. V roce 1961 bylo mezi narozenými dětmi jen 4,6 % narozených mimo manželství. V roce 1970 jich bylo 5,4 %, v roce 1980 se podíl zvýšil ještě stále pozvolně na 5,9 %, ale už v roce 1991 podíl vzrostl na 9,8 % a rostl soustavně dále, až v roce 2002 dosáhl hranice 25,3 %. Tudíž v roce 1991 byl podíl neúplných rodin v úhrnu domácností 10,7 %, a proto v roce 2001 vrostl až na 13,5 %. Nejmenší podíl mezi domácnostmi zaujímají tzv. vícečlenné nerodinné domácnosti, které mají dosti pestré složení s časově kolísajícím početním významem. Mezi rokem 1991 a 2001 se jejich počet i podíl zvýšily jako důsledek měnících se forem spolužití různých osob nerodinného původu s osobami s příbuzenskými, avšak nerodinnými vztahy. Lze očekávat, že tento typ domácností, o němž se předpokládalo, že se jeho význam bude snižovat, naopak poroste tak, jak se bude zvyšovat sociální promiskuita české společnosti. V každém případě lze vzestup let 1991- 2001 označit za jednu z vedlejších, ale dosti významných charakteristik vývoje české společnosti a jejích základních kolektivit.

Tab. 4 Cenzové domácnosti a jejich složení v roce 2001

Za největší změnu však nutno označit zvýšení počtu domácností jednotlivců mezi oběma posledními cenzy o 17,1 % a zvýšení jejich podílu na úhrnu domácností na 29,9 %. Tento vývoj nejvýrazněji charakterizuje atomizaci české společnosti, protože není důsledkem pouze demografickým, ale i sociálním. Na něm se promítá nejnázorněji nejen důsledek přirozených reprodukčních procesů, zaznamenaný např. u růstu počtu a podílu neúplných rodin, ale procesů společenských. Než se vrátíme k podrobnějšímu rozboru struktury cenzových domácností, uveďme ještě několik základních charakteristik o všech třech typech domácností, jak jsou sledovány sčítáními lidu a tedy také cenzem v roce 2001.

V tab. 1 jsme sledovali jednak tempa růstu všech tří typů domácností představujících tři základní druhy societ společnosti, jednak vývoj jejich průměrné velikosti. Z povahy vymezení každého typu domácností vyplynulo, že největší průměrné počty členů měly bytové domácnosti, menší počet členů měly domácnosti hospodařící a nejmenší byly přirozeně domácnosti cenzové. Uvedené ukazatele průměrných velikostí jednotlivých typů domácností vyplývaly z jejich odlišného složení podle počtu členů, kteří tyto domácnosti tvořili.

Největší podíl bytových domácností je spojen s dvoučlennými bytovými domácnostmi (27,4 %). U hospodařících a cenzových domácností však těžiště leží u domácností jednočlenných, totiž s 30,3 % a 29,9 % podíly. Diferencující podíly jsou pak u domácností se čtyřmi a pěti členy, které u bytových domácností představují celkem 28,1 % těchto domácností, s 22,7 % zastoupení u hospodařících domácností, a s 21,6 % u cenzových domácností. Strukturní odlišnosti tedy zjišťujeme jak ve vztahu k nejnižším průměrným počtům členů každého ze sledovaných tří typů domácností, ale také na druhém konci vyjadřujícím podílové ukazatele za domácnosti s nejvyššími průměrnými počty členů každého z typů domácností.

Pojem »úplná rodina« navozuje představu rodiny ve fázi jejího rozvoje, někde uprostřed vývojové fáze. Statisticky ovšem jde o široce koncipovaný soubor všech existujících rodin bez rozdílu věku rodičů, kde prvotním pojítkem je především vztah muže a ženy jako manželského páru. Pro analytické účely je sčítání lidu dělí na »úplné rodiny bez závislých dětí« a »úplné rodiny se závislými dětmi«, které představují 46,7 % souboru všech úplných rodin. Uvedené kritérium tak zhruba dělí tyto úplné rodiny na zřejmě mladší resp. starší rodiny. Úplné rodiny se závislými dětmi mají podle cenzu 2001 v průměru 1,18 závislých dětí, přičemž za »závislé dítě« je považována každá osoba, která má k osobě v čele cenzové domácnosti vztah syn nebo dcera, je ekonomicky neaktivní a je mladší 25 let. Takto vymezené cenzové domácnosti představují v naší populaci 25,5 % úhrnu cenzových domácností. Úplné rodiny bez závislých dětí představují 29,1 % úhrnu cenzových domácností a mají v průměru 0,46 nezávislých dětí v rodině.

Tab. 5 Rodinné domácnosti podle věku osoby v čele domácnosti v roce 2001

»Neúplné rodiny«, jejichž počet a podíl na úhrnu cenzových domácností od sčítání ke sčítání roste, mají v průměru 2,47 členů. »Neúplná rodina« je představována jedním z rodičů a jeho závislým dítětem nebo dětmi. Jejich průměrný počet je 1,47; tam, kde jsou závislé děti, je to 1,63 dítěte na rodinu, tam, kde jde o rodinu bez závislých dětí, je to 1,24 takových dětí.

Počet 84 528 »nerodinných domácností« navozuje představu jejich malého významu v naší společnosti, vyplývající spíše z jejich dlouhodobého vývoje se snižující se jejich vahou ve společnosti, která však právě v roce 2001 byla přerušena. Tento soubor, ekonomicky zdánlivě nevýznamný, se stává souborem, jemuž bude věnována zřejmě rostoucí pozornost zejména sociologů. V roce 2001 představovaly tyto domácnosti jen 2,0 % všech cenzových domácností v ČR. Na jednu takovou domácnost připadlo v průměru 2,12 členů.

Kromě úbytku úplných rodin se druhým nejvýznamnějším fenoménem sčítání 2001 stal v rámci sledovaných kolektivit přírůstek, počet a podíl »domácností jednotlivců«. Představují dnes třetinu všech cenzových domácností (29,9 %). Tyto domácnosti, představované jedinou osobou, jsou nejčastěji jedinci, bydlící samostatně jako jediná domácnost v bytě; počet 972 696 těchto domácností představuje 22,8 % všech cenzových domácností v republice. Další poměrně velkou skupinu tvoří domácnosti jednotlivců, kteří bydlí s jinou cenzovou domácností (6,7 % úhrnu cenzových domácností). Nejmenší soubor představují domácnosti jednotlivců bydlících jako podnájemníci (0,4 % úhrnu cenzových domácností).

Tab. 6 Domácnosti jednotlivců podle pohlaví, rodinného stavu a věku v roce 2001

Jednotlivé osoby reprezentující »domácnosti jednotlivců« představují nesporně soubor, který má a bude mít ve společnosti patrně stále rostoucí značný význam, a to jak z pohledu přirozené reprodukce obyvatelstva, tak ve vztahu k ostatním sociálním fenoménům, z nich zejména ve vztahu k bydlení. Lze proto očekávat rostoucí význam i z hlediska nutnosti jejich podrobnějšího významu.

Rodinné domácnosti – úplné a neúplné rodiny – jsou ještě stále páteří naší společnosti z mikrosociálního pohledu. Posun věku snoubenců o 3 - 4 roky směrem vzhůru v posledním desetiletí již dnes znamená změny ve věkovém složení osob stojících v čele rodinných domácností. Tab. 5 je věnována přehledu o věkovém složení těchto osob ve třech věkových skupinách: do 35 let, ve věku 35 - 39 let, a za osoby starší 60 let.

U úplných rodin jsou relace uvedených tří věkových skupin jako 17,9 % : 57,1 % : 24,9 %. Z pohledu reprodukce obyvatelstva se analytická pozornost bude zaměřovat především na nejmladší kategorii úplných rodin, a to v rámci koncipování racionální pronatalitní populační politiky. Bytová politika však musí být zaměřena i na nejstarší kolektivity, a to nejen v rámci rodinných societ, ale i v poměru k domácnostem jednotlivců v seniorním věku.

U neúplných rodin zaujme nesporně pozornost fakt, že v jejich čele stojí v 15,4 % případů muž. Poměr mužů a žen v čele neúplné rodiny se výrazně mění s věkem osoby v čele neúplné rodiny. Ve věku 15 - 34 let je tento poměr 10,3 % : 30,2 %, ve věku 35 až 59 let se mění na 70,1 % : 53,1 %, a ve věku osoby v čele domácnosti vyšším než 60 let je poměrně vyrovnaný na 19,5 % : 16,7 %. Z hlediska zájmu dětí je zřejmě nejvýznamnější poměr osob v čele domácnosti, které nepřesáhly věk 35 let. U souboru neúplných rodin s osobou v čele domácnosti starší 60 let jde spíše o problém sociální.

Z úhrnného počtu 1 276 176 domácností jednotlivců je 44,4 % těchto domácností představováno jednotlivcem-mužem a 55,6 % jednotlivcem- ženou. V tab. 6 sledujeme jednak věk obou kategorií jednotlivců, jednak jejich rodinný stav v kombinaci s věkem.

První poznatek je, že muži - jednotlivci představují ve věku do 35 let 31,0 % těchto domácností, kdežto ženy pouze 14,4 % domácností žen-jednotlivkyň. Převaha mužůjednotlivců jako domácností je i ve věku 35 až 59 let, kde proti 261 332 mužům je 163 688 žen, což znamená rozdíly podílových ukazatelů 46,1 % : 23,1 %. Zcela radikální změna nastává u domácností jednotlivců ve věku 60 a více let, kde proti 128 415 mužům stojí 443 583 žen stejného věku. Sex ratio se tak mění u podílového ukazatele na 22,7 % : 62,5 %.

Tab. 7 Vývoj vybavenosti obyvatelstva a domácností ČR trvale obydlenými byty 1961-2001

S lišícím se věkem osob tvořících domácnost jednotlivců souvisí i rozdíly v rodinném stavu těchto osob podle pohlaví. V úhrnu je mezi jednotlivci muži 36,3 % svobodných, ale u žen představují svobodné ženy jen 17,0 % všech domácností jednotlivců-žen. Převaha mužů je také u rodinného stavu ženatí-vdané, a to v poměru 14,8 % : 6,6 %. Převaha mužů je i u rodinného stavu rozvedení- rozvedené, a to 33,1 % : 20,2 %. Teprve u rodinného stavu ovdovělí-ovdovělé se poměr pohlaví mění, a to podstatně na 12,6 % : 54,8 %.

Tab. 6 je zpracována nejen podle tří základních věkových skupin domácností jednotlivců, ale i v detailu podle pětiletých věkových kontingentů, což umožňuje značně podrobné studium této problematiky. Středem pozornosti se stanou nesporně především věkové skupiny osob mladších 35 let, ale také osoby starší 60 let, u každé z nich s odlišným těžištěm zájmu.

Náš příspěvek byl zpracován pod zorným úhlem diferencovaného zájmu o vývoj a složení našich rodin a domácností, kde sčítání 2001 znamenalo zřejmě důležitou fázi obratu v jejich dlouhodobém vývoji s důsledky pro budoucí vývoj naší společnosti z různých sociálně ekonomických aspektů.

V souvislosti s proměnami naší společnosti v oblasti rodin a domácností se však znovu vynořuje problém postačitelnosti bytového fondu pro obyvatelstvo. Klasický a mezinárodně používaný ukazatel počtu bytů na 1000 obyvatel se ukazuje stále častěji – právě při změnách struktury obyvatelstva podle jejích societ – jako méně vyhovující. Proto československá statistika už při sčítání lidu, domů a bytů v roce 1961 zavedla pro politiku bytové výstavby pojem »cenzové domácnosti« jako jednotku vhodnou pro posuzování přiměřenosti počtu bytů pro obyvatelstvo.

Tato sociální jednotka jako základ pro výpočet kvalitativního ukazatele bydlení je často napadána zastánci omezení bytové výstavby jako »umělá« a nesprávná. Navrhuje se návrat k ukazateli počtu bytů (a to nejen trvale obydlených) na 1 000 obyvatel, nebo používání počtu bytů na 100 »hospodařících domácností«.

Pro porovnání nabízených tří ukazatelů vybavenosti společnosti bytovým fondem uve - me jejich vývoj od roku 1961 do roku 2001.

Z této tabulky je zřejmé, že úroveň vybavenosti domácností byty 1991-2001 klesla v obou případech, což prokazuje, že paušální negování vybavenosti ve vztahu na cenzové domácnosti nemá racionální jádro také proto, že rozdíly mezi úhrnným počtem cenzových domácností a počtem hospodařících domácností jsou už v současnosti velmi nízké. V roce 1961 převyšovaly cenzové domácnosti počet hospodařících domácností o 179 tis., v roce 2001 už jen o 55 tis. domácností.