Rekonstrukce výzkumného ústavu ve Vodňanech

Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický (VÚRH) měl v době svého vzniku v roce 1921 sídlo v Praze. Po několika následných stěhováních nakonec v roce 1953 přesídlil do Vodňan, kde byl nejen blíže rybářství a rybníkářství, ale mohl zde také začít budovat experimentální základnu. Po šedesáti letech se nyní dočkal také rekonstrukce a dostavby budov a provozů, která vzhledem k účelu, k němuž všechny objekty slouží, stojí za pozornost.

V roce 1996 byl VÚRH jako samostatný vysokoškolský ústav převeden pod Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích s výhledem postupného rozšiřování a zkvalitňování výzkumu. Následným spojením s Ústavem akvakultury byla založena Fakulta rybářství a ochrany vod (FROV JU), která se v roce 2009 stala plnohodnotnou složkou JU v Českých Budějovicích. Jejím centrem je hlavní budova na Zátiší ve Vodňanech, kde sídlí děkanát fakulty, vedení a administrativa, a jsou zde laboratoře VÚRH. Součástí VÚRH je i Genetické rybářské centrum v areálu rybí líhně u rybníka Velká Okrouhlice a Experimentální rybochovné pracoviště a pokusnictví v areálu Rechle. Tyto tři objekty byly v letech 2011 až 2013 díky projektu, financovanému z prostředků EU a státního rozpočtu ČR, modernizovány a vybaveny špičkovou technikou. K provozům FROV JU patří také rybníky a nově budované vzdělávací centrum.

Spojení vědy a vody

Předmětem činnosti VÚRH JU je široký mezinárodní inovativní výzkum biologického charakteru (modelové druhy ryb a raků), ochrany vodního prostředí (diagnostika úrovně polutantů) nebo chovatelský výzkum, orientovaný na rybářství (významné druhy ryb) včetně výzkumu kvality a bezpečnosti potravin. Je nutné zmínit i vzdělávací činnost ve všech oborech, jimiž se zabývá. Z výše uvedeného vyplývá, že v podstatě všechny objekty jsou zatěžovány vlhkostí, při jejich rekonstrukci byla tedy nezbytná spolupráce architektů a projektantů s pracovníky ústavu, protože některé prostory vyžadovaly specifická opatření. „Já odpovídám za provoz hlavní budovy na Zátiší,” říká tajemník fakulty, Ing. Vladimír Nedopil, „zde jsou společně umístěny kancelářské prostory s laboratorními a experimentálními, v nichž jsou akvária, recirkulační systémy a mokré provozy s takříkajíc stoprocentní vlhkostí. S tím jsou spojeny fyzikálně-chemické nároky na tuto stavbu, je nutné kombinovat vzduchotechniku, přirozené větrání a přizpůsobovat teplotu vnitřního prostředí. Od 50. let byly v budově pouze vyměněny rozvody elektřiny, s touto rekonstrukcí a dostavbou jsme se posunuli výrazně dál, nejen pokud jde o kvalitu stavby, ale především v náplni a komfortu naší činnosti. Začínali jsme s několika málo laboratořemi, nyní jich tu máme šest, z projektu CENAKVA jsme pořídili špičkové přístroje, které nejsou obvyklé u nás ani ve světě, mají sice poměrně vysokou pořizovací cenu, ale získané výsledky jsou unikátní.”

Hlavní budova sestává z původní části, která dnes tvoří dvě třetiny celé stavby, a nově přistavěného objektu. Stavební konstrukce není z architektonického pohledu nijak výjimečná, bylo nutné pouze odizolování sklepů, výměna oken a instalace klimatizace, tedy chlazení s funkcí topení tepelným čerpadlem. „Dostavba nové části byla ovlivněna místem,” vysvětluje stavební technik Michal Černický, „ve Vodňanech jsou vyšší nároky na zakládání, máme tu jílovité podmáčené podloží, takže přístavba této budovy je založena na pilotech.”

Modernizací prošly i vnitřní dispozice objektu – kanceláře a laboratoře. „V laboratořích se rekonstrukce týkala především vybavení. Například v akvarijní místnosti v suterénu jsme měli problém s pitnou vodou, kterou používáme pro naše testování, neboť obsahuje zbytkové sloučeniny chlóru, které nejsou vhodné pro chované ryby,” říká vedoucí Laboratoře environmentální chemie a biochemie doc. Ing. Tomáš Randák, Ph.D. „Museli jsme tam proto zařadit technologii úpravy vody, která sestává z filtrační kolony na bázi aktivního uhlí, přes niž přechází voda z vodovodního řadu a akumuluje se v zásobních nádržích.” Modernizace těchto laboratoří byla také možností, jak zvýšit komfort a kvalitu výzkumných procesů. „Možná na první pohled drobným, ale pro nás velkým vylepšením jsou svislé desky z polykarbonátu, které zabraňují kontaminaci vody v sousedních akváriích při testování různých látek velmi nízkých koncentrací, neboť již kapka roztoku z nádrže s vyšší koncentrací testované látky, která se dostane do nádrže s nižší koncentrací, může testy ovlivnit. Dalším opatřením je umístění vzduchovacích jednotek, které rozvádí vzduch do akvárií, do jiné místnosti, aby zde nedocházelo k cirkulaci vzduchu, který může být také kontaminován.”

Voda v zemi i v objektech

Další dva objekty – Genetické rybářské centrum a Experimentální rybochovné pracoviště a pokusnictví, byly z hlediska stavebních konstrukcí složitější, neboť provozy jsou zatíženy extrémní vlhkostí. Současně byl i zde problém se zakládáním. „Oba objekty měly být původně založeny na základových pasech,” říká Michal Černický, „dodatečnými geologickými průzkumy však bylo zjištěno, že vrstvy jsou v úrovni základových pasů neúnosné a terén je obecně pro takovýto způsob zakládání nevhodný. V celé mocnosti byly proto tyto vrstvy pod objektem odtěženy až na vrstvy únosné a plocha byla doplněna netříděným lomovým kamenem od průměru 50 cm až do nulových částic pro vyplnění. Oba objekty jsou založeny na základových deskách.”

Genetické rybářské centrum je zaměřené na líhnutí a reprodukci ryb a slouží především k vědecké a badatelské činnosti, a to nejen kmenových pracovníků fakulty. „Původní líheň byla v polovině 90. let projektovaná a stavěná pouze jako sezónní pracoviště, a zimní experimenty nebo pokusy v klimaticky nepříznivých podmínkách, prováděné v posledních letech, byly velice náročné, a to jak pro budovu, tak pro personál,” říká vedoucí centra Ing. David Gela, Ph.D. „V současném novém, větším provozu můžeme rozdělit část výzkumnou a dílem i komerční, a rozšířili jsme výzkum a vědeckou práci na delší časové období. Vybavení je sice původní, ale kromě komerčních přístrojů a pomůcek pro rybáře disponujeme i přístroji, které jsme si během minulých let vyvíjeli a nechávali zhotovit na míru.” Protože jde o mokrý provoz, kde se negativně projeví každé procento vlhkosti navíc, musí mu být uzpůsobena nejen konstrukce stavby, ale i technologická opatření. „Víme, že v recirkulačních objektech tohoto typu, kde se i v zimě udržuje vyšší teplota, jsou konstrukce velmi zatížené a namáhané právě z hlediska vlhkosti. Máme zde proto nainstalované odvlhčovací jednotky dostatečného výkonu s automatickou regulací vlhkosti a teploty vnitřních prostor.”

Opravy i demolice

Experimentální rybochovné pracoviště a pokusnictví tvoří areál se zhruba 60 pokusnými rybníčky a odchovná hala, kde jsou recirkulační systémy využívány k různým experimentům v chovu ryb a raků. Část budovy byla rekonstruována, část byla v tak špatném stavu, že bylo nutné ji zbourat a postavit novou. „Tady byla centrální laboratoř, která se nám i rybářům v okolí starala o rozbory vody,” vysvětluje vedoucí pracoviště Ing. Pavel Lepič. „Na jejím půdorysu vznikla nová budova s recirkulačními systémy, zázemí pro personál, mokrá laboratoř, kde se pracuje s rybami, je zde technologické centrum celé budovy a další prostory. Máme zde i žlabovou odchovnu pro ryby a raky v prvních raných stádiích, ta nám dosud chyběla. Stávající pracoviště jsme dovybavili o dalších pět oddělených recirkulačních systémů, které nám tak umožňují regulovat chemické či fyzikální parametry kvality vody a simulovat různé podmínky prostředí – například zimní období, kdy má voda 6 stupňů a je tu kratší světelný denní režim. Ryby se tak zastaví ve vývoji a proces opět spustíme, jak budeme potřebovat, úpravou podmínek. Máme tady čtyři takovéto místnosti a můžeme simulovat čtyři různé teploty.”

Protože je zatížení těchto místnosti z hlediska teploty a výkyvů vlhkosti opravdu extrémní, jsou vybavené stěnovým topením. „Původní zdejší objekt nebyl zdaleka tak namáhaný, jako je tomu nyní, přesto byl ve velmi špatném stavu,” doplňuje Michal Černický. „Stěnové vytápění, které je zde instalováno, je proto nezbytné, jinak by docházelo k destrukci stavební konstrukce. Jde o topné rohože, uložené těsně pod obkladem, a ty povrch stěn buď ochlazují, nebo ohřívají podle teploty vody a teploty prostředí, aby nedocházelo ke kondenzaci na stavební konstrukci. Vlhkost se snižuje i prostřednictvím instalovaných odvlhčovacích jednotek, takže v kombinaci úpravy teploty stěn a odvlhčování je dosaženo stavu, který není pro konstrukci tak agresivní. Tyto úpravy byly do projektu začleněny až ve spolupráci s místními pracovníky, díky jejich zkušenostem. Současně zde bude probíhat nový vědecký program, a bez těchto opatření by budova nesplňovala jeho podmínky.”

Úspory energií

Modernizace všech tří objektů FROV JU přispěje také k výraznému snížení provozních nákladů, pokud jde o energie a vytápění. „Vytápění i ohřev TUV zajišťují ve všech budovách tepelná čerpadla v systému vzduch-vzduch a v technologické části vzduch-voda,” říká Michal Černický. „Například na objektu líhně jsou čtyři tepelná čerpadla, umístěná na vnější stěně. Jde o systémy vzduch/vzduch a vzduch/voda a klimatizační jednotky, z nichž jedna je vyčleněna speciálně pro server, dvě venkovní slouží k chlazení objektu jako takového. Všechny budovy mají záložní zdroje, protože provoz musí, stejně jako například v nemocnici, běžet stále, musí být proto zajištěn nepřetržitý přívod energie. Záložní zdroje jsou dieselagregáty.”