Rekonstrukce zchátralé vlhké budovy nemusí být jenom zázrak, aneb jaká je dnes Stomatologická klinika FN v Hradci Králové

To, že tým odborníků a stavitelů dokáže díky své tvůrčí práci vytvořit i ze zcela starého a velmi porušeného objektu, dle standardních požadavků, kvalitně provedené dílo, snad není až příliš neobvyklé. Daleko složitější je však vyhovět požadavkům investora (v tomto případě Fakultní nemocnici v Hradci Králové - Stomatologická klinika), kterému na bedrech leží nejenom odpovědnost za své zaměstnance a za pacienty, ale navíc vyžaduje, aby se dbalo na přesná specifika především v interiérech jednotlivých ordinací a pracovišť. Dne 1. března 2002 byla oficiálně uvedena do provozu nově zrekonstruovaná budova Stomatologické kliniky při Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Tento stavební záměr zastřešovalo Ministerstvo zdravotnictví s částkou 86 mil. Kč, přičemž se finančně spolupodílela i FN HK.

  Původní prostory Stomatologické kliniky se stávaly, díky rostoucí potřebě modernizace jednotlivých oddělení, nevyhovující. Některá oddělení a laboratoře byly rozmístěny po celém areálu Fakultní nemocnice, dosti vzdálené od centrální kartotéky, což způsobovalo nemalé problémy pacientům i lékařům. Jak nám sdělila přednostka stomatologické kliniky Doc. MUDr. Věra Hubková Csc.: „Jednou z podmínek zahájení rekonstrukce bylo sestěhování všech provozů rozmístěných v nemocničním areálu do budovy bývalé kuchyně a jídelny. Ačkoliv se z počátku zdálo její uskutečnění obtížné, ukázalo se při otevření nové kliniky, že bylo nejen splnitelné, ale že vyhovuje po stránce funkční i estetické“, podotkla Věra Hubková.
   Ve výběrovém řízení byl zvolen generálním projektantem Ateliér H1& Ateliér Hájek, s.r.o. z Hradce Králové pod vedením Ing. arch. Jana Hochmana. Vyšším dodavatelem stavby byla ustanovena, taktéž následně výběrovému řízení, společnost GEOSAN, pod vedením stavitele Miroslava Hlavy. Primářka kliniky MUDr. Alice Tachovská dodala: „Alespoň z pohledu nás laiků stavařského řemesla se jak Ateliér H1& Ateliér Hájek, s.r.o. tak společnost GEOSAN pod vedením Miroslava Hlavy zhostili své úlohy výborně. Vytvořili dílo, které bude dobře sloužit svému účelu po dlouhou dobu a navíc je velmi pěkné.“

Budova před a po z pohledu architekta
   Přízemí původní budovy sloužilo jako kuchyň a prádelna. Díky působení vodních par došlo ke značnému poškození stropních konstrukcí a k vážnému narušení betonu i ocelové výztuže. Obvodové zdivo, které bylo vybudováno z plných cihel, bylo také zcela vlhké. Architektonická kancelář proto doporučila provést několik zásadních kroků nejprve k záchraně samotné stavby. V úrovni meziokenních pilířů bylo nutné dodatečné podříznutí objektu s vložením dodatečné izolace. Ani podlaha nebyla izolovaná, proto bylo zapotřebí odizolovat konstrukce pod podlahou v suterénu.
   Dispoziční řešení bylo omezeno původním systémem nosných zdí, které se nesly jak v podélném, tak i příčném směru.
   Bylo tedy navrženo řešení zpevnění základů. Nezbytně nutná byla i kompletní sanace zdiva, provedená pomocí sanačních omítek.
   Dále byla navržena přístavba u severní fasády, která doplnila stavbu o provozní a technické zázemí, dozdívka otvorů v nosných zdech včetně podchycení ocelových konstrukcí. Nově byly navrženy i konstrukce stropní.
   Původní ráz schodiště byl zachován, provedly se však povrchové úpravy. Příčky byly řešeny sádrokartonem. Pouze příčky oddělující únikovou cestu, či chránící rozvaděče vody i elektřiny byly zděné. Téměř ve všech prostorách byly instalovány akustické podhledy, kromě jedné části suterénu. Akustický obklad stěn byl proveden širokopáskovými akustickými obklady, hlavně v posluchárně.
   V suterénu byly navrženy keramické obklady a cementový potěr. V interiérech pak kombinace dvou typů vysoce kvalitních zahraničních linoleí v pestrobarevné škále, odpovídající požadavkům investora, ale zdaleka se odchylující běžnému standardu. Co se týče podlah v jednotlivých ordinacích a odborných pracovištích, bylo nutné vyhovět přísným požadavkům investora. Proto byly instalovány antistatické protiskluzné podlahové krytiny v prostoru stomatologických křesel s vysokou odolností proti opotřebení s barevnou stálostí. Byly zde aplikovány dva typy linoleí ohraničující pracovní plochu lékař - pacient a osobní pracovní prostor lékaře.
   Omítky byly štukovány v barvě bílé. V okolí bílých zařizovacích předmětů byl použit omyvatelný nátěr, popřípadě obklad sladěný s okolním interiérem.
   Pro zachování estetického rázu světle-šedobílé fasády byla instalována tříkomorová plastová okna s izolačním dvojsklem v barvě bílé. Prosklení hlavního vstupu včetně vnitřního vstupu se řešilo hliníkovými konstrukcemi. Vstupní dveře jsou zapojeny na fotobuňku, pro snazší přístup pacientů. Také jednotlivé dveře jsou zvoleny na principu bezbariérového přístupu – tlak oběma směry. Pod střešními světlíky byla osazena vodotěsná okna s jednoduchým sklem. Střecha byla řešena jako jednoplášťová. Spádová vrstva se tvořila z polystyrenbetonu, dále z izolace, hydroizolační fólie a parotěsné zábrany.

Organizace objektu po rekonstrukci
   Po rekonstrukci má objekt jedno podzemní a čtyři nadzemní podlaží. Veškeré vstupy do objektu jsou soustředěny v přízemí. Suterén rekonstruovaného objektu obsahuje funkce vyššího vybavení FN, které jsou rekonstrukcí nedotčeny. Zde je navíc soustředěno zázemí kliniky, šatny dělené na muže a ženy i samostatné pro studenty, dále pak inspekční pokoj, sklady a technické místnosti. V suterénu je také umístěna rozvodna pro centrální počítač, separační místnost (odlučovače amalgamu), centrální elektrorozvodna a rozvodna vody i ÚT.
   Hlavní vchod je z átria. V přízemí je nově vybudovaný vstupní prostor pro pacienty, včetně vstupu pro personál a studenty. Zároveň jsou zde umístěny prostory pohotovostní služby – vchod je logicky umístěn z boku budovy, co nejblíže přístupové cestě. Bezbariérový přístup je samozřejmostí a je zajištěn výtahem.
   Hlavní vstupní vestibul s čekárnou je řešen netradičním způsobem, jako otevřená hala s recepcí a boxovým prostorem pro pacienty. Prostor je dokonale barevně sladěn v odstínech lahvově zelené barvy sedadel a podlahy v kombinaci s třešňovým dřevem stolků, recepčního boxu a dalších doplňků. Na ploše vestibulu se nachází pokladna, jednací místnosti a prodejna stomatologických pomůcek.
   Protože se předpokládal velký pohyb pacientů, je zde instalován elektronický systém odbavování jednotlivých pacientů s přesným časovým a adresným harmonogramem. Po obsloužení na recepci je pacient následně odvelen do péče daného oddělení, či lékaře. V přízemí se nachází další provozy, ordinace a rentgenologické oddělení, ty jsou koncipovány dle předpokladu vysoké periody návštěv.
   V prvním patře se soustředí ordinace s výukovou náplní. Opět se tu z důvodu úspory prostoru velmi vhodně uplatnilo řešení formou boxů. Zároveň ale byla akceptována potřeba pacienta, zachovat soukromí.
   Ve druhém patře se nachází oddělení dětských pacientů. I jim bylo přizpůsobeno prostředí tak, aby se cítili jako v mateřské školce, nikoliv jako v nemocniční ordinaci či čekárně. Dále toto patro nabízí prostor ordinacím zaměstnanců a speciálním laboratořím. Třetí patro je určeno pro kanceláře vedení kliniky, speciální laboratoře (zvláště je nutné upozornit na moderní vybavenost např. laboratoře fantomové), výukové prostory a supermoderní přednáškový sál. Ten je řešen kaskádově. Zajímavostí jsou v těchto prostorách střešní světlíky, které lze elektricky zatahovat.
   Vzhledem k tomu, že je objekt ve druhém a třetím patře řešen ve dvou úrovních, je prostor propojen dvěma schodišti koncipovanými jako požární únikové cesty a dvěma přiřazenými výtahovými šachtami s bezbariérovými výtahy.
   Sociální zařízení jak pro pacienty, tak i pro zaměstnance jsou soustředěná v prostorách souvisejících se schodištěm.
   V jednotlivých ordinacích bylo instalováno 19 zcela nových souprav stomatologických křesel finské výroby špičkové kvality, přičemž celkový počet je 36 křesel. Barevnost interiéru se odvíjela právě od barevného uspořádání souprav bílá + tyrkys = čistota. Jak podotkl Ing. arch. Jan Hochman: „Filosofie barev musí být navržena pro lidi, musí odbourávat negativní pocity a kompenzovat stres a pracovní zátěž příjemným prostředím.“ Ordinace navíc vhodně doplnila i keramická díla Terezy Talichové, či obrazy splňující svou estetickou, ale i částečně akustickou úlohu.
   Tato budova znamenala výzvu pro všechny zúčastněné. Vše záviselo na společné kvalitní komunikaci a porozumění si v zásadních bodech požadavků a možností. Nakonec, jak se ukázalo, se zde snoubila logika a zároveň funkčnost celého objektu.