Revitalizace Bastionu u Božích muk XXXI

Oblast barokního Bastionu XXXI je součástí středověkého opevnění Nového města Pražského, založeného roku 1348 císařem Karlem IV. Nedobytnost místa byla posílena přítomností chrámu Karla Velikého. Zachovaná linie hradeb dosud jasně odděluje funkční územní celky před hradbou: Nové město a kampus Karlovy Univerzity a za hradbou: park Folimanka a část města pod Vyšehradem.

Neprostupnost území způsobila vznik periferní, nepřístupné a nevyužité zeleně uvnitř centra města, místy až s charakterem brownfields. Postupná ztráta významu historických cest a cílů v území způsobila sice konzervaci místa, ale i lokální pauperizaci a související ohrožení historických památek.

Nový objekt zázemí byl navržen jako podzemní stavba, skrytá akropole, která láká svým obsahem a zpracováním, nikoli viditelností. Je koncipován jako samostatná pevná schránka lastury, vložená do souvrství archeologicky definovaných stratigrafických rovin barokního a nového terénu, bez narušení charakteru fortifikace a pohledové linie hradeb. Tvarosloví stavby je elementární, minimální a vychází z materiálových principů fortifikační architektury - pevnosti. Objekt nabízí variabilní využití: univerzální sál pro výstavy, společenské akce či kavárnu, zázemí veřejnosti a provozu. Exteriér se otevřenou čelní prosklenou posuvnou stěnou obrácenou k panoramatu Vyšehradu stává plnohodnotnou součástí interiéru. Obnovená pohledová komunikace mezi fortifikacemi navazuje na strategickou vzájemnost obou staveb v prostoru města.

Upravená plocha bastionu umožňuje výstavu uměleckých děl v krajině, či pořádání kulturních akcí. Propojení území skrze hradby je realizováno brankou na rozhraní mezi středověkou a barokní zdí fortifikace. Součástí realizace je i rekonstrukce stěnové kaple a doplnění soudobé skulptury Božích muk.