Rozvoj bydlení II.

Po založení ediční řady publikací ROZVOJ BYDLENÍ pokračovala Česká společnost pro rozvoj bydlení v roce 2003 v jejím vydávání novým svazkem příspěvků a informací¹⁾.

Publikace má tři oddíly, jejichž obsah je zaměřen na tři oblasti problémů bydlení, bytové politiky a navazujících disciplín. Většina příspěvků byla psána pro recenzovanou publikaci, část tvoří reprodukce příspěvků již otištěných.

Oddíl A. Odborné příspěvky obsahuje šest zásadních příspěvků. V nich se A. Andrle zabývá novými demografickými skutečnostmi a jejich důsledky pro bytovou politiku, V. Beran cenami bydlení, B. Švamberk komunální bytovou politikou, bytovou výstavbou a odstraňováním zanedbalosti bytového fondu, M. Grombiřík politikou bydlení a její realizací v oblasti bytového fondu, A. Andrle a J. Vlášek vývojem obyvatelstva, domů a bytů v letech 1961 - 2001 a J. Vlášek bytovou výstavbou v České republice.

Prvý Andrlův příspěvek o demografickém vývoji a jeho dopady na bytovou politiku je republikací jeho analýzy uveřejněné v Urbanismu a územním plánování v č. 4/2003. Vyzdvihněme z něj některé závažné poznatky. Na modifikovaný přístup k plánování bytové výstavby a zejména skladby nově vznikajícího bytového fondu se promítne nesporně významný pokles sňatečnosti, přetrvávající vysoká rozvodovost, pokračování nízké realizace potenciální plodnosti, ale také snížená pohlavně diferencovaná klesající úmrtnost. Tempo vývoje obyvatelstva se liší od tempa vývoje domácností, jejichž počet roste i v etapě ubývání populace. Z toho vyplývá i hodnocení ukazatelů postačitelnosti bytového fondu, jejíž úroveň je nutno hodnotit nikoli ve vztahu k počtu obyvatelstva, ale k počtu domácností. Snižující se průměrné počty členů domácností a rychlý růst počtu a podílu domácností jednotlivců navozuje koncepci výstavby méně pokojových bytů. Ta je však protikladem žádoucí aktivní populační politiky, žádající zvýšení porodnosti a zvýšení průměrné velikosti rodin. Jde o problém, který má vysoce politicko ekonomický aspekt z hlediska teoretického i praktického.

Příspěvek V. Berana vychází z diferencované koncepce ceny bydlení z pohledu komerčního nájemního bydlení, bydlení ve vlastní nemovitosti, v družstevním bydlení a ostatních formách užívání bytu. Sledovaný problém odvozuje autor v prvním kroku z pohledu úrokových sazeb a cen na akciovém trhu, na základě vývoje spotřebitelských cen, a to s přihlédnutím ke specifikům bydlení. Na vývoj cen bydlení působí i další faktory, z nichž autor upozorňuje zvláště na význam neobydlených bytů.

Při hodnocení zanedbanosti a potřebných nákladů na renovaci bytového fondu vychází B. Švamberk z dosavadních odhadů ve výši 40 - 50 mld Kč ročně. Ve vztahu k vývoji mezd na trhu pracovních sil ve stavebnictví odhaduje autor efekt investic do obnovy bytového fondu na 6 mld Kč pro stát ročně. Investice do nové bytové výstavby vypočítává B. Švamberk na potřebných 50 mld Kč ročně, čili 40 - 50 tisíc bytů ročně, vycházeje z odhadu hodnoty bytového fondu 4 biliony Kč a životnosti bytů 100 let.

Otázkami bydlení zejména v obecním bytovém fondu se zabývá M. Grombiřík z několika pohledů, které má toto bydlení. Je to nájemní bydlení v obecné poloze, nájemní bydlení v obecném bytovém fondu, správa bytového fondu, ale také důležité otázky ekonomické, spojené s obecní bytovou politikou. Zdůrazňuje i význam sociálního bydlení pro naši současnou společnost. Za přínos pro komunální bytovou politiku označuje funkci obecních bytových společností a jejich kladné výsledky.

Společný příspěvek A. Andrleho a J. Vláška je rekapitulací vývoje domovního a bytového fondu a vývoje kvalitativních stránek bydlení v České republice 1961 - 2001. Pozornost je zaměřena nejen na celostátní ukazatele, ale také ukazatele za jednotlivé kraje České republiky a čtyři hlavní velikostní skupiny obcí, totiž venkovské obce (do 2 tisíc obyvatel), malá venkovská města (2 - 5 tisíc obyvatel), větší venkovská města (5 - 10 tisíc obyvatel) a soubor měst s 10 tisíci a více obyvateli. V té souvislosti se autoři podrobně zaměřují na stáří bytového fondu, objem a rozmístění neobydlených bytů. Jako příklad kvality bydlení se uvádějí dva ukazatele postačitelnosti bydlení, totiž počet trvale obydlených bytů na 1000 obyvatel a počet trvale obydlených bytů na 100 cenzových domácností. Evokují další specificky zaměřené analýzy, jakými by měly být rozbory bydlení mladé generace, seniorů, bydlení na venkově apod.

Bytová výstavba v současné České republice je sledována J. Vláškem od roku 1991, eventuálně 1995, do současnosti, a to s pomocí klasických ukazatelů dokončených, zahájených a rozestavěných bytů, a to podle druhů objektů (nové rodinné domy, nové bytové domy, nástavby k prvým i druhým domům, byty vznikající v domovech - penziónech a v nebytových objektech nebo stavebními úpravami v nebytových prostorech). Z kvalitativních ukazatelů se uvádějí celkové a obytné plochy bytů v roce 2000 až 2002, jejich pokojovost, doba výstavby, ale zejména velmi důležité pořizovací hodnoty dokončených bytů v rodinných domech a domech bytových, které lze považovat za nejpřínosnější ukazatele příspěvku.

Oddíl B. Poznatky a náměty ze zahraničí obsahují příspěvky věnované Mezinárodní konferenci ENHR ve Vídni 1. až 5. července 2002 (M. Červený, V. Srb), poznatkům o regulaci nájemného v Rakousku (Ch. Donner), otázkám bydlení ve Vídni, Budapešti, Praze a Bratislavě (A. Andrle) a bytové politice v Nizozemsku (V. Srb).
Oddíl C. Názory, náměty a informace má pět krátkých příspěvků. Jsou to Rozpaky kolem daně z nemovitosti (J. Císař), Světový den Habitat 6. října 2003 (redakce), Pracovní skupina Nadace Fr. Eberta požaduje trvalou politiku bydlení a stavby měst (redakce), Schválení Statutu evropského družstevnictví (redakce) a Spolupráce Rakousko - Maďarsko a Slovensko - Rakousko v bytové problematice (redakce).

Vydaný druhý svazek Rozvoje bydlení představuje užitečnou publikaci, která relativně pohotově reaguje na dění v oblasti bytové politiky, bytové výstavby a ukazatelů bydlení v kontextu ekonomickém i sociálně ekonomickém.

Zdroje a literatura:

¹⁾ Rozvoj bydlení II., Praha 2003. ČSRB, 146 s.