Sanace starších objektů

Velmi frekventovaným tématem posledních několika let jsou sanace objektů postavených panelovou technologií. Je mu věnována celá řada odborných návrhů řešení jednotlivých konstrukcí a částí objektů (střechy, statika, stavebně fyzikální závady, okna, výtahy apod.). Ale jak je to s objekty postavenými z tradičních materiálů – cihlových? Ty také vyžadují rekonstrukce, případně nahrazení některých konstrukčních prvků, jako jsou například výplně stavebních otvorů.

Současný stav

Při spojení pojmů historického, lépe řečeno staršího cihlového objektu a okna, vzniká ve vztahu k těmto elementům vyrobených z tvrzeného PVC občas nepříznivý přístup. Předně chci upozornit, že nejsem ortodoxním zastáncem pouze a jenom určitého druhu konstrukce (jsou totiž vysoce historické objekty, kam nic jiného, než okna z dřevěného masivu (žádná eurookna) nepatří), ale jsou vnitroměstské objekty, kde jsou po velké části Evropy osazována okna plastová, zejména od 2. nadzemního podlaží výše. Vztah ČR k plastovým oknům, zejména složek památkových úřadů, částečně chápu, a jejich negativní postoj si způsobili dodavatelé a výrobci sami naprostou necitlivostí vůči původním proporcím a členění (způsobu otevírání) „nových“ oken. I já se přikláním ke kritikům těchto necitlivých zásahů, neboť výsledky jsou někdy skutečně tristní (nemusí to však být pouze plast, ony europrofily dřevěných oken jsou velice často masivnější, než vybrané, speciálně tvarované profily PVC). Vedle znehodnocení fasád však dochází i k zásadním stavebně fyzikálním újmám, a ty mají už často vliv na vlastní komfort bydlení (zásadní zmenšení prosklené poměrné části a tím snížení hladiny osvětlení, zvýraznění tepelných mostů ostění, razantní omezení infiltrace, apod.).

Nyní je ale nutné důrazně upozornit na fakt, že bohužel vedle naprostého amatérství některých výrobců má zásadní vliv v neprospěch plastových oken i sám INVESTOR. Toho z převážné většiny zajímá pouze CENA. Vždy se „najde“ někdo zcela bez skrupulí a klasické dvoukřídlé okno s nadsvětlíkem nahradí oknem jednokřídlým, děleným v lepším případě sloupkem, v horším dělením do T, vytvořeným meziskelní 18 mm příčkou. Zde se stavím plně za názory památkářů.

Řešení existuje

Přitom při vzájemné plodné vstřícnosti lze z hlediska pohledového vyrobit a osadit okna velice těžko rozpoznatelná od původních, a navíc se všemi pozitivy moderních výplní. Taková okna se musí, jak si dovolím tvrdit, NAPROJEKTOVAT. Největší výrobci a nositelé plastových profilových systémů mají ve svých řadách prvky rámů, křídel, sloupků, klapaček apod., ve velice štíhlých provedeních a tvarech (pohledová šíře klapačkového spojení je 106 mm). Chce to pouze chuť a znalosti. Právě cena a nechuť se něčím zabývat vede často k použití běžných rámů a křídel. Členění otevírání je ve vztahu k původnímu vzoru poměrně složitá oblast – zmíněná upravená, zjednodušená jednokřídla tam nepatří. Zde je ale největší problém cena. „Komplikované“ trojkřídlé, eventuálně dvoukřídlé okno (navíc z tvarových profilů), je určitě dražší, než jednokřídlý paskvil.

Dalším, velmi působivým prvkem, je barevné řešení. Některé imitace dřevin jsou ve výši od druhého podlaží nerozpoznatelné od pravých dřevěných. Velice málo se dnes využívá dříve hojně rozšířená barevná kombinace – rámy a poutce v barvě, křídla bílá. Taková kombinovaná okna umocňují zeštíhlující efekt a cenově jsou přijatelnější než celobarevná okna. Konstrukčně je možné doplnění celou řadou ozdob, tvarových poutců, tvarovaných nalepovacích lišt apod. To vše vyžaduje profesionální přístupy a znalosti technických možností systémů a technické zkušenosti z oblasti stavebních zásad doby výstavby objektů.

Vedle pohledových, estetických parametrů, je celá řada technických a stavebně fyzikálních zásad. Je zapotřebí si uvědomit, že zpravidla nahrazujeme špaletová okna (kastlová) jednovrstvou konstrukcí, což je v ostění nahrazení konstrukce se vzdáleností vnější roviny od vnitřní až 20 cm (povrch s vnější teplotou a povrch s vnitřní teplotou), konstrukcí s tloušťkou profilu z v rozpětí 60 – 75 mm. Konstrukce obvodového pláště je v lepším případě z plných cihel, což z hlediska tepelně technického je docela dobrý tepelný vodič – v dnešním pohledu špatný izolant. Dosti často, právě z hlediska členité zdobené fasády, ji nelze opatřit vnějším zateplovacím systémem a vzniká kritický detail v ostění a nadpraží - masivní tepelný most. Opět za přispění investora („…a nepoškoďte hlavně vnější část fasády“) dochází nahrazením 20 centimetrové konstrukce špaletového okna jednovrstvou konstrukcí k dokonalému zvýraznění všech negativ tepelného mostu. Tento detail zejména v případě, kdy je jasné, že fasáda nebude zateplena, vyžaduje zásadní řešení.

Naší firmou byly tyto detaily navrženy a na řadě objektů realizovány. Ty jsou ovšem řemeslně náročné na provádějící pracovníky (zcela jistě nevystačí s osazením a vypěněním), kteří musí opravdu zvládat více technologií, případně je zkoordinovat.

Jak to bývá se vším, čím podrobněji se problematika odkrývá, tím je potřeba větší rozsah znalostí a řešení je složitější. Výše popsané je pouze malou částečkou problematiky, která vzniká (další mohou být například vysoké zvukoizolační požadavky, infiltrace, způsoby ovládání, osazení EZS, bezbariérové nároky, zastiňující doplňující komponenty apod.).

Cílem článku byl pokus nastínit spravedlivější pohled na využití plastových oken v oblasti sanací starších, tradičních budov, a snad také změnit i přístup památkových úřadů ve větší vstřícnost opravdové, technicky vyzrálé snaze najít řešení problému, který tady opravdu vznikl.