Sanační omítky WTA problémy zavlhlého objektu ne vždy řeší - Sanační omítky - co dál?

Diskuse na téma sanačních omítek versus směrnice WTA 2-2-91, jež doporučuje recept na výrobu a definuje mechanismus fungování sanační omítky, má v tomto časopise volné pokračování tentokrát z pera firmy Knauf. Tento přední výrobce sanačních omítek s vlastní osvědčenou recepturou prosazuje hodnotit sanační omítku podle výsledků zkoušek a realizací a netrvat na jediném »univerzálním« chemickém složení, viz Stavebnictví a interiér č. 11/2000.

  V naší republice je v současnosti ještě stále mnoho objektů, které jsou bohužel ve špatném technickém stavu, ať ve městech či na vesnicích. Příčin této situace je několik. Řada objektů byla provedena bez vodorovné izolace či tato izolace již dosloužila nebo se v okolí objektu změnil režim spodních vod, atd. Jedním z hlavních či podpůrných řešení, jak tuto situaci řešit, je použití sanačních omítek.
   V současné době se pohybuje na trhu mnoho výrobců sanačních omítek, ať již skutečných, dále tzv. WTA omítek, napodobenin sanačních omítek, které požadované účinky pouze deklarují v názvu, a konečně omítek bez těchto přívlastků (mezi něž patří i omítky vyráběné na stavbě, které se přidáním »zázračné« přísady promění v zázračnou »sanační« omítku se zaručeně definovanými, »stále« stejnými a kontrolovanými parametry).
   Smyslem tohoto článku je pokusit se nastínit směr, kterým by se podle nás sanační omítky (systémy) měly ubírat. Je na svobodné volbě zákazníka, aby si za své peníze vybral, čemu dá přednost, a na dodavatelích, aby mu nabídli co nejlepší výrobky.
   Sanační omítky WTA mají výhodu v kvalitě, která je prověřená a zaručená mnoha úspěšnými stavbami. Je třeba ovšem říci, že kritéria, neboli požadavky na sanační omítky jsou již zastaralé a v některých případech nedostatečné. Myslíme si, že zastaralá je též myšlenka, že jediná »univerzální« skladba jakési »zprůměrované« omítky optimálně vyřeší (technicky i ekonomicky) všechny problémy v tak rozličných místech stavby, jako jsou např. sokly, vnitřní prostory, nadsoklové fasádní části, místa ve střiku, s odstřikující vodou atd. Naše dlouholetá zkušenost v praxi (více než 1 000 000 realizovaných m²) a z ní přirozeně plynoucí rozsáhlá znalost problematiky při používání sanačních omítek v nejrůznějších situacích dokazuje, že v sortimentu výrobků určených k sanaci vlhkého zdiva je nejvhodnější (často i nutná) »specializace« omítek pro jednotlivé případy a místa použití. Za pouhý marketingový tah, který je však technicky bezobsažný, považujeme fakt, že často zmiňovaná směrnice WTA 2-2-91 se v praxi profiluje nejen jako »hlásná trouba« jisté úrovně sanačních omítek, ale především jako zaklínadlo, kdy pouze aplikace této »výjimečné« omítky je nutným předpokladem pro budoucí spásu objektu. Děje se tak za vydatné podpory některých projektantů a odborníků, kteří často lobují ve prospěch této směrnice a neúnavně ji papouškují, aniž dostatečně znají její znění a požadavky a aniž mají představu o tom, zda je použití těchto omítek pro ten který objekt skutečně nejvhodnější či nutné. Existuje zde mnoho objektů, kde použití těchto omítek WTA (s parametry ve smyslu směrnice) problémy zavlhlého objektu buď neřeší vůbec nebo neekonomicky.
   Podle našich zkušeností je třeba mít více systémů »specializovaných« omítek, které pak samostatně, popř. ve vzájemné kombinaci vyřeší technicky i cenově optimálním způsobem většinu sanačních problémů ke spokojenosti zákazníka.