Severočeské doly a jejich současné aktivity

Severočeské doly a.s. není jen těžařskou uhelnou společností, ale také v souvislosti se zpřísněnou ekologickou legislativou vytváří podmínky pro ukládání vedlejších energetických produktů, vyvinula a odzkoušela výrobu aditivovaných paliv, která ve středních energetických zdrojích výrazně snižují emise škodlivých plynů a podílí se na vývoji kotlů na pevná paliva, které jsou šetrné k životnímu prostředí. Své dlouhodobé zkušenosti uplatňuje také při rekultivaci rozsáhlých území, které byly narušeny důlní činností.

Při návštěvách severních Čech, jsem - jako člověk odjinud - ještě neslyšel od místních lidí: „My tady pro vás těžíme a uhlí a devastujeme si kraj“. Naopak jsem ale slyšel: „My těžíme uhlí, aby bylo čím topit a svítit a narušenou krajinu rekultivujeme.“

Je to možná tím, že plyn tiše plyne do našich domácností a bez zásahu naší ruky poslušně hoří v kotlích a ohřívačích. Stejné je to ve městech s centralizovaným zásobováním tepla, kde radiátory hřejí, je nám příjemně a s topením se zabýváme pouze přes fakturu. Majitel kamen či kotlů na uhlí zajde do sklepa či uhelny, v malém prostoru nabere lopatkou uhlí a může topit. Vše je nenápadné, malé a lehce dostupné.

V Severočeských dolech a.s. jsou podmínky jiné. Uhelná sloj je přibližně 30 m mocná a těží se povrchovým způsobem z hloubky 200 a více metrů. Jinými slovy – než stroje naberou lopatku uhlí, musí odtěžit zeminu o mocnosti 200 m a někam ji uložit. To je pro běžné lidi „odjinud“ velmi překvapující; při pohledu do hloubky dolu jsou doslova šokováni jeho rozlohou a rozměry.

Místní lidé ovšem v tomto prostředí vyrůstají a vědí, co my ostatní nevíme nebo se dozvídáme pouze okrajově. I v dnešní době si musíme uvědomit, že Česká republika má stále nemalé zásoby uhlí, které jsou nám k dispozici k výrobě tepla a elektrické energie.

Společnost Severočeské doly se sídlem v Chomutově má dvě těžební lokality, Doly Nástup Tušimice v západní části Severočeské hnědouhelné pánve, která se rozkládá od Ústí nad Labem po Kadaň, a Doly Bílina ve východní části pánve.

Kvalitativní znaky uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi jsou rozlišné. Od východu k západu přibývá v uhlí škodlivin, např. původní síra, jejíž obsah narůstá z průměrného množství 0,37 % v ústeckých lokalitách, přes 0,8 % v Bílině, 1 % v mostecké centrální části až po 1,8 % v západní části. Uhlí, které je těženo z tzv. hlavní sloje o mocnosti až 30 m, má výhřevnost od 8 do 20 MJ/kg. Než uhlí dorazí ke svému odběrateli, musí být podle jeho potřeb upraveno a roztříděno. K tomuto účelu byly u velkých dolů postaveny centrální úpravny uhlí.

Severočeské doly a.s. nabízejí široký sortiment paliv, od palivových směsí pro velkou energetiku jako jsou výrobny ČEZ a teplárenství, přes výhřevné hruboprachy pro průmyslové energetické zdroje po tříděné uhlí pro komunální sféru a obyvatelstvo.

Ekologická legislativa a chybějící energetická koncepce

V 90. letech došlo k intenzivnímu poklesu těžeb asi o 35 %. Vývoj spotřeby hnědého uhlí byl ovlivněn několika faktory. Především se projevila stagnace českého průmyslu a nízká koupěschopnost odběratelů. Vliv na trh s uhlím v tomto období měla i ekologická legislativa, především zákony o ochraně ovzduší a o odpadech. Byly stanoveny podmínky, jaké uhlí lze v České republice prodávat a byly stanoveny emisní limity pro energetické zdroje.

Důraz na ochranu životního prostředí dopadá na veškerou průmyslovou činnost, ale pro těžební společnosti byla situace o to složitější, že chyběla - a do dnešní doby chybí - energetická koncepce státu. Energetická politika s dopadem na 2 až 5 let nemá pro energetiku a uhelné hornictví žádný význam. Je tomu tak proto, že např. při rozhodnutí o stavbě elektrárny se musí počítat s provozem na 50 let. Při otvírce nového dolu je doba od projekce k nahrábnutí prvních tun uhlí 7 - 8 let. Chyběla státnická rozhodnutí, zda prioritou budou domácí zdroje energetických surovin nebo zda se bude energie především

Uhelné kotle slučitelné s ekologií

Strategie a obchodní politika společnosti Severočeské doly se snažila a snaží reagovat na vyvolané požadavky trhu, ekologických zákonů a na ekonomiku podnikání. Proto vedle interních opatření zaměřených na zvýšení kvality produktů byly vyvíjeny další aktivity. Jelikož hnědé uhlí se hodí ke spalování jako ostatní fosilní paliva a vliv na životní prostředí záleží především na zařízení, ve kterých se paliva spalují, rozhodly se Severočeské doly spolupracovat s výrobci kotlů a firmami, které umí ekologizovat kotelny na spalování tuhých paliv.

O jedné takové firmě, společnosti Ekoe-fekt, a jejich výrobcích jsme již psali v našem časopise v číslech 2/2003 a 9/2003. Z článků vybíráme: »Většina lidí má stále v povědomí štiplavý hnědý dým valící se z komínů a kouřový opar nad obytnými komplexy používající uhlí. Tyto obavy jsou již nyní minulostí u kotelen používající moderní automatické kotle typu CARBOROBOT a EKOEFEKT. Dnešní výrobní program firmy Ekoefekt zahrnuje hnědouhelné kotle od výkonu 24 kW až do 600 kW a kotle na biomasu o výkonu 80, 300 a 600 kW. Nové třídy kotlů jsou atestované dle evropských norem, např. ČSN EN 303-5, platných v ČR, jsou již zárukou kvalitního spalovacího procesu s vysokou účinností. Kotle třídy 2 a 3 jsou již na takové úrovni spalování, že se parametry začínají blížit kotlům na plynná či kapalná paliva. To potvrzují i autorizovaná pracoviště garantující měření emisí. Jejich vyjádření jsou jednoznačná: „výrazně předčí všechny u nás známé uhelné kotle“. Kotle byly po mnoha testech schváleny SZU Brno, ČIŽP a MŽP Praha. Na trhu jsou i další teplovodní kotle s nízkými emisemi škodlivin,

Cena »uhelného« tepla

Severočeské doly se podílely s firmou Ekoefekt na vývoji kotle EKOEFEKT 600 kW, který je úspěšně zabudován v kotelně obce Chbany o výkonu 1 MW pro centrální vytápění bytů v obci. Palivem je hnědé uhlí ořech o2 ze Severočeských dolů. Cena tepla pro uživatele je 220 Kč/GJ.

V obci Třebívlice ve Chráněné krajinné oblasti České středohoří za finanční podpory Ministerstva životního prostředí a Severočeských dolů byla postavena kotelna pro centrální vytápění osady Staré. Kotelna je osazena kotli EKOEFEKT Bio 300 kW a EKOEFEKT Bio 80 kW na směsné palivo, což je biomasa s hnědým uhlím. Biomasou je odpadní dřevo z prořezávky ovocných sadů, které se dříve pálilo bez užitku. Cena tepla v obci se pohybuje od 250 do 280 Kč/GJ.
Rovněž v obci Kuřivody – Ralsko byla postavena kotelna na směsné palivo o výkonu 900 kW (kotle EKOEFEKT Bio 600 kW a 300 kW). Spalovací zkoušky zde proběhly s velmi dobrým výsledkem.

Severočeské doly a.s. rovněž spolupracují s firmami, které ekologizují kotelny. Na základě smluv od obcí převezmou kotelny, které zekologizují na vlastní náklady a provozují, poté obcím teplo z takto upravených kotelen zpět prodávají.

Cena tepla z kotelen na spalování hnědého uhlí je ve srovnání s jinými palivy nízká, přestože cena hnědého uhlí nebyla nikdy státem dotována a je tedy skutečně tržní. Mimo to Severočeské doly těm, kteří koupí a uvedou do provozu kotle s účinností nad 80 %, jejichž technologie spalování je šetrná k životnímu prostředí, poskytnou 8% slevu na palivo ořech o2 pro každý kotel dle jeho obvyklé roční spotřeby po dobu 3 let.

Aditivovaná uhelná paliva

Problematika emisí oxidu siřičitého byla řešena na velkých zdrojích jako je např. elektrárenská soustava ČEZ, kde byly zvládnuta jednoznačně a úspěšně. U menších společností však ne vždy byly na odsíření finanční prostředky. Proto se Severočeské doly rozhodly a vyzkoušely aditivaci prachových uhlí vápenným hydrátem. Touto metodou se podařilo snížit emise oxidu siřičitého až o 35 % a energetické zdroje spalující aditivovaná paliva bez problémů splňují stanovené limity. Další aktivitou Severočeských dolů je spolupráce s Výzkumným ústavem hnědého uhlí v Mostě na řešení problematiky zbytků po spálení a z odsíření. Tyto materiály po úpravě lze používat jako druhotný materiál ve stavebnictví a při rekultivacích.

Česká rekultivační škola

Velmi podstatnou problematikou k ochraně životního prostředí jsou rekultivace. Tato činnost je nedílnou činností dolů. Rozvoj těžby uhlí v severních Čechách začala s průmyslovou revolucí v 19. století. Těžba hlubinným způsobem i malými povrchovými lomy se podepsala na krajině severních Čech propadlými bezodtokovými místy, starými výsypkami a nezahlazenými lomy. V 50. a hlavně v 60. letech, kdy docházelo ke slučování menších dolů a byla zahájena koncepce velkolomové technologie těžby hnědého uhlí, nastala i rozhodující etapa odstraňování škod vlivem důlní činnosti a rekultivací.

Dnes můžeme hovořit o české rekultivační škole, kam se jezdí dívat a učit odborníci ze zahraničí. My, lidé odjinud, nedokážeme posoudit rozsah a kvalitu rekultivací z okénka auta při náhodném průjezdu regiony, kde se dříve těžilo a dnes pomalu tak jak roste vegetace, vznikají nové přírodní lokality. Je to proces velmi pomalý, vždy. strom roste několik desetiletí, ale trvalý. Abychom my, lidé odjinud, dovedli posoudit rozsah, kvalitu a rychlost rekultivací, museli bychom se zúčastnit exkurse s odborným výkladem v místech, které tímto procesem již prošly a to skoro nikdo z nás neabsolvoval. Rekultivované plochy mnohokrát ani nepoznáme, protože jsou normální, ničím neupoutají naši pozornost, a to je dobře. V rekultivovaných lokalitách lze nalézt i chráněné rostliny a živočichy.

O započatí rekultivačních prací od roku 1950 do roku 1995 bylo zrekultivováno 945,8 ha lesních porostů. V roce 1995 bylo v rekultivační rozpracovanosti 1159,4 ha a bylo přitom vysázeno 28 milionů lesních sazenic. Pro roky 1996-2045 je v projektu rekultivace 3806 ha výsypek a bude vysazeno 55 milionů lesních sazenic.

Děkujeme všem lidem ze severních Čech za teplo, moderní kotle a rekultivaci. Málokdo z nás, lidí odjinud, si rozsah a hloubku tohoto úsilí vůbec dokáže představit.