SOU plynárenské Pardubice – 50 let přípravy řemeslníků a techniků

V letošním roce si Střední odborné učiliště plynárenské v Pardubicích připomene 50 let své činnosti. Historie školy je úzce spjata s historií plynárenství ve východočeském regionu.

Začátkem čtyřicátých let minulého století, se značným zpožděním oproti většině ostatních měst, se začíná s výstavbou největší východočeské plynárny pro Pardubice a okolí. Plyn do města zatím proudí prvním vysokotlakým plynovodem na našem území z plynárny v sousední Chrudimi. Stavba oblastní plynárny ovšem není dokončena ani v poválečném období, neboť v té době se již začínají prosazovat dodávky plynu z velkých centrálních zdrojů a jeho přeprava pomocí dálkových plynovodů. Výuka učňů – plynařů je až do roku 1948 záležitostí jednotlivých městských plynáren.

Počátky učiliště

Se vznikem Východočeských plynáren, jednoho ze čtyř plynárenských podniků v tehdejším Československu, je v roce 1949 v Pardubicích zřízeno Učňovské středisko. To o rok později přechází pod samostatný podnik Plynostav Pardubice. Po dalších dvou letech je středisko přemístěno do Nymburka a v Pardubicích je opětovně zřízeno až v roce 1965. Tímto rokem začíná a do současné doby trvá ničím nepřerušená činnost školského zařízení, které v prvním školním roce 1965/1966, tehdy ještě jako Učňovské středisko, připravovalo 15 učňů v oboru automechanik pro Dopravní podnik Pardubice a pro závod 50 pardubického Plynostavu a 14 učňů v oboru potrubář pro Plynostav Pardubice, závod 06. V šedesátých letech i v následujícím období dochází ke značnému rozmachu v budování dálkových plynovodů i místních plynovodních sítí. Po šikovných svářečích a potrubářích je velká poptávka a většina absolventů učebního oboru potrubář posiluje řady zaměstnanců Plynostavu. V roce 1974 se středisko stěhuje do nově budovaného areálu školy v Poděbradské ulici v Pardubicích - Polabinách, kde se učni připravují na svoji budoucí profesi v oborech potrubář, provozní zámečník, mechanik opravář pro plynárenská zařízení a mechanik opravář pro stroje a zařízení. Výnosem Ministerstva školství z 1. dubna 1980 získává škola současný oficiální název – Střední odborné učiliště plynárenské Pardubice.

Rozvoj školy

V důsledku rozsáhlé plynofikace a především přechodu od svítiplynu na zemní plyn se začíná používat mnohem víc plynových spotřebičů v domácnostech. Na tuto skutečnost reaguje škola otevřením nového oboru mechanik plynových zařízení. Vybavení učiliště, především dílen, musí požadavkům tohoto oboru odpovídat. Postupně se budují specializované učebny s instalovanými plynovými spotřebiči, hořáky a regulátory tlaku pro výuku budoucích plynařů – servisních techniků.

Společenské a ekonomické změny po listopadu 89 následně umožňují přechod na tržní hospodářství, což citelně ovlivňuje všechny oblasti průmyslu, plynárenství nevyjímaje. Země se otevírá světu. Objevuje se řada nových technologií, nových materiálů, nových výrobků. Pro plynárenské učiliště to přináší řadu možností, zároveň ale nastává i nelehký úkol tyto novinky sledovat a zavádět do výuky a přípravy žáků a studentů. Pokračuje se v budování odborných učeben a speciálně zaměřených dílenských pracovišť, pedagogičtí pracovníci se snaží vstřebávat nové poznatky a orientovat se v množství změn v oboru a tento proces v podstatě trvá dodnes. Nová situace s sebou ale přináší i negativní jevy. Řada podniků zaniká, dochází k odtržení technických škol a učilišť od firem a tím k přerušení spojení teorie a praxe. Nové, zvláště menší firmy, postupně vznikají, ale spolupráce v oblasti školství zatím vázne. Trh práce přitom požaduje hotové řemeslníky a techniky, učně připravené zvládat svoji profesi. Potřebuje pracovníky, kteří budou znát nové technologie, odborníky, kteří budou seznámeni s činností spotřebičů, strojů a zařízení a budou se umět orientovat v evropských normách, technických pravidlech a v řadě nových předpisů. Po dlouhých letech váhání a mnohdy nesmyslných experimentů se dnes většina kompetentních odborníků odpovědných za školství shoduje v názoru, že je nezbytně nutné technické obory více podpořit a že by mělo znovu dojít k vytvoření vazeb mezi technickými školami a firmami, které by se měly na přípravě žáků více podílet.

Záruka uplatnění

Střední odborné učiliště plynárenské na potřeby praxe reaguje a snaží se uspokojovat požadavky trhu práce přípravou kvalifikovaných pracovníků v žádaných oborech. V tomto ohledu škola spolupracuje s velkým množstvím firem a společností nejen v regionu, ale v celé ČR. Partnerské plynárenské společnosti, především RWE Česká republika, a. s., ale např. také Pražská plynárenská, a. s., nutně potřebují obsadit pracovní pozice techniků – plynařů ve všech krajích republiky. Na nedostatek kominíků reaguje škola v roce 2010 a otevírá tento učební obor pro denní studium, v následujícím školním roce 2011/2012 je možné obor kominík absolvovat také v rámci rekvalifikace. Stálá poptávka je po šikovných instalatérech a topenářích, o uplatnění nemusí mít obavy ani absolventi maturitních oborů mechanik instalatérských a elektrotechnických zařízení a technik plynových zařízení a tepelných soustav.

Současná situace

Dnes je škola s kapacitou 330 žáků naplněna na 100 %. Vzhledem k nasycení trhu práce ekonomickými a humanitními obory a obory souvisejícími se službami se veřejnost začíná opět orientovat na technické profese, které jsou ze strany zaměstnavatelů stále více žádané.

Rozvoj průmyslu a poptávka firem a společností po technicky vzdělaných pracovnících a řemeslnících potvrzuje opodstatněnost průmyslových škol a učilišť. Technicky zdatní odborníci a manuálně zruční řemeslníci budou v následujících letech citelně chybět a školy se musí postarat o jejich vzdělání a profesní přípravu. Střední odborné učiliště plynárenské v Pardubicích zaujímá svým zaměřením a skladbou oborů nezastupitelnou roli v síti středních škol nejen v Pardubickém kraji, ale svojí jedinečností také v celé České republice.