Spárová difúze zámků THERMO
Integrovaná izolace THERMO se používá v celé ploše šikmé střechy pod těžkou skládanou krytinu. Plní funkci pojistné hydro-izolace, tepelné a zvukové izolace a těsní podkroví proti pronikání větru, chladu a prachu. Speciální technologie výroby má vliv na vysoký difúzní odpor dílců. Důmyslné řešení zámků vede k nízké spárové propustnosti vodní páry ve spojích.
Dílce THERMO jsou desky z EPS (expandovaný pěnový polystyren) o objemové hmotnosti 20 kg/m3, vypěňované ve speciálních formách. Promyšleně tvarované desky, opatřené kanálky a žlábky vytvoří po vyskládání na střešní latě spolehlivou celoplošnou pojistnou hydro-izolaci. Veškeré povrchy dílce jsou slinuté. Voda v kapalném stavu se, z hlediska nevítané nasákavosti, prakticky neprosadí.
Podle měření a metodiky TZÚS Praha, s.p., Pobočka 5 - Předměřice n. Labem je po sedmi dnech nasákavost dílců THERMO 0,24 objem.%. Povrchová nasákavost, měřená pro posouzení funkce pojistné hydro-izolace, byla po sedmi dnech expozice naměřena 0,06 objem. %. Nasákavost desek EPS o objemové hmotnosti 20 kg/m3, měřená po 7 dnech expozice, je standardně uváděna v rozsahu 1 až 1,5 objem. %. Dosud platná ČSN 73 0540 z roku 1994, tradičně skeptická k vlastnostem EPS, uvádí 2 objem. %.
Difúzní odpor desek EPS, reprezentovaný faktorem difúzního odporu, uvádějí výrobci vstupní suroviny a zpracovatelé v rozsahu µ = 50 až 100 v závislosti na podle objemové hmotnosti. ČSN 73 0540 uvádí hodnotu µ = 40 až 67. TZÚS Praha, s.p. uvádí standardní hodnoty difúzního faktoru, měřeného na deskách EPS o objemové hmotnosti 20 kg/m3, µ = 46 až 53. Běžné desky z EPS jsou totiž vyráběny řezáním z bloků a jejich povrchy jsou rozrušené a tedy více otevřené k nasákavosti a difúzní propustnosti oproti povrchům dílců expandovaných ve formě.
Porovnání nasákavosti běžných desek z EPS s nasákavostí polystyrénových dílců THERMO, jež jsou expandovány ve formách, dává oprávněný předpoklad, že také difúzní odpor bude v druhém případě významně vyšší proti hodnotám, které vykazují desky z EPS.
Otazníkem zůstává spárová difúze v zámcích a v místech překrytí dílců THERMO. Praktické zkušenosti jsou s funkcí integrované izolace THERMO na střeše bazénu s cca 50 m2 vodní plochy.
Stavební řešení střechy bazénu je velmi jednoduché: je aplikována přiznaná konstrukce krovu, takže podhled tvoří spodní líc dílců THERMO a rastr nosných latí.
Okolnosti vedly k tomu, že střecha bazénu byla rozkryta při venkovní teplotě cca –7 0C. Uvnitř přitom byla provozní teplota, tj. cca +28 0C a relativní vlhkost cca 80 %. Na vrchní straně krytiny byla místy námraza - jinovatka. Spodní líc betonové krytiny byl bez známek vlhkosti. Kanálky v dílcích THERMO, vedoucí po spádu střechy, byly mokré, u okapu z nich odkapávala voda. Po rozkrytí dílců THERMO (zvláště v horní části střechy) bylo zřejmé, že:
- na horizontálním styku dílců THERMO, v místě horizontálního překrytí dílců nad střešními latěmi, docházelo k masivní kondenzaci,
- vlhkost se vyskytovala pouze v horní spáře, ke které měl přístup chladný vzduch, vlhkost stékala k horizontálnímu kanálku dílce THERMO a jím byla odváděna k centrálnímu kanálku po spádu střechy a následně kaskádovitě k okapu,
- ostatní části dílců THERMO překrytých v místě uložení na střešní latě byly suché, zcela bez vlhkosti byly všechny spodní části dílců THERMO a rovněž střešní latě (pod dílci THERMO) byly na všech plochách suché,
- na styku dílců THERMO po spádu střechy se nevyskytovala žádná vlhkost, dvojnásobné labyrintové těsnění vykazuje mnohem vyšší difúzní odpor než dvojité horizontální překrytí na střešních latích.
Nastavení dílců THERMO mezi sebou po spádu střechy je řešeno zazubeným překrytím, které absorbuje nepřesnosti a tolerance laťování, kompenzuje nerovnost latí atp. Z hlediska difúzního odporu celé plochy integrované izolace je to nejslabší místo. Avšak technické řešení odvodu kondenzátu je naprosto spolehlivé.
Po rozkrytí byly v místech s výskytem vlhkosti v kanálku překrytí vyměněny dílce za suché. Odebrané vzorky byly pečlivě zváženy. Po vysušení (28 dní) byly tyto dílce váženy znovu. Největší naměřený hmotnostní úbytek byl menší než 0,1 % hmotnosti před vysušením.
