Stavba ostravského skeletu čeká na dokončení

To, že se v celé naší vlasti staví nové stavby, bourají a opravují staré, ví kde kdo. Nejinak je tomu i v Ostravě, moravskoslezské metropoli, která zdárně prochází přeměnou z dřívějšího ocelového srdce republiky na kulturně-sportovní město, s výraznou obměnou památkových objektů a výstavbou nových.

Ve směru výstavby těch nových se nyní zaměříme na více let nedokončenou stavbu, postavenou na rohu Biskupské ulice a Havlíčkova nábřeží, v oblasti tzv. Malé Kodaně, v centru města. Čtyřpodlažní betonová konstrukce s plochou střechou je oplocená již rezivějícím pletivem a obrostlá kolem dokola metr vysokým plevelem. Ostře kontrastuje s revitalizací břehů řeky Ostravice i historickým kostelem sv. Václava, nejstarší to sakrální stavbou ve městě a moderními okolními fasádami. Jinými slovy: je ostudou a vředem, nad kterou kroutí hlavou místní obyvatelé i turisté.

Na počátku velké plány

Původní záměr byl postavit dům s luxusními byty, garážemi a kavárnou. To měla v plánu firma z italského města Verony, která však údajně pro nedostatek peněz od záměru odstoupila a po anglicku zmizela. A léta bylo ticho po pěšině. Nedalo nám to a pátrali jsme, co bude dál. Námi oslovené příslušné odbory úřadu obvodu Moravská Ostrava a Přívoz i magistrátu statutárního města Ostravy, v čele s tiskovými mluvčími, došly k závěru, že další osud má v rukou soukromník, který by stavbu měl dokončit. Kdo to je a o jakou firmu jde? To nevíme. Takže našli moji rádcové? Nenašli. Našli? Nenašli …

Kdysi krásná, secesní fasáda

Fasádu kdysi výstavního ostravského objektu v secesním stylu "zdobí" rostlinstvo a objekt se silně zanedbán.

Montekové versus Kapuletové

Leckomu se možná nabízí přirovnání dané situace k příběhu z Verony, tolik proslaveného literárním dílem Wiliama Shakespeara - Romeo a Julie. Jak známo, znesvářené patricijské rody Monteků a Kapuletů způsobily, že milenecký vztah Romea Monteka a Julie Kapuletové skončil smrtí obou mladých lidí. Že by i v případě Verony a Ostravy proběhl nějaký nesoulad končící rozchodem, potažmo nedokončením zmíněné stavby? Každopádně je potřeba nenechat se ukolébat tvrzením, že ono to nějak dopadne. Vždyť dostavění jiného skeletu naproti Domu kultury města Ostravy trvalo celých 33 let (!). Ten je „už“ kupodivu dokončen, a dokonce bez tragické nehody.

Je zapotřebí tragédie k jednání?

Míříme zpět k výše uvedenému chátrajícímu plotu nedokončené stavby, který lehce překonají skotačící kluci, aby si v útrobách staveniště hráli. Spadne na ně kus betonu nebo nespadne? Jestli se tak stane, podle vzoru jiných tragédií typů spadlých mostů či lávek, začneme teprve jednat, hledat viníky a dostavovat? Podobně, jako došlo k usmíření obou veronských rodů (slovy Shakespeara: „Do příštích časů vpluje Verona jak loď …“), věřme, že i Ostrava najde adekvátní způsob domluvy a dokončení díla, který s nadsázkou řečeno připluje do místa určení po Ostravici.