Stavební energetika

Program Nová zelená úsporám, který s obvyklou bombastičností, jako vždycky, vyhlásili politici, nevypadá dobře. Žádné Japonsko, ani firma Mitsui, kterým český stát za desítky miliard kdysi prodal světové emisní povolenky, se už neobjeví. A dnešní pokus udat evropské povolenky (rozumějme v Evropě) vypadá taky špatně.

Navíc, sundáme-li růžové eurobrýle, velký evropský průmysl utíká pryč, v horším případě končí. Výjimky potvrzují pravidlo. Z Evropy se stává pult se zbožím a z jeho obyvatel prodavači. Netvrdím, že je špatné obchodovat; před obchodníky naopak hluboce smekám. Dvojnásob v době, kdy se lidem pletou hodnoty a bubliny. Ale obchod s povolenkami se odchodem průmyslu nezlepší. Toto je výsledek evropského sociálního inženýrství jedoucího na zelený pohon.

Není nad vládní plánování. Rozlište prosím od firemního plánování, které má s vládním společné jen podstatné jméno. Unijní plánování překonává i socialistickou RVHP. Hlavně co se týče chaotičnosti a předpokladů, v nichž se zaměňují touhy a fakta. Na letošek EU naplánovala vypustit na trh 900 milionů natištěných emisních povolenek. Myslela si, když plánovala, že průmysl pojede na plný plyn a za povolenkami se zapráší. Při původní ceně 30 € za kus (a tunu CO₂) to dělá 27 mld. €. Jen za potištěný papír, neberte to! Jenže dnes není o povolenky zájem. Na trhu jich je moře starých, cena spadla na 7 €. Proto přispěchal José Barroso s návrhem emisi oddálit, což mu europarlament, divme se, zamítl. Na to cena spadla na 2,63 € za tunu CO₂. „Důvěra v toto obchodování je podkopána,” kdosi zabědoval.

Ten, kdo jde do obchodů, kam stát vlévá hromady potištěného papíru, inflaci a entropii, je buď blázen nebo voják ve službě. Evropský parlament udělal dobře, když dal přednost průmyslu, podnikání a obchodu před jalovým investováním do povolenek, ve kterém si libuje největší evropský komisař. Ovšem Nová zelená úsporám, která je čirým inflačním produktem, je bez peněz. V současném marasmu českého stavebnictví lze říct, že bohužel.

Mnoho lidí nesnáší tržní ekonomiku bez socialistických přívlastků. Odkryje totiž všechny plány založené na nesmyslech, jako je strašení oxidem uhličitým. To je navíc i podvod, vyrobený zfalšováním měřených dat a jejich dezinterpretací (což vychází najevo). Asi nastal čas, aby velké korporace pohleděly znovu do očí zákazníkovi a přestaly zeleně tančit před vládci v naději, že zinkasují obyvatelstvo oklikou přes vyhlášky a dotace typu Zelená úsporám. A aby vládci ponechali více vydělaných peněz mezi lidmi, kteří se o své stavební potřeby postarají sami a lépe.

V první linii v boji s globálním oteplováním vždy stála Evropa, boj měl posílit její vliv. Životně důležitý oxid uhličitý ocejchovala za škodlivinu a už to chvíli vypadalo, že si prosadí i celosvětový zákaz energetického uhlí a metanu. Jenže její ekonomický význam klesal tak rychle, že ji jiné země i kontinenty nebraly vážně, možná byly znechuceny i její zelenou propagandou. Amerika vybudovala energetickou soběstačnost díky břidlicovým plynům a jádru. Čína se pustila do těžby uhlí. Známé zásoby fosilních paliv neklesají, ale rostou, metan je nejen v břidlicích (prakticky po celém světě), jeho obrovské množství je také na dně moří a v permafrostu. A do toho ještě obnovitelné zdroje energie, které zaznamenaly, i díky „globálnímu oteplování” boom. Co to znamená?

Pro neevropany asi to, že podíl výdajů na vytápění a chlazení jejich domů bude nejspíš v balíku celkových výdajů za bydlení dlouhodobě klesat. Evropa, bude-li energii stále víc zdaňovat, zažije opak. Z čeho jde doslova strach, je globální vláda dobra – věřím, že jen hypotetická – ve stylu EU, což je nedospělá forma socialismu husákovského typu.