Stavební technické normy na scestí

Lidé více či méně chápou stavební normy jako institut definující minimální kvalitu stavebních výrobků a provádění staveb. Vedle diskusí, jsou-li normy tvrdé či měkké, je v ČR i problém, kdo je vůbec napíše. Spisování normy je totiž zdlouhavé, komunikačně náročné a pro zpracovatele většinou ztrátové. Dodržování norem však může při výstavbě ušetřit nemálo peněz, času a dohadů.

Tvorba nové normy, ale i její přepisování, přesněji aktualizace staré normy, je proces, do kterého vstupuje mnoho stran a názorů. Od zpracovatele normy a celého autorského kolektivu vzešlo velké úsilí a pozornost, aby se nová norma usadila do kontextu jiných souvisejících platných norem.

Ve specifické oblasti stavebnictví lze normy rozdělit na výrobkové a prováděcí. První typ se týká kvality zakoupených, většinou průmyslově vyrobených výrobků – např. cementu, maltových směsí, hotových oken před montáží, zdicích tvárnic apod. Ta by měla být taková, jakou deklaruje výrobce, a při dnešní automatizované výrobě tak tomu většinou i je, často s rezervou.

Druhým typem jsou prováděcí normy, které říkají, jak se má stavba nebo daný stavební detail stavět. Provádění má očividně daleko k sériové automatizované výrobě, v různých podmínkách ho fyzicky vykonávají různí lidé s různou zkušeností, dovedností a s různými představami i záměry. Postavit dům není totéž, jako zakoupit sériový výrobek, který spadl z výrobního pásu. Dva stejné typové domy se proto mohou zcela lišit svou kvalitou, provedením, cenou, materialitou, dodací lhůtou, architekturou, energetickou účinností atd. A to i tehdy, postaví-li je stejná firma.

Prováděcí normy pomáhají stavět kvalitně, což má velký význam především pro investora. Ten by však měl vědět, že normy jsou obecně nezávazné, a že až na výjimky se jimi projektanti a stavební firmy nemusí řídit. Investor je však k tomu může smluvně zavázat.

Jak pracovat s normami

Význam stavebních norem je mimo jiné i v tom, že definují podstatné vlastnosti staveb nebo stavebních detailů, jakož i prováděcí postupy a materiály, které vedou ke správné realizaci. Investor, který si dobře uvědomí, že jeho stavba nevzniká na běžícím pásu, může ve smlouvě se stavební firmou definovat kvalitu stavby, jejích etap a také pracovních postupů odkazem na platné normy, v klíčových momentech i citacemi z normy. Snáze tím docílí nadprůměrného výsledku nebo získá dobré právní postavení ve sporu. Jeden z investorů, který takto striktně postupuje, je stát.

Co je to technická norma

Česká technická norma je dokument určený pro opakované nebo stálé použití, označený zkratkou ČSN (Česká soustava norem), jehož vydání bylo uveřejněno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, meteorologii a státní zkušebnictví (ÚMNZ). Je vytvořen podle zákona o technických požadavcích na výrobky.

Zmíněný úřad (ÚMNZ) je zároveň pověřen vydáváním Českých technických norem a dále pak norem, které vznikají převzetím evropské nebo mezinárodní normy. Taková norma poté nese označení ČSN EN (například ČSN EN 16012: Tepelné izolace budov – Reflexní izolační výrobky – Stanovení deklarovaných tepelných vlastností), případně ČSN ISO (ČSN ISO 31000: Management rizik – Principy a směrnice), anebo rovněž ČSN EN ISO (ČSN EN ISO 6946: Stavební prvky a stavební konstrukce – Tepelný odpor a součinitel prostupu tepla – Výpočtová metoda).

Používání normy

Rozumný projektant a zhotovitel, i když se nemusí řídit normou, přesto normové požadavky ve svém oboru dobře zná a často je plně ctí, neboť reprezentují dobrou úroveň kvality. Jen v případech, že stavitel dokáže navrhnout a realizovat lepší nebo účinnější řešení, případně levnější ve stejné kvalitě, nabídne ho investorovi namísto normového řešení.

Případy, kdy dodavatel ignoruje normu (kterou není smluvně vázán), jen aby si ušetřil práci a peníze, mohou být považovány za neetické, ale ne za protiprávní. A to i tehdy, když investorovi vzniknou výdaje za předčasné opravy za nízkou nefunkčnost či malou provozní účinnost stavby. Odkaz na platnou normu by měl soukromý investor dát do smlouvy vždy, i když jde třeba „jen” o výměnu oken. Získá tím nejen vyšší kvalitu, ale i lepší právní postavení.

Základní požadavky na tvorbu norem

• Smysluplným cílem normotvorby je zajistit kvalitní text norem, jejich užitečnost a hlavně použitelnost v praxi. To znamená zaplatit kvalitní zpracovatele, aby práce na normě nebyla víceméně špatně placená a její výsledek byl v praxi použitelný.
• Popularizace a propagace norem. Norma představuje hodnotu, proto by její rozumné zpoplatnění nemělo odrazovat ani podnikatele, ani laické investory, když financují třeba výstavbu rodinného domu. A kteří si chtějí klíčové postupy ohlídat, zvlášť když věří, že za peníze na koupi normy získají kvalitu. Částka nad 6 000 Kč je však už diskutabilní. S tím souvisí i propagace norem, školení, vysvětlování jejich významu a přínosů, které pod současným ÚNMZ (i ve srovnání s bývalým ČNI) má velké rezervy.
• Stát by měl mít zájem o kvalitní normy, to znamená povolat a zaplatit kvalitní zpracovatele. Kvalitní stavební normy mají příznivý vliv na celou podnikatelskou sféru a celý stavební průmysl. Kvalita staveb se pak promítá i do životnosti staveb a tedy i do celé ekonomiky stavby. Jen v případě součtu všech státních staveb se jedná o obrovské peníze. Podobně tomu je v privátní sféře, kde vysoká kvalita, trvanlivost a funkčnost staveb, včetně rodinných domů, má velký celospolečenský dopad.
• Zavedená a obecně uznávaná normová kvalita vyvolá potřebu systematických kontrol přímo na stavbě. Zájem investora o angažování a financování kvalitního technického dozoru začne konečně být přirozený a logický. A začne být jako nezbytný a nevyhnutelný vklad, který se brzy vrátí v lepším účinkování a životnosti stavby.

Závaznost normy

Platná norma je obecně závazná v těchto případech:

• odkazuje-li se na dodržení normy, jejích parametrů a ustanovení zákona prostřednictvím vládní vyhlášky,
• jde-li o veřejné zakázky, vypsané státem, krajem nebo obcí,
• stanoví-li smlouva o dílo dodržení normy, jejích parametrů a ustanovení.

ČSN jsou vhodným nástrojem v obligačních právních vztazích vznikajících ze smlouvy. Odkazem na technickou normu lze určit např. způsob provedení nebo parametry stavby, která má být předmětem určitého smluvního vztahu. Technické normy lze přitom využít různými způsoby. Smluvní strany tak mohou využít celý text normy, stejně tak je možné se dohodou odchýlit od určitých ustanovení (nastavit např. jiné parametry určitých vlastností, ať už přísněji či volněji), nebo je přímo vyloučit. V takové smlouvě by měla být konkrétní norma přesně specifikována. Je také vhodné, aby byla platnost normy ukotvena k určitému časovému momentu, například k okamžiku uzavření smlouvy. Tím se předejde záměně s jinou verzí téže normy. Ideálně by měl být text dané normy ke smlouvě připojen, nebo by měly smluvní strany ve smlouvě výslovně prohlásit, že je jim text a smysl normy znám. Toto využití technických norem dotváří obsah smlouvy tak, aby byl chráněn dodavatel i odběratel.

Normy a technický vývoj

Původním posláním norem je zejména zajistit kvalitu staveb přiměřenou dané době, ale nikoliv předbíhat dobu a nastavovat vysoké parametry, byť cílené daleko do budoucnosti.

O charakter stavebních norem se vede debata a sílí i názor, že by normy měly kormidlovat vývoj pomocí přísných cílových či výhledových parametrů. Příkladem je ČSN 73 0540, která např. na zabudované okno stanovuje nejen požadavek U_W = 1,5 W/(m²K), ale také doporučenou hodnotu U_W = 1,2 W/(m²K), dále požadavek pro pasivní dům U_W = 0,8 W/(m²K) a pro tentýž i doporučení U_W = 0,55 W/(m²K). Výsledkem tohoto přístupu je i to, že lidé, kteří si zateplili domek, nechtějí nejlepší okna s vysvětlením, že jejich dům není pasivní. Někdy takto argumentují i prováděcí firmy. Ve skutečnosti kvalitní okno ušetří i v běžném domě přesně totéž množství energie, jako v pasivním a jeho význam je tudíž v obou domech rovnocenný.

Autorská ochrana

Coby úřední díla nejsou normy ČSN chráněny autorským zákonem. Ovšem autorství každé normy ČSN je chráněno ustanovením zákona č. 22/1997 Sb.[1] (§ 5, odstavec 8), který zakazuje rozmnožování a rozšiřování českých norem nebo jejich částí bez souhlasu vydavatele.

Speciálně zákon č. 183/2006 Sb. (Stavební) v § 196 říká, že „pokud tento zákon nebo jiný právní předpis vydaný k jeho provedení stanoví povinnost postupovat podle technické normy, musí být tato norma bezplatně veřejně přístupná.” Přesto i dnes jsou normy přístupné a prodejné pouze za poplatek. To je i důvod, proč Česká komora architektů usiluje o úplné odstranění odkazů na technické normy z právních předpisů.

Této věci se týká i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 28. května 2015, který neodvolatelně zrušil rozsudek městského soudu, jenž zamítl žalobu podanou na ÚNMZ stěžovatelem, žádajícím poskytnutí úplného znění technických norem ve stavebnictví, které mají být podle stavebního zákona bezplatně a veřejně přístupné. ÚNMZ jeho žádost odmítl s tím, že rozšiřování a rozmnožování českých technických norem podléhá úplatě. Tento postoj potvrdilo Ministerstvo průmyslu a obchodu a následnou žalobu stěžovatele zamítl i Městský soud v Praze.

Nejvyšší správní soud přisvědčil argumentaci stěžovatele a rozsudek městského soudu zrušil. Zákon o technických požadavcích na výrobky sice dává Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví oprávnění vybírat za poskytnutí technických norem úplatu, nevylučuje však možnost žádat o jejich poskytnutí podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Podle stavebního zákona musí být technické normy, které jsou podle tohoto zákona nebo jeho prováděcích vyhlášek závazné, zpřístupněny bezplatně a veřejně. Tomu podle soudu nebrání ani mezinárodní nebo unijní závazky České republiky.

„Je věcí ÚNMZ, jak tento svůj závazek splní, například zda příslušné technické normy zveřejní na webových stránkách, nebo jestli zvolí jiné vhodné řešení. Vzhledem k tomu, že takovou možnost Úřad nevyužil, bylo zcela namístě domáhat se úplného znění technických norem ve stavebnictví v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím”, uvedl k dané věci Nejvyšší správní soud.

U ostatních technických stavebních norem, které stavební zákon neuvádí jako závazné, lze i při jejich poskytování podle zákona o svobodném přístupu k informacím požadovat úhradu.

Jak vzniká norma

Námět na zpracování české technické normy může podat na ÚNMZ kdokoliv. V případě České technické normy je pak návrh posuzován v příslušné národní Technické normalizační komisi (TNK).

Vlastní zpracování normy pak ÚNMZ zařizuje smluvně. Smluvní ujednání jmenuje dohodnutého zpracovatele, termínované etapy a financování. Údaje o zahájení a plánovaném postupu prací na nové nebo revidované normě pak uveřejní ÚNMZ ve Věstníku ÚNMZ. Dohodnutý zpracovatel vypracuje první návrh původní ČSN.

Postupné návrhy původních norem se projednávají na připomínkových řízeních nebo, pokud nejsou, pak v jiných odborných grémiích s cílem dosáhnout shody o užitečnosti navrhovaného řešení pro všechny zúčastněné, tedy i pro ČR.

Projednaný konečný návrh ČSN pak předá zpracovatel ke schválení ÚNMZ. Součástí schvalovacího řízení je kontrola splnění zadání úkolu, metodická kontrola, zrušení překonaných a konfliktních norem a nutné redakční úpravy.

TNK

Technické normalizační komise (TNK) jsou odbornými orgány s celostátní působností, registrovanými, metodicky řízenými a koordinovanými ÚNMZ. ÚNMZ zřizuje TNK na návrh zainteresovaných zájmových oblastí společnosti a na základě doporučení příslušného normalizačního výboru, který má za úkol přivést na svět novou nebo revidovanou normu. „Zainteresovanými oblastmi” se rozumějí zástupci příslušných státních orgánů, zájmových organizací a podnikatelů v TNK, kteří tím zabezpečují dosažení svých zájmových požadavků v souladu s řešením normalizačních otázek. TNK se skládá z předsedy, tajemníka a členů zastupujících všechny zainteresované strany. Podnikatelská sféra je většinou zastupována zájmovými sdruženími podnikatelů, jako jsou např. ČK LOP, SPS, CZB aj.

Staňte se zpracovatelem stavební normy!

Mezititulek zní možná přehnaně, ale vystihuje současný problém. Být zpracovatelem ČSN je velice náročné časově i z pohledu vysoké odbornosti, obrovského přehledu, pracovního nasazení a jazykových předpokladů. Odměna za zpracování normy je pak spíše symbolická a často ani nepřevýší náklady, které musí zpracovatel vynaložit na nákup a detailní studium souvisejících zahraničních norem, na které se zpracovávaná norma odkazuje nebo je cituje a s nimiž by měla být nerozporná. Být zpracovatelem většinou znamená být bohat a sepisování normy mít jako koníčka.

Logický nedostatek kvalifikovaných zpracovatelů se projevuje i při tvorbě norem, které vnikají překladem zahraničních originálů. To se často řeší tak, že se do češtiny přeloží nebo lokalizuje jen titulní strana normy, zbytek je jen zkopírovaný cizojazyčný originál. Příkladem je norma ČSN EN 16012+A1.

Zvláštnost stavebních prováděcích norem

Zatímco nestavební, výrobkové normy, upravující např. výrobu aut nebo televizorů, jsou pro koncového uživatele nezajímavé, úplně naopak tomu je, nebo by mělo být, u prováděcích stavebních norem. Tyto normy upravují práci řemeslníků, kteří stavějí či opravují střechu, koupelnu, dům apod., někdy i poté, co se to jejich předchůdcům nepovedlo. A protože stavby vznikají přímo na staveništi a lidskýma rukama, má prováděcí stavební norma zcela jinou váhu.

Jak už bylo řečeno, investor, včetně stavebníka coby fyzické osoby, může smluvně požadovat kvalitu provedení na úrovni platné normy či více norem a tím si zároveň dokáže tuto kvalitu lépe uhlídat. Ať už sám nebo přivolaným specialistou.

Závěr

Stavební norma by měla vyloučit nekvalitní nebo zaostalá řešení, a nikoliv určovat cestu vývoje. Na tento úkol stát ani politika z logiky věci nestačí. Pokud jsou stavební normy kvalitní, mohou pak mít příznivý vliv na celou podnikatelskou sféru a celý stavební průmysl. Kvalita norem a propagace kvalitních stavebních norem by si proto zasloužily mnohem větší podporu jak ze strany institucí, tak podnikatelů. S tím související komunikace mezi odbornou i laickou veřejností a ÚNMZ by se měla také kvalitativně zlepšit, aby práce se stavebními normami (při jejich vzniku i užívání) byla rychlejší a efektivnější.