Stavitel a architekt Kryštof Dienzenhofer (1655–1722)
Ke konci letošního roku, kdy si s blížícími se Vánocemi asi všichni více než v jiném ročním období připomínáme křesťanské tradice a tím i silněji vnímáme architekturu církevních staveb, bychom chtěli vzpomenout na architekty, jejichž díla jsou dominantami mnoha měst i vesnic v Čechách. Vzpomínáme na architekty Dienzenhofery (psáno i Dientzenhofery), otce Kryštofa Dienzenhofera, od jehož narození letos uplynulo 360 let, a syna Kiliána Ignáce Dienzenhofera (1698–1751), od jehož úmrtí v příštím roce uplyne 265 let.
Jejich dílo je tak rozsáhlé, že tento medailon připomene především život a dílo Kryštofa Dienzenhofera a dílu Kiliána Ignáce věnujeme další článek.
Kryštof Dienzenhofer se narodil 7. července 1655 v Bavorsku a do Čech přišel společně se svými čtyřmi bratry. Všichni bratři byli významnými staviteli, ale jediný Kryštof se v Čechách trvale usadil. Jeho činnost zde je doložena od osmdesátých let 17. století. Soudí se, že zpočátku neuměl číst ani psát a gramotným se stal až v pozdějším věku, ale přesto se brzy stal uznávaným stavitelem a později i architektem vrcholného baroka [1].
Wikipedie uvádí, že Kryštof Dienzenhofer po příchodu do Čech začal pracovat jako polír pro stavební mistry, ale roku 1685 se oženil s vdovou po staviteli Janu Jiřím Aichbauerovi a v roce 1689 získal povolení provozovat stavební činnost [2]. Zpočátku pracoval na stavbách pevností, jeho činnost je doložena např. na stavbě pevnosti v Chebu v letech 1698–1701 a později i v Praze na stavbě Písecké brány v barokním opevnění Pražského hradu (obr. 1). Brzy však svou činnost rozšířil na přestavby starších domů, kostelů i klášterů do barokní podoby, jako příklad lze uvést přestavbu bývalého špitálu Pod Petřínem v Praze Karmelitské ulici čp. 404 provedenou v roce 1702. Prokazatelně se účastnil barokní přestavby premonstrátského kláštera v Teplé u Mariánských Lázní, která probíhala v letech 1685–1721. Kryštof Dienzenhofer zde kromě jiného v letech 1692–1699 postavil špitální kapli Nejsvětější Trojice.
Nedostatek dokladů
Novostavby paláců, klášterů i kostelů Kryštof Dienzenhofer stavěl jako uznávaný stavitel jak podle projektů jiných architektů, tak i podle vlastních projektů. Tak vznikl např. Šternberský palác v Praze na Hradčanech. Palác skrytý za Arcibiskupským palácem postavil Kryštof Dienzenhofer v letech 1698–1720 podle plánů architekta B. Alliprandiho [3]. Palác je dnes jedním ze sídel Národní galerie (obr. 2). V době stavby tohoto paláce, v letech 1692–93, Kryštof Dienzenhofer vytvořil při františkánském klášteře na Skalce nad městem Mníšek pod Brdy poutní areál s kaplí sv. Maří Magdaleny (obr. 3).
Problémem Dienzenhoferových staveb z tohoto období je nedostatek dokladů a tím sporné autorství, kdy někteří badatelé určité stavby Kryštofu Dienzenhoferovi připisují a jiní jeho autorství popírají. To je případ i slavné kaple Smiřických při zámku ve Smiřicích u Hradce Králové, která vznikla v letech 1696–1713 [4]. Soudí se, že vzorem pro ni byla kaple v kostele San Lorenzo v italském Turíně, kterou vytvořil Guarini Guarino (1599–1667), italský stavitel, zakladatel dynamického baroka. Dnes převládá názor, že autorem kaple Smiřických byl skutečně Kryštof Dienzenhofer.
Také kostel sv. Kláry v Chebu z let 1703–11 stejně jako kostel sv. Josefa při klášteře paulánů v Obořišti u Příbrami z let 1702–11 jsou podobně spornými díly Kryštofa Dienzenhofera. V Praze v té době Kryštof Dienzenhofer stavěl klášter voršilek v Kanovnické ulici na Hradčanech, který se však v původní podobě nedochoval, stal se součástí vojenského areálu. Z palácových staveb Kryštofa Dienzenhofera lze uvést Kaiserštejnský palác v Praze na Malostranském náměstí postavený v roce 1700 (obr. 4). V paláci ke konci svého života bydlela slavná česká pěvkyně Ema Destinová (1878–1930) a byla tam i její pamětní síň.
Vrcholné období
Známím dílem Kryštofa Dienzenhofera je přestavba kláštera benediktinů v Praze Břevnově a především klášterní kostel sv. Markéty. Klášter byl založen sv. Vojtěchem v roce 993 a je nejstarším mužským benediktinským klášterem u nás. Během let byl mnohokrát přestavován, dnešní podoba je z let 1700–1720 (obr. 5), pouze vstupní brána a pavilon nad studánkou Vojtěškou jsou až ze 40. let 18. století a vytvořil je Kryštofův syn Kilián Ignác.
Klášteru dominuje kostel sv. Markéty, vrcholné dílo Kryštofa Dienzenhofera z let 1708–15, který nese všechny znaky vrcholného baroka (obr. 6). Na jeho výzdobě se podíleli významní umělci té doby, sochař M. V. Jäckel, malíř nástropních fresek J. J. Steinfels i autor většiny oltářních obrazů Petr Brandl (obr. 7) [3].
Nejslavnějším dílem Kryštofa Dienzenhofera je však kostel sv. Mikuláše na Malostranském náměstí v Praze. Stavěl se jako jezuitský chrám na místě zbořeného starého gotického kostela, stavba trvala téměř 60 let a podíleli se na ní oba Dienzenhoferové, Kryštof i Kilián Ignác a na dokončení zvonice i Kiliánův zeť Anselmo Lurago (1701–1765).
Stavba začala v roce 1704 průčelím (obr. 8) a hlavní lodí podle projektu Kryštofa Dienzenhofera. Průčelí a hlavní loď byly dokončeny roku 1711, poté byla stavba přerušena a teprve roku 1737 začala podle projektu Kiliána Ignáce stavba kněžiště s typickou kupolí, která je dominantou této části Prahy (obr. 9). Ale ani Kilián Ignác se dokončení stavby nedožil, zvonice byla dokončena až roku 1755 a práce na interiérech pokračovaly v dalších letech.
Výzdobou kostela se zabývá řada publikací, je v mnoha směrech výjimečná stejně jako celý chrám. Stropní freska hlavní lodi patří svým rozměrem kolem 1500 metrů čtverečních k největším v Evropě. Jako oslavu života sv. Mikuláše ji v letech 1761–70 vytvořil J. L. Kräcker. Pod kupolí chrámu, kterou zdobí freska malíře A. Balka, jsou umístěny čtyři sochy církevních učitelů, díla I. Platzera st. Ten je i autorem pozlacené sochy sv. Mikuláše na hlavním oltáři. Chrám sloužil jako jezuitský do zrušení jezuitského řádu v roce 1773, od té doby je hlavním farním chrámem Malé Strany.
Konec života
Ke konci svého života Kryštof Dienzenhofer v roce 1721 ještě spolupracoval se svým synem Kiliánem Ignácem na plánech průčelí pražské Lorety, které Kilián Ignác postavil v letech 1721–23 (obr. 10) a dále pracoval na stavbě ambitů a klenotnice nad průčelím Lorety.
Kryštof Dienzenhofer zemřel v Praze 20. 6. 1722 a byl stejně jako později jeho syn Kilián Ignác pohřben v malostranském kostele sv. Maří Magdaleny, dnešním Muzeu české hudby. Tento kostel, později zrušený a odsvěcený, stavěl od roku 1686 Francesco Carrati a Kryštof Dienzenhofer jej dokončil.
Kryštof Dienzenhofer se během svého života vypracoval od políra, který pracoval pro různé stavební mistry, k uznávanému staviteli a architektovi. Stal se váženým pražským měšťanem, který si v Praze v Nosticově ulici zakoupil a přestavěl dům, ve kterém žil. I když se o autorství některých jeho děl stále vedou spory, patří mezi nejuznávanější tvůrce českého baroka.
Dílo jeho syna Kiliána Ignáce Dienzenhofera, kterému bude věnován náš další článek, je sice četnější a známější než dílo jeho otce, ale alespoň v počátcích z díla otce vycházelo a v něm pokračovalo.
Literatura
[1] Kolektiv autorů: Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. Nakladatelství Libri Praha 1996, ISBN 80-85983-96-0
[2] Wikipedie: Kryštof Dienzenhofer
[3] Emanuel Poche: Prahou krok za krokem. 2. přepracované vydání. Nakladatelství Panorama Praha 1985
[4] Pavel Vlček: Encyklopedie českých zámků. Nakladatelství Libri Praha 2006. ISBN 80-7277-302-X
