Svět na houpačce

V tomto případě svět stavbařů. A ten by měl mít, podobně jako stavby, nikoliv vratké, ale především pevné základy. Že tomu tak není, naznačil generální ředitel Svazu podnikatelů ve stavebnictví (SPS) Ing. Miroslav Mašek, CSc. na tiskové konferenci, kterou uspořádal v Praze 27. dubna 2016 jím vedený svaz.

Přitom to zpočátku vypadalo, že se bude otevírat šampaňské a slavit. Dle vyjádření pana generálního ředitele se totiž stavebnictví v minulém roce nadmíru dařilo – oproti roku 2014 vzrostlo o 7 %. Ovšem místo sektu jsme zůstali jen u řádně černé kávy. Objevují se totiž výrazné signály, že se toto průmyslové odvětví může brzy propadnout do stagnace. Už v tom loňském, jinak úspěšném roce tomu nasvědčoval trvalý pokles objemu i hodnoty nových stavebních zakázek a to ve všech oborech budování. A tento trend prý zatím pokračuje i letos, kdy pokles investiční výstavby je skutečně více než zřetelný. „Rozhodli jsme se dnes mluvit pravdu. Často jsme totiž byli smířliví, ale situace je vážnější,” zahájil konferenci Miroslav Mašek, který ve zbytku vymezeného času uváděl důvody, vedoucí k těmto obavám, a nebylo to příjemné poslouchání. To jsme přitom dostatečně zocelení každodenní konzumací přílivu negativ, která na sebe vrhají navzájem politici, aby se ti opoziční opět stali pozičními.

U lidí kolem stavebnictví tomu tak ovšem není. Stavbaři prostě jen chtějí dobře stavět, podnikatelé, investoři výhodně a smysluplně investovat. Svědčí o tom fakt, že takové tiskové konference pořádají v poslední době i svazy stavebních inženýrů či architektů s prakticky identickými problémy – trable s novelami stavebních předpisů, legislativa a opět legislativa...

Publicista ovšem tak zamotané klubko jen těžko rozmotá. Zbývá mu jen zveřejnit problémy, které lidi kolem cihel, malty či rýsovacích prken trápí s nadějí, že se mnozí povolaní zamyslí. Tiskové konference se zúčastnili Ing. Pavel Ševčík, PhD, viceprezident a technický ředitel SPS v ČR., Ing. Petr Svoboda, jednatel Sdružení pro výstavbu silnic, s rozhodujícím projevem ovšem vystoupil pouze již uvedený Miroslav Mašek, jehož informace nám umožnily současný stav našeho stavebnictví popsat, snad i pochopit:

Proč vlastně loni stavebnictví rostlo?

Dopravní stavby, hlavně železnice – to bylo heslo dne, tam bylo nutno mnohé hasit. „Nízké hypotéky pak byly příčinou růstu prodeje a výstavby bytů. Zrychlilo se čerpání evropských fondů a především se realizovaly většinou dávno projektované stavby, zdržené déletrvající recesí investiční výstavby,” uvedl Mašek další důvody, proč se dařilo.

Proč tedy nejásáme, že je vše na dobré koleji?

Obecně prý není velká chuť příliš investovat. Napomáhá tomu v poslední době nepříliš pohodové klima v Evropě, u nás pak posílené, často dosti usilovnou snahou některých politiků, ostatně i mnohých medií, přicházet s různými strašáky, byť často i očividně virtuálními, diskutabilními. Ale jak z toho? Babo raď, zde si sám stavbař či investor nepomůže.

Pomohly by mu ovšem jasné a dobré podmínky pro jeho práci – legislativa. A zde je mnoho děr a zakopaných psů. Nejde přitom jen o na papíru sepsaná pravidla. Uveďme třeba odborníky často kritizovaný trend, a to i na této konferenci, že totiž výběrové řízení musí nutně vyhrát nejlevnější nabídka. Málokoho pak zajímá, jak často se podezřele levná stavba následně prodraží při opravách a problematickém provozu. Ovšem kamenem úrazu je, a to nejen podle Miroslava Maška, novela stavebního zákona, přesněji řečeno, její včasné uvedení ve vhodné kvalitě do praxe.

Dalo by se říci – a v čem je problém? Citujme vedení SPS: „Novela stavebního zákona si stanovila dva ambiciózní cíle. Umožnit využití tzv. koordinovaného stavebního řízení, tzn. sloučit územní řízení, EIA a stavební povolení do jednoho řízení a dosáhnout zkrácení termínů pro povolování staveb, které jsou jedny z nejdelších ve světě. Žádný z těchto cílů novela neplní a nakonec byla legislativní radou vlády vrácena k přepracování. Paradoxem je, že z cca 2,5 tisíce připomínek k novele se nepodařilo vyřešit rozpory, které vznikly mezi rezorty, a vláda nedokázala zajistit, aby se ministerstva dohodla na přijatelném kompromisu.” Snahou SPS je tak přijít s novou novelou a normalizovat stav v českém stavebnictví. Na tiskovce mj. zaznělo, že okolní státy, Německo, Rakousko, Polsko tyto problémy nemají. Dokonce i Slovensko, které vyšlo ze stejných poměrů, jako my, vesele staví a staví. Z našeho stavebnictví proto v poslední době odešlo na 50 000 zaměstnanců. V tom ohledu byla zajímavá malá poznámka představitele Metrostavu – problém zaměstnanosti tam řeší budováním metra v Polsku či Norsku, často v tristních podmínkách – osmnáctistupňové mrazy, jazyková bariéra, ale přesto se to vyplatí – legislativa tam funguje.

Nejsme schopni dodělat ani páteřní část dálnic, jinde v Evropě uhánějí vlaky rychlostí 200 km za hodinu, my jen zalátáváme chatrné koleje ze starého Rakouska-Uherska. A nelepší se to, říká Miroslav Mašek, protože i současná vláda má v úmyslu vložit peníze spíše do nových lokomotiv než do toho zásadního – do moderní železniční sítě. A o tom, že to s dopravním stavitelstvím růžové není, svědčí i další informace SPS: „Požadavek Evropské komise, aby se u všech dopravních staveb, které mají posouzení vlivu na životní prostředí ještě podle zákona EIA 244/1992 Sb., tento proces nového zákona č. 39/2015 Sb. znovu opakoval, znamená velmi vážnou překážku v realizaci staveb. Ohrožen je objem staveb za více než 220 mld. Kč a průtahy z jejich posuzování podle nového znění EIA, kde do procesu schvalování může kdykoliv a opakovaně vstupovat veřejnost, může být i několik let.”

„Optimistické mlžení” ministrů dopravy a životního prostředí, že zpoždění staveb bude minimální, je podle Miloslava Maška zcela neopodstatněné. „Zdržení velkých dopravních staveb bude znamenat nejen oddálení cílů v dobudování páteřní sítě dálnic v České republice, ale také ohrožení čerpání evropských fondů, zhoršení postavení dodavatelských firem a celkový propad stavebnictví.”

To bylo tedy jakési malé odmotání z klubka problémů našeho stavebnictví, které laik vnímá asi jen zpovzdálí, nekomplexně, zkresleně. Projíždí potěšen městy a vesnicemi, často po revoluci opravenými jak z cukru, čte pak ale celé měsíce o jemu těžce pochopitelných a stravitelných záhadách a šlendriánství kolem tunelu Blanka, snad se i baví jakýmsi neuvěřitelným příběhem, kdy jakési předpisy, či konání, respektive nekonání kompetentních umožní, aby spor jedné statkářky zastavil na léta důležitou stavbu, atd. Nemůže tomu rozumět, musí věřit zainteresovaným lidem, proč není vše tak, jak má být. Ing. Mašek prohlásil, že „Příčinou nesnází českého stavebnictví není nedostatek peněz, ale absence dobré legislativy. To, že nedochází k odborné, smysluplné konfrontaci politiky a stavebnictví. To, že se s každou novou vládou vše mění, včetně úředníků a odborníků, kteří často udělali při řešení problémů dost dobré práce.”

Moudří by řekli, chybí tu kontinuita a pokora. Stavebnictví by moudré politické partnery potřebovalo – stavbař si nemůže říci: Nevyrostlo-li žito, příště zasadím brambory. Stavbař buduje na desítky či stovky let a stojí to moc peněz. Ale to už se na tiskovce neříkalo, i místo cihel a malty tam lítala procenta a paragrafy, ano i jména konkrétních politiků. Je jistě škoda, že nebyl některý z nich přítomen kvůli pohledu ze druhého břehu.

Tiskovou konferenci plnou emocí popsal s přidáním některých svých, též nepříliš radostných pocitů Jiří Vlastník.