Světové dny úspor energií 2006 ve Welsu

Na začátku března tohoto roku se ve Welsu v Rakousku tradičně konaly Světové dny úspor energií. Jejich součástí byly konference „Teplo a chlazení z obnovitelnch zdrojů energie“, „Evropské peletové fórum“, „Evropská konference o úspororách energií“, seminář „Podnikání a zelená elektřina“ a konference „Zelená elektřina pro evropské regiony“, na které navazoval Energiesparmesse Wels – jeden z největších evropských veletrhů pro ekologii a úspory energie.

Účastníků na konferencích a seminářích bylo přes 930 z 56 zemí světa, přednášejících bylo více než 80 a celá akce byla bezchybně zorganizovaná.

Energetika veřejného sektoru

Zajímavou přednášku v rámci Evropské konference o úsporách energií měl Jeffrey Harris z Lawrence Berkeley National Laboratory v USA. Nazývala se „Vedoucí úloha veřejného sektoru: Úspory energie a transformace trhu". Jeffrey Harris hovořil o důležitosti role veřejného sektoru v otázkách energetiky. Veřejný sektor může být dobrým příkladem ostatním uživatelům v úsporách energie. Jednotlivých kroků ke snížení energetické náročnosti veřejného sektoru je samozřejmě celá řada, patří mezi ně např. snižování energetické náročnosti státních budov, energetické audity, používání přístrojů a strojů s nízkou spotřebou energie, používání ekologicky šetrných paliv v dopravě či monitorování okamžité spotřeby energie ve vládních budovách. Například v Dánsku takovéto monitorování existuje a jakýkoliv zájemce si může na internetu vyhledat spotřebu energie v jednotlivých vládních budovách. Navíc každý vládní úřad tam má svého energetického koordinátora, který dohlíží na co nejefektivnější využívání energií na tom kterém úřadu. Monitoring spotřeby energie veřejného sektoru existuje též v jiných zemích EU, jako jsou Finsko, Švédsko či Francie. Harris upozornil na existenci internetových stránek www.pepsonline.org, kde je možné vyhledat dle jednotlivých zemí světa jejich programy v oblasti energetiky veřejného sektoru. Pro české posluchače byl zajímavý údaj, že výdaje vlády ČR na veřejný sektor se rovnají přibližně 23 % HDP, což je o něco více než průměr EU (22 %), ale ekonomicky srovnatelné státy jako je Polsko, Maďarsko nebo Portugalsko mají všechny tento ukazatel pod 20 %, Maďarsko dokonce kolem 12 %.

Stirlingův motor

Výjimečný rok 2005

Přednáška „Programy energetické hospodárnosti ve světě" Hanse Nilssona z International Energy Agency (IEA) se zabývala celkovým shrnutím dění v oblasti úspor energií. Hans Nilsson označil rok 2005 za výjimečný. Nikdy se neudálo tolik kroků na nejvyšších politických úrovních směrem k energetické udržitelnosti jako v minulém roce. Evropská unie vydala „Zelenou knihu pro úspory energií", která tvrdí, že v Evropě je 20% potenciál úspor energií a že se tyto úspory vyplatí i finančně. Evropská unie vyjádřila vůli pokračovat v nastoleném směru a podniká konkrétní kroky k naplnění vyplývajících závazků.

Podobné aktivity se dějí v Asii, Americe i na úrovni G8. IEA za třicet let své existence monitorovala podrobně rozvoj v oblasti energetiky a zjistila, že spotřeba energie narostla za toto období o 20 %, ale na druhou stranu kdyby spotřeba energie z hlediska efektivity jejího využití se měla měřit obdobím před 30 lety, tak bychom dnes spotřebovali energie o 50 % více. Důvodem je, že se podařilo zefektivnit její využívání. Mohlo by se říci, že se nám daří šetřit, ale tyto úspory jdou opět na zvýšení životní úrovně. To není ideální, nicméně stále je zde velký potenciál úspor. Dalším důležitým zjištěním z průzkumů IEA je skutečnost, že v posledních letech se paradoxně částečně zpomalil trend hospodárného využívání energie².

Na závěr Hans Nilsson uvedl konkrétní příklad energetického programu na Havaji, což se může zdát našim středoevropským poměrům vzdálené, nicméně tento program má logiku, která je použitelná v jakýchkoliv podmínkách. Sestává z těchto pěti základních bodů – úspory skrze hospodárnost, nezávislost skrze obnovitelné zdroje, palivo skrze místní zemědělství, bezpečnost skrze kvalitní technologii a posílení místních spotřebitelů. Je zřejmé, že v tomto programu jdou ruku v ruce kvalitní energetika, ekonomika i politika.

Zájem o konferenci byl značný

Energetické subvence v EU

Mathew Savage z britské společnosti AEA Technology měl přednášku na téma „Energetické subvence v EU – případ energetické hospodárnosti?". Mimo jiné zde zazněla definice subvence (neboli dotace či podpory) tak, jak ji ustanovila mezinárodní Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Subvence je „jakékoliv opatření, které udržuje ceny pro zákazníky pod úrovní trhu, či pro producenty nad úrovní trhu, nebo snižuje ceny pro zákazníky i producenty." Tyto subvence mohou být rozpočtové (převod hotovosti výrobcům či zákazníkům, granty, nízkoúrokové půjčky) a mimorozpočtové (výjimky z daní, omezení trhu, tržní regulace), které je obtížné kvantifikovat. Ospravedlnění těchto subvencí je v bezpečnosti dodávky, v ochraně životního prostředí a v přínosu pro sociální, hospodářské či průmyslové oblasti. Ve skutečnosti jsou ovšem podpory otázkou politických rozhodnutí sledujících finanční zájmy různých zájmových skupin. Celková výše subvencí na energetiku v Evropské unii se pohybuje kolem 29 miliard eur, z čehož 8 miliard je tzv. rozpočtových podpor a 21 miliarda mimorozpočtových podpor.

Kdyby se rozdělily jednotlivé druhy energie a sledovalo se, kolik který druh dostává podpory a z kolika procent se jednotlivý druh podílí na celkové spotřebě energie, tak:

• pevná paliva dodávají přibližně 12 % z celkové spotřeby energie a dostávají 43 % podpory,
• ropa a zemní plyn se podílí 69 % na celkové spotřebě energie a dostávají 30 % podpory,
• jaderná energie dodává 13 % z celkové spotřeby energie a výše subvencí je okolo 8 %,
• obnovitelné zdroje energie se podílejí 6 % na celkové spotřebě energie a jde na ně kolem 19 % podpory.

Z výdajů na výzkum v oblasti energetických zdrojů připadá nejvíce na výzkum jaderné energetiky, i když se tato částka od roku 1990, kdy činila kolem 1,2 miliardy eur, snížila na necelých 600 miliónů eur v roce 2002. Výzkum obnovitelných zdrojů dostával kolem 260 miliónů eur jak v roce 1990, tak v roce 2002 a výdaje na výzkum pevných paliv se snížily ze 180 miliónů eur (1990) na přibližně 75 mil. eur v roce 2002.

Mathew Savage se na závěr dostal k otázce: Jak může být energetická hospodárnost podporována? Odpověď je naznačena v následujících bodech - vytvoření technologicky objektivního trhu s energií (tzn., že podpora bude založena na souladu s cíli ohledně bezpečnosti, dostupnosti a ekologičnosti dodávky, ne na politických zájmech), internalizace externalit (zahrnutí položek do výdajů na výrobu a přepravu energie, které tam dnes zahrnovány nejsou, např. výdaje na armádní zabezpečení přepravy energie, výdaje na skladování jaderného paliva, výdaje na revitalizaci krajiny po těžbě uhlí a další mnohé, po jejichž započtení se zjistí, že náklady na výrobu určitých druhů energie jsou ve skutečnosti mnohem vyšší než se uvádí), přesměrování fondů na činnosti v oblasti úspor energií, legislativní důraz na určení standardů a zaměření na auditorování a návratnost investic do úspor energií. Tomuto mimo jiné brání postoje některých současných vlád, které jsou ovlivněny průmyslovými lobby, nekladou dostatečný důraz na změny chování vůči životnímu prostředí a chtějí si uchovat významný vliv v otázce technologií a zejména v oblasti dodávky, kdy hrozí, že nezávislost spotřebitelů na centrálních zdrojích sníží i faktický vliv vlády.

Zásobník na pelety se šnekovým dopravníkem

Podpora výroby tepla a chlazení z OZE

V rámci konference „Teplo a chlazení z obnovitelných zdrojů energie" zazněla přednáška Olivera Schäfera z organizace European Renewable Energy Council (EREC) o možnosti dosažení 25% podílu obnovitelných zdrojů na výrobě tepla a chlazení do roku 2020. Výrobě tepla a chlazení z OZE se zatím nevěnuje taková pozornost, přitom by se tato oblast dala nazvat spícím obrem. Co se týče celkové spotřeby energie v EU, tak 20 % se spotřebuje na výrobu elektřiny (včetně chlazení), 31 % se spotřebuje v dopravě a celých 49 % je potřeba na výrobu tepla. V tom se skrývají ohromné možnosti využití tzv. obnovitelného tepla a chlazení, které by mohly mít rozhodující podíl i na dosažení cíle, který si vytyčila Evropská unie v oblasti podílu OZE na celkové spotřebě energie a který by měl činit 12 % do roku 2010. Z těchto 12 % by 6 % měla být zelená elektřina, 1 % by měly činit biopaliva a 5 % procent by mělo připadnout právě na teplo a chlazení z OZE. Postupně by měl vyrůst podíl obnovitelného tepla a chlazení na celkové výrobě tepelné energie z 9,7 % (rok 2000) až na již zmíněných 25 % (2020). Ovšem výroba tepla a chlazení z OZE nemá v EU patřičnou legislativní podporu, zatímco výroba elektřiny z OZE je podpořena Směrnicí 77/2001 a výroba biopaliv Směrnicí 30/2003. Proto EREC ve spojení s jinými organizacemi vydal Společnou deklaraci za vydání směrnice na podporu výroby tepla a chlazení z obnovitelných zdrojů energie. Každý zájemce je vítán, bližší informace na stránkách společnosti EREC.

Evropské peletové fórum

Vysoce odborné přednášky zazněly zejména na Evropském peletovém fóru. Velký zájem a ohlas sklidila přednáška Karla Wolfganga Stanzela ze Stirling Power Module Energieumwandlungs GmbH z rakouského Grazu, která nesla název „Elektřina a teplo z pelet pro domácnosti". Výzkumný tým pod vedením Karla Stanzela vyvinul speciální mikrokogenerační jednotku, která získává běžné teplo z peletového kotle a navíc vyrábí elektrický proud o výkonu 1 kW. Se sériovou výrobou těchto jednotek se počítá pravděpodobně od roku 2007 a nadále probíhá jejich zdokonalování. Takto by mnoho domácností mohlo získat nezávislý zdroj tepla i elektřiny.

V rámci fóra zazněla také přednáška Františka Hrdličky z ČVUT o výsledcích výzkumu spalování směsných pelet vyrobených z různých zemědělských surovin a dřeva či přednáška Jense Holma z Dánské technické univerzity, kde zkoumali chování jednotlivých materiálů při jejich peletizaci. Tvrdé dřeviny jako např. buk či javor, které mají velkou spalovací účinnost, kladou velké nároky na peletizační přístroje a mohou být smíchány s měkčími dřevinami (jehličnany), čímž se tolik nesníží účinnost paliva, ale výrazně se sníží náročnost jeho výroby.

Využití místních obnovitelných zdrojů energie

Na závěr lze uvést příklad z přednášky pana Morihira Kurušimy z univerzity Toyo v Japonsku. Pan Kurušima hovořil o japonském financování projektu využití solární energie ve vesnici v Mongolsku v poušti Gobi. Tato vesnice donedávna vyráběla elektřinu v dieselových agregátech, do kterých dovážela naftu z 600 km vzdálené stanice a které dodávaly elektřinu do sítě na pouhé dvě hodiny denně. V této vesnici svítí slunce v průměru 330 dní v roce, takže tam byl realizován projekt fotovoltaické elektrárny, která zásobuje vesnici elektřinou 16 hodin denně a místní nemocnice díky akumulaci má elektrický proud k dispozici dokonce 24 hodin denně. Na tomto příkladu stojí zejména za pozornost uvážené využití místního zdroje energie. Převedeno do našich podmínek je možné uvažovat následovně – nač dovážet zemní plyn ze vzdáleného Ruska na vytápění našich domácností, když je zde možnost využívat místní zdroje biomasy, což zdaleko nejsou jenom dřeviny, ale mohou to být zemědělsky pěstované energetické suroviny? Dojde k posílení naší nezávislosti na dovozu energie, oživí se zemědělství, naroste počet pracovních míst a bude se využívat ekologicky šetrné palivo. Samozřejmě je možné objektivně uvažovat i o využití místních zdrojů pevných paliv či jaderného paliva, ale je zde otázka zátěže pro životní prostředí, rizikovosti zdroje a závislosti velké části obyvatelstva na centrálním zdroji. Za současného stavu věcí je zřejmé, že místní obnovitelné zdroje energie nemohou úplně vyřešit otázku energetické poptávky, ale podpora jejich maximálního využití by měla být věcí naprosto přirozenou a samozřejmou.

Kooperační jednotka - kotel na peletky se Stirlingovým motorem