Světový summit o udržitelném rozvoji skončil s rozpaky - Aneb »Ať nám ochrana životního prostředí z úst do rukou vraziti se ráčí«

V září 2002 se konal světový Summit o udržitelném rozvoji v jihoafrickém Johannesburgu. Tato konference, které se účastnilo 60 000 představitelů vlád, mezinárodních institucí, nevládních organizací, zástupců společenstev původních obyvatel a zástupců podnikatelské sféry, je také často nazývána Rio + 10. Šlo o jakési vyhodnocení postupu po obdobné konferenci, která se konala v roce 1992 v Rio de Janeiro.

Přijetí tzv. Akčního plánu Organizace spojených národů na závěr této nebývale velké konference je provázeno velmi různorodými reakcemi.

Od poměrně zřetelného optimismu řady politiků včetně zástupců Evropské komise až po nesouhlas a někdy i rozhořčení řady expertů a nevládních organizací. Důvodem jejich reakcí je především to, že 10 let po konání obdobné konference v Rio de Janeiru měl být posun zřetelnější. Jedná se o odstraňování chudoby, snížení čerpání přírodních zdrojů a omezení znečištění životního prostředí.

Právě s procesem konečných úprav akčního plánu a jeho přijetí je spojena velmi negativní reakce především nevládních ekologických organizací i nezávislých expertů. Jejich výhrady velmi dobře chápu. Kritizují totiž vypuštění prakticky všech konkrétních závazků, čísel či termínů z konečného textu. Tím se z tohoto velmi dlouhou dobu připravovaného dokumentu stal obecný text, zabývající se nesmírně širokým spektrem problémů. V pozadí je působení mocné energetické loby.

Tento konečný výsledek je logickým vyústěním celého dlouhého procesu vyjednávání, kdy rozhodující sílu při něm měly právě nejbohatší země. Místo trvale udržitelného rozvoje vítězí trvalý obchod, neznající hranic (včetně hranic morálních). Ale právě proto je nutné, z pohledu České republiky, navázat na úspěšnou praxi naší země v oblasti naší zahraniční rozvojové pomoci v posledních několika letech. Právě v této oblasti, i při snížených finančních zdrojích, odborníci z České republiky pomáhají v celé řadě zemí při ochraně životního prostředí, průzkumu přírodních zdrojů či snižování rizik, často plynoucích z postupujícího ničení životního prostředí. Na základě toho bychom do budoucna mohli totiž být jakýmsi mostem, zjednodušeně řečeno, Střední Evropa - Východní Evropa. Proto jsem se v minulých letech jako ministr snažil o prezentaci naší země v kontextu celosvětové ochrany životního prostředí. Právě zde dle přehledu OSN, Česká republika v posledních 4 letech přistoupila ke všem relevantním mnohostranným úmluvám o ochraně životního prostředí. Díky tomu jsme nyní v čele států snažících se o skutečnou ochranu přírodního dědictví celé této planety. Ale co je v tomto kontextu ještě důležitější, naše republika již před rokem ratifikovala tzv. Kjótský protokol o snižování vypouštění skleníkových plynů.

Konečná schválená »krotká« podoba dokumentu je v příkrém rozporu s velmi radikálními vystoupeními řady významných politiků na této konferenci. Např. francouzský prezident Jacques Chirac zdůraznil, že „je čas otevřít oči“, německý kancléř Gerhard Schröder uvedl, že povodně či naopak sucha v Evropě, Asii či Africe jsou součástí změny klimatu, která není a nebude skeptickou předpovědí, ale stala se již realitou a britský premiér Tony Blair doporučil všem zemím připojit se ke Kjótskému protokolu. Ale razance těchto výzev je v rozporu s tím, jaký dokument nakonec byl přijat.

Co však bylo potěšující, bylo oznámení Ruska a Číny, že budou ratifikovat Kjótský protokol o snížení emisí skleníkových plynů. To znamená, že po obrovském vyjednávacím maratónu, kdy se velkou měrou angažovala i komisařka Evropské unie, zodpovědná za životní prostředí paní Margot Wallstromová, je možné i bez účasti Spojených států, aby tato klíčová dohoda vešla v platnost.

Samotná Česká republika z pohledu agendy Summitu v Johannesburgu je hodnocena velice dobře. Již řadu let jsme tzv. donorskou zemí v oblasti zahraniční rozvojové pomoci; položka, týkající se samotného životního prostředí vzrostla např. v meziročním srovnání let 1999 a 2000 o 25 %. Právě v době konání tohoto summitu se již po několikáté na Univerzitě Palackého v Olomouci konala Letní škola rozvojové pomoci pro studenty z ČR a ze Slovenska.

Nicméně pro nás i pro celý svět platí upravený výrok Karla Havlíčka Borovského: „ať nám ochrana životního prostředí z úst do rukou vraziti se ráčí“.