Tenisové kurty hodně jinak

Není staveniště jako staveniště. To řekněme klasické, s hromadou hlíny, vyhloubenými základy, navezeným stavebním materiálem a stavebními stroji známe všichni. To sice oplocené, ale roky bez jakýchkoliv známek stavební činnosti méně ovšem také.

Před několika lety se na tom druhém ostravském pozemku měla čile k světu tenisová školička. Budoucí Navrátilové, Kodešové, Lendlové či Kvitové se učili základům populárního individuálního sportu s dětskou hravostí i zarputilostí. Už tomu tak není. Z čista jasna se kolemjdoucím naskytl pohled na tři opuštěné kurty, čemuž skoro každý nejprve nepřikládal valný význam. "Vždyť oni se vrátí", mínili. Mýlili se.

Doba opuštěnosti a pustnutí se prodlužovala a trvá dodnes. Svědčí o tom stále rostoucí výška náletových dřevin a množství náletových bylin. Z kdysi jasně cihlově červené antuky se stala zaplevelená zvlněná plocha podléhající negativním vlivům čtvera ročních období (s Vivaldiho hudebními skladbami pranic nemajíc). Větrem a stářím potrhané reklamní plakáty visí nebo vlají na plotu. Že by pokus o lesopark? K vedle stojící Špačkově vile se však vůbec nehodí.

Zatímco budoucí virtuózové tenisové hry se museli přemístit na jiné sousední dvorce v Komenského sadech, veřejnost se dle různorodých zpráv dozvídá, že nový majitel zde postaví dům. Zda bytový, polyfunkční, přízemní nebo vícepatrový či nedej bože vykřičený s nálepkou masážní, možná s balkony, plochou zelenou střechou nebo šikmou s vikýři a volskými oky - kdo ví. A co když jím zvolený objekt nebude ladit s okolní vilovou zástavbou? Doufejme, že architekti a památkáři budou mít rozhodující slovo.

Říká se, že se dělíme na dvě skupiny – ty, co mají nabitou zbraň a ty, co kopou. Zatímco tady ještě nikdo do hlíny ani nekopl, střelba se ozývá jen na každého Silvestra, při vítání nového roku. Jak dlouho ještě?!

Autor: Mgr. Zdeněk Svoboda
Foto: Mgr. Zdeněk Svoboda