Tvůrci Barrandova

Letošní kulatá výročí dvou českých architektů, kteří se po řadu let podíleli na výstavbě Barrandova, tj. 140 let od narození Maxe Urbana a 120 let od narození Vladimíra Grégra a současně 125 let od narození tvůrce Barrandova Václava Marii Havla [1] nás přiměla k podzimní procházce po této poněkud odlehlé části Prahy.

Vzpomněli jsme i francouzského inženýra Joachima Barranda, jehož zdaleka viditelné jméno nese pamětní deska 4,8 m dlouhá a 1,5 m vysoká na Barrandovských skalách nad Vltavou na úbočí kopce, který se původně jmenoval Habrová (obr. 1). Barrandovské skály jsou součástí geologického útvaru na jeho počest nazvaného Barrandien.

Joachim Barrande

Inženýr Joachim Barrande [2] se narodil roku 1799 ve Francii a zemřel v roce 1883 v Rakousku, ale od roku 1830, tedy více než 50 let, pobýval v Čechách. Ve Francii vystudoval silniční a mostní stavitelství, ale již v roce 1826 byl přijat do služeb francouzského krále Karla X. jako vychovatel jeho vnuka Jindřicha, pozdějšího hraběte ze Chambordu. Červencová revoluce roce 1830 královskou rodinu vyhnala do exilu a s ní Francii opustil i Barrande. Roku 1831 se usadili v Praze. Barrande, který kromě stavitelství studoval i přírodní vědy, se brzy seznámil s Františkem Palackým a zejména s Kašparem hrabětem ze Šternberka, jedním ze zakladatelů Národního muzea v Praze.

Po dvou letech pobytu v Čechách Barrande opustil službu u dvora a na popud Kašpara ze Šternberka se zajímal o trasu připravované koněspřežní železnice z Lán do Radnic a dále do Plzně. Železnice se nestavěla, ale Barrande objevil nesmírně bohatá naleziště zkamenělin, zvláště trilobitů. To rozhodlo o jeho činnosti po zbytek života. Cestoval a prohledával území středních Čech, které v prvohorách pokrývalo mělké moře a vedl si podrobnou dokumentaci o všech zkamenělinách, které do konce života shromáždil. Naučil se i česky od své hospodyně, kterou byla zpočátku matka Jana Nerudy, i od skalníků, kteří pro něho zkameněliny vyhledávali. Češtinu často používal i pro názvy nálezů. Vypracoval 29 dílnou encyklopedii Silurský systém středních Čech a vše, sbírky, knihovnu i zbytek peněz, odkázal pražskému Národnímu muzeu.

Václav Maria Havel

V té době však byl dnešní Barrandov jen holou skálou. Moderní zahradní čtvrť zde ve třicátých letech 20. století vybudoval Václav Maria Havel (1897–1979) [3], syn tvůrce pražského paláce Lucerna Vácslava Havla [4], bratr Miloše Havla a otec bývalého prezidenta Václava Havla. Vystudoval stavební inženýrství a již jako student byl činný při budování Lucerny, ale také v různých studentských spolcích, v letech 1918–20 byl prvním předsedou Svazu čs. studentstva.

V roce 1924 podnikl studijní cestu do USA a v Kalifornii jej okouzlila zahradní vilová architektura a zejména restaurace Cliff House na skalnatém ostrohu nad mořem u San Franciska. Chtěl něco podobného vybudovat i v Praze a rozhodl se pro tehdy zcela pustý kopec nad Vltavou zvaný Habrová. Proto již v roce 1927 navázal styky s Maxem Urbanem, který byl vedoucím úředníkem státní regulační komise.

Max Urban

Max Urban (1882–1959) [5] byl vystudovaný architekt, ale před 1. světovou válkou se zabýval především filmovou tvorbou. Založil společnost ASUM a pracoval jako autor, režisér i kameraman. Byl manželem známé české herečky Anduly Sedláčkové, která byla vždy hlavní postavou jeho filmů. Natočili celkem 18 filmů, ale pro finanční problémy se společnost ještě před 1. světovou válkou rozpadla. Roku 1946 byl Max Urban vyznamenán jako průkopník českého filmu.

První světovou válku Max Urban zčásti strávil jako voják, ale hlavně se věnoval architektuře. Proslavil se utopickým urbanistickým projektem Ideální Velká Praha (1918), kde navrhl zbourat prakticky celé staré město a postavit nové po vzoru Paříže. Projekt vyvolal rozporuplné reakce, většinou byl odmítnut, ale Václav M. Havel Urbana pověřil vypracováním regulačního plánu vilové zástavby 54 ha pozemků na Habrové, které v roce 1927 koupil.

Prvým problémem byl přístup na kopec. Dosud tam vedla pouze jedna špatná silnice od Slivence, přístup od Prahy neexistoval. Urban vypracoval projekt silnice vedené zářezem do skály, který konzultovala a poté realizovala firma Brázdil a Ješ (otec rozhlasového komentátora Jiřího Ješe). V té době Václav M. Havel také získal úřední svolení ke změně názvu budoucího městečka – z Habrové na Barrandov.

Václav M. Havel byl přes své mládí již zkušený podnikatel a dobrý žák svého otce. Věděl, že bohatí lidé, budoucí obyvatelé vil, potřebují mít v blízkosti domova i dobrou restauraci a tak na skalnatém výběžku se skvělým výhledem na Prahu (obr. 2) dal vybudovat restauraci po vzoru v USA poznané restaurace Cliff House. Projekt vypracoval opět Max Urban a restaurace nazvaná Terasy Barrandov se začala rychle stavět a již 27. 9. 1929 byla slavnostně otevřena. Pro přístup z Prahy byla vybudována zvláštní tramvajová linka a pod restaurací i velké parkoviště.

Terasy se staly senzací Prahy a od začátku výborně prosperovaly. Jejich silueta s vysokou věží, která sloužila pro odvod kouřových a ventilačních plynů do potřebné výšky, byla a dosud je zdaleka viditelná. Mezi pravidelnými návštěvníky byl i prezident T. G. Masaryk. Po dvou letech, v roce 1931, byl pod restaurací na úpatí kopce vedle Vltavy postaven bazén 50 × 18 m se skokanským můstkem. Aby nedocházelo ke škodám na vybavení bazénu při možných záplavách, bylo umístěno na zvláštních pontonech, které navrhl arch. Vladimír Grégr.

Vladimír Grégr

Vladimír Grégr (1902–1943) [6] byl vnukem známého mladočeského politika Eduarda Grégra (1827–1907) a bratr Eduarda Grégra (1900–1986), majitele rodinné tiskárny, kterou založil dědeček Eduard spolu se svým bratrem a spolupracovníkem Juliem a která je i dnes po restituci v majetku rodiny.

Vladimír Grégr se této rodinné tradici poněkud vzdálil a vystudoval architekturu na ČVUT v Praze jako žák Josefa Gočára. Stejně jako Václava M. Havla i jeho při cestě do USA zaujaly romantické vily filmových hvězd. Od roku 1932 měl v Praze vlastní projekční kancelář a s Václavem M. Havlem spolupracoval zejména na projektech vil, ale pro restauraci Terasy navrhl ještě Trilobit bar. Byl velkým vlastencem, v době po Mnichovu bojoval proti poraženeckým náladám a od začátku okupace se podílel na domácím odboji. V lednu 1940 organizoval úspěšný útěk známého politika Ladislava Feirabenda (1891–1969) do zahraničí, byl však zatčen, odsouzen k smrti a v únoru 1943 popraven. V roce 1992 mu byl udělen Řád TGM.

Pro Barrandov navrhl celkem sedm vil, prvá z nich (ul. Barrandovská 46) (obr. 3) sloužila i jako ukázková. Nejrozlehlejší je vila, která patřila Miloši Havlovi, mladšímu bratru Václava M. Havla. Příklady dalších vil od Vl. Grégra jsou na obr. 4 a 5. Vily na Barrandově projektoval i Max Urban (obr. 6), Jaroslav Fragner (1898–1967), Rudolf Stockar (1886–1957) (obr. 7) a další architekti. Bohužel vily jsou dnes většinou špatně viditelné, kryjí je vysoké ploty a vzrostlý porost, vila Miloše Havla postavená na svahu je zcela zakrytá hustým plotem.

Miloš Havel

Miloš Havel (1899–1968) [8] byl od mládí činný v oblasti filmu, byl vedoucím rodinného kina Bio Lucerna, majitelem půjčovny amerických filmů a podílel se na vzniku českých němých a později zvukových filmů. Založil společnost A-B film, později změněnou na akciovou společnost, kde byl majoritním akcionářem. Počátkem 30. let společnost hledala místo pro stavbu ateliérů a jako nejvhodnější byl shledán Barrandov. Projekt ateliérů vypracoval opět Max Urban a v letech 1932–33 byly postaveny první haly (obr. 8). Na začátku okupace byl Miloš Havel po několikatýdenním věznění donucen svůj majoritní podíl prodat Němcům, ale byl ponechán ve funkci ředitele Lucernafilmu. Během okupace natočili řadu českých filmů, mezi nimi i Babičku, a pod záminkou filmové tvorby Miloš Havel zachránil řadu českých tvůrců před totálním nasazením v Říši a další podporoval finančně. Přes to byl po válce obviněn z kolaborace a byla mu zakázána jakákoli činnost ve filmu. Emigroval a zemřel v Mnichově. Ateliéry Němci během války rozšířili, přistavěli další haly a proto po válce podléhaly Benešovým dekretům a byly znárodněny.

Dnešní filmové ateliéry jsou velikostí nesrovnatelné s původními a fungují. Horší je stav restaurace Terasy, která je po mnohaletém uzavření nesmírně zchátralá (obr. 9 a 10), Trilobit bar zmizel úplně. Snad se připravuje rekonstrukce a stavba hotelu vedle Teras, doufejme, že na záchranu není ještě zcela pozdě. Bazén pod restaurací byl zrušen při úpravách silnice podél Vltavy.

Literatura

[1] Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století. Paseka, Petr Meissner, 1999, ISBN 80-7185-248-1.

[2] Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. Naklad. Libri Praha, 1996, ISBN 80-85983-06-0.

[3] Václav Maria Havel: Mé vzpomínky. Naklad. Lidové noviny, 1993, ISBN 80-7106-026-7.

[4] Milan Kašpar, Alena Michálková: Dvě výročí stavitele Vácslava Havla. Vydavatelsví Vega, Stavebnictví a interiér 10/2011, s. 58–60. www.stavebnictvi3000.cz.

[5] Zdeněk Lukeš: Muž, který snil o nové Praze. Lidové noviny, Orientace 25. 8. 2012.

[6] Eduard Grégr: Grégrové – Historie rodiny. Dědicové. ISBN 80-902023-2-2 (Zpracovala Ivana Koutská).

[7] Zdeněk Lukeš: Architekt, který stvořil Barrandov. Lidové noviny, Orientace 11. 8. 2012.

[8] Karel Foltin: Největší osobnosti našich dějin – průmyslnící, podnikatelé, bankéři. Agentura Rubico, Olomouc, 2012, ISBN 978-80-7346-142-3.

Redakční poznámka: Tento článek je uveřejněn v původním znění a s původní fotodokumentací z roku 2013. Upravena byla pouze data výročí.