Udržitelná, pasivní šetrnost

Tři zaklínací slova, která všechno vytlačují z mediálního prostoru dnešního českého stavebnictví. Stavebník má pocit, že pustí-li se do stavění, musí jim podřídit všechno a jeho tužby jdou stranou. Dům se musí hlavně líbit ekoaktivistům, hasit planetární horečku a lichotit úředníkům a politikům – od místních přes unijní až po velkého euroführera Andělu Merkelovou.

Přemítání, jaký dům chce vlastně on, je nešetrnou a neudržitelnou aktivitou. Tu zatím Unie toleruje, ale jen na přechodnou dobu. Pak ji zakáže. Po nadlidském úsilí našich nejlepších konstruktérů byl ve jménu obecného dobra vymyšlen, spočítán a vtělen do výkresů dokonale udržitelný, šetrný a pasivní dům. Vypadá jako domeček na obrázku.

Architekt a projektant je od teď už nepotřebný. Je ostatně vyloučeno, že by kdo vymyslel něco lepšího. Úspora přemýšlení, počítání, skicování a kreslení je tak velká, že pasivita a šetrnost dostaly nový rozměr. Uspořené aktivity dříve ohřívaly planetu a snižovaly zásoby vody. A zabíjely polární medvědy, které unesla tající kra do teplých moří.

Co ale se starými baráky? Je vůbec udržitelné ponechat je (a jejich majitele) sobě napospas? A právě proto je tu nová dotace Zelená úsporám, kterou 27. listopadu vyhlásil sám premiér, aby se stal oblíbeným.

Jistě by bylo lepší, kdyby vyhlásil, že místo stále hlubšího hrabání se lidem v kapsách jim vrátí většinu daní a poplatků tak, aby se mohli sami a lépe postarat o svůj život, těstí, zdraví, vzdělání investice i stáří. Ovšem teď, kdy je na spadnutí historické vítězství socialismu na celém světě, je pošetilé v to doufat.

V normálním světě je každá dotace špatná. Deformuje trh, někoho rozmazluje, ostatní diskriminuje. Ovšem v bezedném marasmu, jaký dokáže kolem sebe kupit stát, jsou i špatnosti dobré. Nová dotace hlavně otevře nový zdroj peněz, ke kterému se přisají političtí trafikanti, šikovní úředníci, prostředníci a dohazovači. Tím, že se zaměří na rekonstrukce a odmění snížení potřeby tepla na vytápění, se „vyřeší” i neochota majitelů starších domů pořizovat si průkazy energetické náročnosti. Energetičtí výpočtáři se již těší, jak konečně zdraží a zacvičí s otravnými žadateli: „Teď nemám čas! Chceš dotaci? Tak drž hubu a postav se do řady.” Kdo dotaci nechce, skončí ještě hůř.

A co získá ten poslední, žadatel? Zdražení stavebních prací a s dotací svázané lítání po úřadech, spojené s výdaji za posudky. Rekonstrukce ho přijde dráž, než dnes, i po odečtení dotace. Nemluvě o ceně ztraceného času. Když se chlubil dotací, premiér cynicky řekl, že „zateplení domů je lepším stimulem pro ekonomiku než masivní podpora fotovoltaiky.”

Každý si pamatuje, jak stát nedávno zařídil, aby se fotovoltaikou doslova přežral ČEZ a různí developeři. Drobní stavebníci se nestačili divit, natož reagovat; tento úlet ale doteď financují drahou elektřinou. Tehdy zateplovali a dnes si chtějí vyrábět elektřinu na své střeše. Ne na prodej, pro sebe. Tak, aby byli soběstační a ČEZ co nejdřív odpojili. Chtějí čerpat z obnovitelných zdrojů, žít bez emisí skleníkových plynů a bránit oteplování planety; přesně tak, jak se to líbí již řečené Anděle. Na ty ale premiér vytasil jen vztyčený prostředník.

Řekl jim, že si na ně vzpomene, jen když chce vybrat novou daň na nějaký socialistický pokus. Třeba na dotaci, kterou chce podplatit davového člověka, aby plnil směrnici EPBD II – z různých možností – pouze pasivně izolačním způsobem. Čest, soudruzi!