Trochu jiný pohled na problematiku utěsnění bazénových těles včetně lepení a spárování obkladů

Ačkoliv existuje několik alternativ, jak řešit utěsnění a finální povrch bazénových těles (barva, folie, polypropylen, nerez ap.), je železobetonová vana utěsněná stěrkovou hydroizolační vrstvou s povrchovou úpravou keramickou (event. mozaikovou) dlažbou jasně nejpoužívanější řešení. Toto řešení je vhodné pro malé i velké bazény, exteriér i interiér a v neposlední míře poskytuje velkou variabilitu při architektonickém řešení.

Vyrovnání podkladu

O ideálním stavu lze hovořit, když vyrovnání podkladu není nutné. Realitou ale je, že tato situace nastává jen zřídkakdy a následné vyrovnání podkladu je nedílnou součástí většiny realizací. Tento pracovní krok odstraní případné nerovnosti, resp. nepřesnosti vzniklé při betonáži. V žádném případě nelze připustit různé pseudovyrovnání cementovou omítkou apod., ale je nutné zajistit standardní reprofilaci betonu s deklarovanou přilnavostí reprofilačních malt min. 1,5 MPa.

Při plánování vlastní realizace je tento krok často opomíjen, což vede jak k termínovým tak i finančním komplikacím.

Utěsnění bazénové vany a přilehlých ochozů

Provedení stěrkových hydroizolací lze v zásadě rozdělit do čtyř etap:

• příprava podkladu;
• dotěsnění všech prostupů v hydroizolaci (guly, trysky, světla ap.);
• provedení plošného utěsnění betonové konstrukce;
• montáž flexibilních těsnicích pásů přes všechny dilatace a pracovní spáry.

Příprava podkladu spočívá především
v důsledném odstranění všech separátů jako je prach a další nesoudržné částice, zbytky odbedňovacího oleje apod. Následná penetrace jednak zpevňuje podklad a zvyšuje přilnavost následných vrstev a jednak snižuje savost podkladu a tím snižuje rychlost vysychání a pravděpodobnost tvorby trhlinek.

Utěsnění prostupů je stěžejním úkonem při provádění hydroizolačních prací a tento krok nelze podcenit.

Vlastní doporučený způsob utěsnění závisí na konkrétním tvaru prostupu. Optimální situace nastává, když je prostup opatřen přírubou v ploše stěrkové hydroizolace. Tento případ je však poměrně zřídkavý a většinou stojíme před úkolem, jak dotěsnit technologické prvky bez přírub. V žádném případě se nelze spokojit s prostým »opatláním« prostupu hydroizolační stěrkou. Z hlediska jednoduchosti realizace a funkčnosti utěsnění je vhodné řešení uvedeno na. obr. 1.

Plošné utěsnění se zpravidla provádí dvousložkovou flexibilní minerální stěrkou a to minimálně ve dvou až třech vrstvách při celkové požadované spotřebě cca 4 – 5 kg/m² a to v závislosti na použitém materiálu a konkrétním výrobci. Finální tlouš.ka hydroizolační vrstvy se pohybuje v rozsahu 2 – 3 mm.

Již provedenou hydroizolaci lze z hlediska konečné tlouš.ky zkontrolovat jen velmi orientačně. Proto je dodržení požadované spotřeby významným kritériem pro funkčnost systému a nelze než apelovat na serióznost prováděcích firem.

Nedílnou součástí hydroizolační stěrky, bohužel často podceňovanou, jsou flexibilní těsnicí pásy, které řeší problematické detaily, jako jsou dilatace, pracovní spáry, vnitřní rohy apod. Montáži těsnicích pásů je třeba věnovat velkou dávku pečlivosti, protože chybně zapracovaná bandáž může být při následném obkládání podstatným problémem ohrožujícím funkčnost celého systému.

Problematika těsnicích pásů úzce souvisí s předpokládanou flexibilitou stěrkové hydroizolační vrstvy. Většina výrobců deklaruje ve svých technických listech schopnost překlenout trhlinky v podkladu. Tento technický parametr sice na první pohled vypadá velice optimisticky (zpravidla se pohybuje okolo 1 mm), ale skutečností je, že především při nižších teplotách je tato vlastnost přece jen omezena. To je třeba vzít v úvahu především při statickém řešení konstrukce a plánování funkčních dilatačních celků.

Samozřejmostí je provedení zátopové zkoušky bazénové vany a to včetně přelivných kanálků.

Lepení obkladů

Lepení obkladů a dlažeb je běžná stavební činnost, ale přesto si neodpustím tři poznámky.

• Renomovaní výrobci materiálů použitelných při těsnění bazénových těles a následném lepení a spárování obkladů nabízející ucelené, vysoce flexibilní systémy. Tyto doporučené a ověřené skladby jsou popsané v prováděcí dokumentaci, zpravidla i naceněné v nabídkových rozpočtech, ale jen zřídkakdy bezezbytku realizované. A právě lepení obkladů je položka, kde bývá ve finále použit materiál, který je pro prováděcí firmu finančně nepoměrně zajímavější, ale i adekvátně méně kvalitní. Paradoxem zůstává, že cenový rozdíl mezi špičkovým lepidlem a materiálem standardním se u běžného pětadvacetimetrového bazénu pohybuje v násobcích desítek tisíc korun, což je vzhledem k celkové ceně díla zanedbatelná položka.
• Druhá poznámka se týká způsobu lepení.
  Běžný způsob montáže spočívá v natažení lepidla hřebenovou stěrkou a osazení dlaždice. Proti tomu nelze nic namítat, pokud řemeslník zajistí plnoplošné přilepení dlažby bez vzniku dutin po hřebenové stěrce. V praxi se však běžně vyskytují případy, kdy obklady (resp. dlažby) jsou přilepeny pouze v 30-50ti % plochy. A protože spáru mezi jednotlivými dlaždicemi nelze považovat za stoprocentně vodotěsnou, dochází po čase k podmáčení dlažby. Nakumulovaná voda pod dlažbou je z hygienického hlediska nepřijatelná a neprospívá ani dlaždici samotné, zvláště v případě venkovního bazénu, který je na zimu vypouštěn. Notabene, otázka vypouštění bazénů v zimním období je téma na samostatný článek.
• Spárořez dlažby musí respektovat průběh dilatací v konstrukci a spára musí umožnit dilatační pohyb. Nedodržení této zásady vede k prasklinám a odseparování keramické dlažby.

Spárování

Vzhledem k charakteru chemického a mechanického zatížení doporučuji provést finální spárování keramiky v ploše bazénové vany i na přilehlých ochozech jednoznačně materiálem na bázi epoxidové pryskyřice. Právě ochozy jsou v řadě případů podceňovány, a to platí jak z hlediska hydroizolace, tak i spárování. Časté používání agresivních čisticích prostředků na bazénových ochozech je pro chybně navrženou spárovací hmotu »smrtící«. Jen u bazénů, kde není kladen tak vysoký důraz na užitnou hodnotu, je možné se smířit se spárovací hmotou na cementové bázi.

Aspekty, které by neměly být při spárování hmotou na bázi epoxidu opomenuty:

• Již při plánování realizace zohlednit cenu spárovací hmoty a vyšší pracnost.
• Při práci použít nářadí určené pro tento způsob spárování. Tím mám především na mysli speciální tuhou stěrku a vymývací drátěnky. I když tyto pomůcky nejsou běžně na trhu, nejsou nesehnatelné a jejich použití značně usnadňuje vlastní provádění.
• K teoretickým spotřebám uvedeným v technických listech se většinou přiblížíme jen u hladkých dlažeb. Protiskluzný povrch spotřebu materiálu podstatně zvyšuje.
• Vyvarujme se jakýchkoliv pokusů upravit nebo »vylepšit« recepturu s cílem vytvořit »snáze« zpracovatelnou směs.
• Spárovat po dokonalém proschnutí a dotvarování podkladních vrstev.
• Důsledně odstranit veškeré zbytky spárovací hmoty a zamezit eventuálnímu roznesení spárovací hmoty na podrážkách bot apod.
• Dilatační spáry jsou většinou řešeny materiálem na bázi speciálního silikonu. Bohužel, takto provedené spáry bývají z hlediska trvanlivosti považovány za nejslabší článek celého systému. Jejich životnost lze však významně prodloužit použitím adhézního základního nátěru a volbou kvalitního spárovacího materiálu, vhodného pro daný způsob použití. Primery určené do silikonových spár se na trhu vyskytují v alternativách jednokomponentních a dvoukomponentních. Dvousložkové primery jsou většinou indikovány právě pro použití pod vodou.

Závěr

Ve svém příspěvku jsem se pokusil o trochu jiný pohled na problematiku související s utěsněním bazénových. Mým cílem nebylo poskytnout vyčerpávající návod jak řešit danou problematiku, ale pouze upozornit na některá pravidla při provádění, která se nevyplatí ignorovat.