Úvodník 04/2013
Je to ještě v čerstvé paměti: dlouhé až nevídané mrazy v březnu a začátkem dubna. Zamračené počasí, kdy doléhá „depka“ i na otrlé jedince... Ale kde byli bojovníci proti globálnímu oteplování? Kde vlál jejich vítězný prapor, když konečně zkrotili teploty...?
Řečení bojovníci, kteří už dávno obsadili politiku, vlivné úřady, školy i korporátní sféru, ze všeho nejmíň chtějí vyhrát. Jejich cílem je boj. Včera proti globálnímu oteplování, dnes proti změně klimatu. Lenin a Hitler to zbabrali, když bojovali proti kapitálu, v druhém případě zkaženým rasám. Ovoce nese boj za dobro – dobro pro Zemi, Sluneční soustavu, vesmír, vesmíry. Pro zvířata i rostliny, úchyly, utlačované menšiny... A proti jejich hlavnímu nepříteli, což jsou normální lidé. A teď se zdá, že dobro vyhraje na celém světě.
Nic z toho, zač dnešní Evropa a EU naoko bojuje, nebere ani trochu vážně. Vážně bere jen boj proti svobodomyslným lidem. Příkladem je sociálně inženýrský projekt 20/20/20, který vypadá jako boj proti klimatické změně. Před pěti lety ho vytroubil José Manuel Barroso. Představil směrnici, která chce snížit emise skleníkových plynů o 20 %, zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na 20 % a zvýšit energetickou účinnost o 20 %. Vše, jak jinak, do roku 2020. Bombastická symbolika je stejně důležitá, jako sám boj.
Barroso, který o přírodních vědách a technice nic neví, samozřejmě netušil, co jeho směrnice s klimatem udělá a byl by jistě nerad, kdyby to byl tušil (dodnes to netuší nikdo). Ale jako politik a ekonom asi odhadl, že to povede ke zdražení energie a průmyslové výroby a hlavně k novým ekologickým daním do rozpočtu. Věděl, že směrnice ukousne další velký kus z lidské svobody. Možná čekal i dnešní vleklou krizi a teď, kdy mnozí hlasitě naříkají, se tváří, že spěchá na pomoc.
Aby naplnil směrnici, Barroso podplatil tučnou dotací a garantovaným a výhodným odbytem každého, kdo začal vyrábět a dodávat energii ze slunce a větru a tekoucí vody. Obnovitelná energie brzy rozhasila centrální elektrické sítě. Bylo nutné nenápadně zatroubit na ústup, což provedl ten či onen národní kmán. Barroso dělal a dělá, jakoby nic.
Obrovský tržní potenciál normálních lidí, který kupodivu stále ještě žije i v sociálně (ne)tržní EU, rozhýbal nečekanou poptávku po zdrojích elektřiny z obnovitelných zdrojů. Nikoliv ze strany podplaceného korporátního sektoru. Když lidé viděli, jak Barroso a jeho kumpanie valí na energie inflaci a ekologické daně, učinili rozhodnutí, že si vybudují vlastní energetickou soběstačnost a co nejdřív se odpojí od sítí. K tomu slouží i fotovoltaické panely, kotle na dřevo se Stirlingovými motory, palivové články a další zařízení.
Byrokracie v EU byla zaskočena. Už jen myšlenka, že by byl normální člověk energeticky nezávislý a svobodný byla úplně mimo její, i ty nejčernější sny.
A přesně na tyhle lidi míří další Nařízení Komise EU, tentokrát pod číslem 182/2013, kterým se zavádí celní evidence dovozu krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků a destiček) z Číny. Televize a tisk, které jinak do zhloupnutí omílají každý teplotní rekord o 0,1 °C, teď zachovaly lhostejný klid. Nařízení zavádí antidumpingová a „vyrovnávací” cla se zpětnou platností, aby mohl být za tyto věci vybrán celní dluh v objemu 60–70 % pořizovací ceny.
Evropská unie řekla, že sice má zájem o naplnění „cíle” 20/20/20, ale když na tom nevydělá a když tím normální člověk ušetří a posílí svou svobodu, tak ani náhodou. To je celá EU.
