Pasivní domy jako houby po dešti

Čas se žene jak voda v rozvodněné řece a červenec je na krku. Kdo si myslel, že krizi rychle zaženou Obamovy bilióny, řadí zpátečku. Na nedávném setkání za účasti novinářů někteří kolegové ze spřátelených časopisů věštili, že letošní krize je jen slabý odvar toho, co teprve přijde.

Nemám chuť malovat kostlivce na zeď, i když moc nevěřím, že biliony, ať je vhodí do placu kdokoliv, něco vyřeší. Peníze „z nebe”, šrotovné atd. se jen rozfofrují a co pak?

Cestou na služební setkání do Rakouska jsem zachytil v autorádiu hlas analytika, který se podivoval, že koruna posiluje vůči euru a dolaru, ač on nikde nezaregistroval žádnou zprávu na podporu koruny. Dnes možná roste a on neví proč, zítra spadne, a on také nebude vědět. Může-li se mýlit analytik, třeba se mýlí i běžný člověk, věští-li krizi. I když to je mnohem méně pravděpodobné.

Mimochodem v Rakousku a dál na západ mnoho českých cestovatelů porozumí, proč koruna posiluje. Stav, kdy za stejný peníz se koupí na různých stranách hranice různá množství, vypovídá o nerovnováze. A ta v otevřené ekonomice, jako je česká, není dlouhodobě udržitelná.

Dalším tématem jara 2009 je Zelená úsporám. Dne 22. června program zaznamenal „už” 35 žádostí. Nic moc na to, že jich do 36 měsíců má přibýt stovky tisíc. Mýlil se snad Svaz podnikatelů ve stavebnictví, který přivítal projekt Zelená úsporám jako dosud nejlepší protikrizové opatření vlády? Budou se peníze za emisní povolenky za tři roky vracet? Balík 25 miliard by snad mohl leccos rozhýbat, jenže nezapře příchuť Obamových biliónů. A v tom je asi zádrhel.

Jeho scénář narychlo vznikal v dílně Zelených, možná společně s předvolebními spoty o popravě kohouta Václava nebo o euro-vlajkonoši Bursíkovi za traktorem ve stylu budovatelského nadšení 50. let. Zelená úsporám je uspěchaný, povrchní a zbytečně přebyrokratizovaný program. Důležité věci, jako je využívání obnovitelných zdrojů, příliš neřeší. A kdo potřebuje pomoc, tomu pomáhá dost zdráhavě.

V jednom z článků v tomto vydání časopisu se autor oprávněně pozastavuje nad tím, že program Zelená úsporám vyřazuje ze hry technická zařízení, která pro budovy vyrábějí teplo a elektřinu z obnovitelných zdrojů, zejména ze slunce. Nutí totiž stavebníka, chce-li čerpat dotaci, aby novou stavbu postavil v pasivním standardu.

Jenže pasivní stavba je tak úsporná, že tepelné čerpadlo nebo sluneční panel už nemá ekonomický smysl instalovat. Stavebník, který nemá jistotu, že dotaci získá, a často není ani smířen s režimem, kdy si v květnu nesmí otevřít okno do zahrady, raději z pasivního standardu ustoupí. Pomůže mu i převažující názor, že pasivní stavba je cca o třetinu dražší, takže by i s dotací zaplatil víc.

Přitom existuje jednodušší řešení: stavebník postaví o něco méně izolovaný nízkoenergetický dům a ten pak vybaví slunečními panely na výrobu elektřiny a tepla, tepelným čerpadlem, které „jede” na elektřinu ze slunečních panelů. Dá si práci s tím, jaký má mít dům tvar a orientaci ke světovým stranám. Pozorně naplánuje počet oken, jejich umístění a izolační vlastnosti, to vše včetně rolet, které jsou poháněny vlastní elektřinou. V záloze má kotel na biopalivo...

Vyžaduje to sice přemýšlení, ale výsledkem je dům, který přijde levněji (stavebník si řadu prací udělá svépomocně, jak bývá v ČR zvykem). Hlavně však faktury za kupovanou energii mohou být nižší, než u pasivního domu, na který získal jiný stavebník zelenou dotaci. Z toho všeho vyčuhuje kacířská myšlenka že tato dotace (stejně jako i jiné dotace) potlačuje myšlení a tvořivost a bohužel i obnovitelné zdroje energie.

Dalším otazníkem nad dotací Zelená úsporám je, že v minulých hojných letech, alespoň trochu zaopatřený člověk postavil a rekonstruoval, co šlo a splácí hypotéku. A teď, v hubených letech, je řada na nezaměstnaných, chudých a důchodcích, aby stavěli pasivní domy. Lze v ně vůbec klást takové naděje, když většinou nedosáhnou ani na bankovní úvěr, natož na dotaci?

Nejspíš věci poběží tak, jak pokaždé: tři čtvrtiny obyvatelstva s podprůměrnými příjmy budou i nadále topit uhlím a otrhanými teniskami ve starých kamnech a kotlech. Zcela neekologicky i nejdráže v děravých a tepelně vodivých domech. A krom toho je o peníze ještě připraví různí poradci a pomahači, kteří se už vynořili, aby pro ně za poplatek vyhotovili formality potřebné k žádosti o dotaci.

Pro objektivitu je třeba zdůraznit, že získat dotaci na rekonstrukci domu nebo na nový kotel na biomasu je snazší. Přesto trvá pocit, že dotace Zelená úsporám mohla mít větší tah na branku.