Zelená úsporám na cestě k udržitelnosti (úvodnik 08/09)
Skoro čtyři měsíce trvalo ministerstvu životního prostředí a jeho fondu, než mu došlo, že dotační program Zelená úsporám je tak, jak ho představil tehdejší šéf Bursík na stavebním veletrhu v Brně, neudržitelný. Přitom se hraje doslova o týdny. Věříme-li, že cca po 40 měsících bude japonský dotační penězovod odstřižen, je 10 procent času nevratně pryč.
Přitom stačilo program jen trochu lidsky a srozumitelně napsat. Vlna připomínek, která se po Bursíkově ouvertuře snesla, jej označila za těžko plnitelný a až moc administrovaný. Asi se projevilo, že zelená síla nemá zkušenost s rozdáváním peněz mezi lidi; umí jen inkasovat, dříve od mocných firem, dnes z rozpočtu. Autor programu a jeho korektoři jakoby nevěděli o existenci stavebního zákona a jeho institutů, které na evropské úrovni řeší prokazování a dodržování jakosti stavebních výrobků i realizací. Nebo možná nevěří v jejich účinnost, a proto ta úřední horlivost. Zaznamenal jsem vysvětlení, a to nejednou, že úřední horlivost = prémie z japonských peněz i v době krátících se příjmů z rozpočtu.
Po 17. srpnu 2009 MŽP a jeho fond zpřístupnil dotační program Zelená úsporám i pro menší investice a zavedl i srozumitelnější kritéria: například v oblasti A se přislíbí dotace, když dílčí stavební opatření uspoří alespoň 20 % spotřeby tepla. Jak složitě se někdy dopracováváme k jednoduchým řešením!
Změna k lepšímu nastala i v oblasti B – nová výstavba v pasivním standardu. MŽP a fond se nechaly přesvědčit, že na hlídání tepelně technické kvality pasivního domu nestačí a že registrovat výrobky ani stavební firmy pro výstavbu pasivního domu nemá smysl. Pasivní dům je totiž něco jako umělecké dílo, kde umělec – stavitel nemůže být omezován nějakými ministerskými seznamy.
S tím je nutné jen souhlasit. Např. Seznam registrovaných výrobků a technologií nemá žádnou technickou hodnotu, dostalo se do něj kde co, a naopak špičkové výrobky, zejména zahraniční, které mají vliv na úspory tepla, v něm chybějí. Podobně to platí i o dodavatelích.
Kdo čekal, že úředníci logicky zruší i registrace výrobků a dodavatelů i v oblasti A, byl zklamán. Manuál ke změnám říká, že „Nadále ale platí, že snížení spotřeby je možno docílit výhradně díky opatřením, která splňují podmínky programu. Jinými slovy, je třeba i nadále používat pouze takové zateplovací systémy, které jsou zapsány v Seznamu výrobků a technologií a zároveň dosáhnout potřebné hodnoty U.”
Samozřejmě, modernizovat dům s prvky ze seznamu jde, ale proč zbytečně omezovat svobodu projektanta? I v případě nízkoenergetických domů, podobně jako pasivních, lze promyšleně navrhnout specifické zateplení pro konkrétní dům s využitím vysoce účinných prvků, které v seznamu nejsou. Tvořivá a odborná účast projektanta je zde nepostradatelná. Jinými slovy, úřední snaživost nemá na výsledek vliv.
Program Zelená úsporám má šanci, kromě zvýšení úrovně tepelné ochrany staveb, významně přispět k osvětě široké veřejnosti o energeticky úsporné výstavbě a jejím smyslu. Je až k nevíře, kolik lidí zná detailní užitné technické podrobnosti různých osobních aut ještě daleko dříve před nákupem, ale o základních vlastnostech domu za mnoho milionů se začne zajímat až v době splácení hypotéky, když si uvědomí, jak jinak a lépe bylo možné dům řešit, když se objeví poruchy nebo narostou platby za energie.
Nikoliv nový vůz před domem, ale moderní dům, jehož modernost spočívá hlavně v energetické soběstačnosti a nezávislosti, by se měl stát snem a cílem všech obyvatel. A to i přes to, že ministr Ladislav Miko to vidí politicky a občanům podsouvá za hlavní motivaci snížení produkce CO2. Vzhledem k tomu, že 3/4 populace je úplně či spíše klimaskeptická, nerozjel by se program Zelená úsporám asi nikdy.
Svým čtenářům pak mohu slíbit, že v našem měsíčníku najdou vždy užitečné informace o vývoji a uplatňování programu Zelená úsporám.
