Daň z píle, nápaditosti a snaživosti (úvodník 09/09)

Samostatně se živící osoby a malí či střední podnikatelé stojí opět na křižovatce. Nenadešel už čas, aby se místo každodenního snažení a nervů bez odpočinku postavili do fronty na příspěvky a podpory? Ti úspěšnější, kteří mysleli na stáří, snad pronajmou či prodají kanceláře či pozemky, které jim po podnikání zůstaly. Má dnes vůbec smysl podnikat?

To nejsou ojedinělé otázky. Už jen pod slovem podnikatel si dlouhodobě nejméně polovina české populace představí kriminálníka. Někdo někoho podplatil nebo něco zpronevěřil? Zas ti podnikatelé...

Součástí všelidového špinění podnikatelů je závistná a nepravdivá ideologie, že služby a výrobky od podnikatele jsou předražené. Podnikatel vydělává, a proto je lépe poptávat „levnější” neziskovou organizaci. Nikdo nechce slyšet, že podnikatel nemůže šroubovat ceny, jak státem řízený ČEZ. Místo toho musí lépe zorganizovat práci a hlídat, aby nikdo nelajdačil, což je mu nakonec sečteno jako přítěž.

A do toho přichází krize. Můžete hádat, kdo za ni může. Levá fronta žije bojovou euforií a má na krizi návod. Jsou to rychlé předčasné volby, bilionové manko státních a veřejných účtů a vypsání nových daní pro živnostníky a podnikatele. Pryč s ústavním soudem a Melčákem! Konec sobectví a bezohlednosti! Je přece správné, aby snaživí a nápadití lidé, kteří krizi zavinili, platili.

Lidé na opačné straně zvažují, kam dál. Nezajímá je, budou-li volby v říjnu nebo červnu. Ostatně ústavní zákony nejsou od toho, aby řešily prchlivost a neschopnost politiků: síla, která na jaře shodila vládu, přece měla již čtyři měsíce řídit zemi.

Co projde vládě, neprojde podnikateli. Ten nemůže žít dlouhodobě na dluh. Zvyšování daní, které se na něho chystá už i zprava, vypadá možná lidsky. Ale ve skutečnosti je to krok k jeho znárodnění, vazalství a likvidaci. Když v dobrých dobách neušetříte na horší časy, jste v riziku. Na investice si musíte půjčit, při propadu poptávky i na výplaty. Atd. To často končí osobní tragedií včetně lynčování, kriminalizace a faktického zákazu žít a pracovat.

Být solidární jen s chudšími, je dnes už málo. Nově se čeká, že živnostník a podnikatel nakrmí i nejbohatší. Krize ukázala, že akcionáři korporátních oblud, tedy majitelé, bohapustě rozpustili všechny zisky z minulých let a jejich firmy se náhle ocitly na dně. Establishment, který s bohatými akcionáři drží zjevné (Public Private Partnership) či skryté partnerství, jim rychle nasypal peníze, které nemá. A za to, že nekrachují a nemusejí propouštět, korporace bojují reklamními řečmi a nabídkou „ekologických výrobků a služeb” proti globálnímu oteplování.

Jak tohle ustojí živnostenský a podnikatelský stav, nikdo neví, ale nejspíš si jako vždy poradí. Jak si ale poradí s asijskou konkurencí kazící se Česko i Evropa, vyvolává vrásky.