V Olomouci zakotvil koráb. Natrvalo
Olomoucký hotel Nezvalova archa je netypický hned v několika ohledech: modulovou výstavbou, poetickým pojetím a provázáním architektury objektu s uměním. Celý projekt vznikl z popudu majitele Marka Novotného, architekta Davida Helcela a umělce Jiřího Davida. Výsledkem je stavba, kterou od samého počátku doprovází alegorie lodi.
Iniciátoři výstavby nového ubytovacího zařízení Nezvalova archa v Olomouci byli hoteliérstvím donedávna zcela netknuti. Původní záměr majitele navíc počítal s vybudováním koleje, která by umožnila párové bydlení studentům. Během realizace byl však původní záměr pozměněn a z kolejí vznikl hotel s možností krátkodobého i dlouhodobého ubytování (kolaudace v lednu 2018). Místní občané se sice během stavby ocitli s investorem ve při, ale ten byl otevřený jednáním a obě skupiny nakonec došly ke shodě. Hotel je umístěn příhodně: pouhých 300 m od hlavního olomouckého nádraží a si 2 km od historického centra města.
Hotel jako umělecká platforma
A proč archa? V první řadě měl být název objektu spjat s původním záměrem ubytovávat studentské páry. Také Noe přivedl do starozákonní archy živočichy v párech a po potopě je vypustil zpět na Zemi. Stejně tak měl hotel v Olomouci poskytovat útočiště mladým studujícím, kteří by se po dostudování rozprchli. Přízvisko Nezvalova pak úzce souvisí jak s ulicí, na které je objekt situován, tak s básnickým založením majitele Marka Novotného a umělce Jiřího Davida. Tito pánové se již po více než jedno desetiletí zabývají tzv. poetickým šachem a úryvky jejich díla jsou rozeseta po hotelu (záměrně jen střípky, aby čtenář mohl báseň sám rozvíjet). Verše provázejí ubytované na mnohdy nečekaných místech (výtah, umístění armatur původní výměníkové stanice, toalety...).
Hotel navíc funguje jako atypická galerie. „Expozice” však zahrnuje pouze díla jediného umělce. Jiří David, jedna z nejvýraznějších tváří české umělecké scény, vytvořil více než stovku rozmanitých uměleckých děl, které jsou k nalezení jak v interiérech, tak exteriérech Nezvalovy archy. Vyčnívají mezi nimi obzvláště autorské vázy, navržené a vyrobené Jiřím Davidem samotným ve spolupráci s mistry skláři z Vysočiny, nebo obrazy v jednotlivých hotelových pokojích, které jeden jak druhý znázorňují motiv opice s hudebním nástrojem. Nutno podotknout, že nástroj je pokaždé jiný. Mění se i zabarvení malby. Výsledný efekt je proto vždy jedinečný a každý pokoj má jinou atmosféru.
Loď s odkazem na baroko
Architektura budovy měla dle zadání odkazovat na archu, tedy loď. Ing. arch. David Helcel proto při jejím navrhování aplikoval konvexní a konkávní principy (se symbolikou barokního vydutí, tolik typického pro historické budovy města Olomouce). Z jižní strany je stavba vypouklá a vzhledem napodobuje plachtu, o kterou se opírá vítr. Ze strany severní je vydutá a připomíná křivku lodi. Tvaru oblouku je mimo to dosaženo i různou výškou atiky. Alegorie korábu je patrná i při pohledu na masu venkovního schodiště. Je vyoseno k budově a představuje kormidlo. Lodní tematiku lze spatřit i ve vybraném materiálu schodišťové konstrukce, je částečně z černého plechu, který je ponechán rezavějící. Exteriéry (v majetku města) na jižní straně budovy jsou pak upraveny do parkové úpravy.
Třetí fáze kubismu
Zvenčí hotel působí velmi jemně. Modulová nástavba je konstrukčně lehká, přilehlé vnější schodiště je subtilní. Neutrální béžové zbarvení omítky s minimem evidentních ozdob napomáhá objektu zapadnout do kontextu prostředí. Dekorací se však autoři nezřekli úplně. Fasáda je pokryta na první pohled nenápadnými, jen zblízka (zejména ze schodiště) patrnými barevnými, nepravidelně rozesetými farmářskými šrouby (symbolika „souhvězdí” barevných bodů). Těsně pod vrcholem atiky je pak umístěno jiné Davidovo dílo: útvar, který představuje tzv. tekutý kubismus (pomalu se roztékající krystaly). Zcela nový pojem definovaný souběžně se vznikem stavby parafrázuje dva zdánlivě nespojitelné fenomény: tekutost (tavení pevných těles či jejich zkapalňování) a její přeměnu v etapě krystalizace. Je zároveň paralelou sociologického pojmu tekutá modernita (Zygmunt Bauman). Dvě dříve definované periody kubismu (analytická a syntetická) jsou tak doplněny o třetí, současnou fázi.
Rekonstrukce výměníkové stanice ze 60. let
Pojďme se nyní podívat na zoubek stavbě samotné. Jde o nástavbu původní výměníkové stanice ze 60. let minulého století (dvojtrakt zděný z příčně děrovaných cihel, s železobetonovým věnci a panelovými stropy). Moderní technologie v ní umístěné nebyly nadále tak prostorově náročné, investor se tedy rozhodl využít zbylou část k vybudování společných prostor hotelu. Na původní obdélníkovou konstrukci výměníku tvořenou třemi nosnými podélnými stěnami pak umístil dvě patra prefabrikovaných buněk (20 ks na patro). Výměník opatřil hydroizolací (izolační vana extrasklobitem, vytaženo nad podlahu). Veškeré vnitřní rozvody byly provedeny nově. Byly vybourány nové okenní a dveřní otvory. Instalovaná okna jsou plastová s dvojskly.
Nosnost stanice však byla staticky vyhodnocena jako nedostatečná, v první řadě proto došlo k injektáži základů a instalaci celkem 350 mikropilotů. Tři zmiňované nosné stěny byly nadezděny a došlo k montáži ocelového roznášecího roštu.
Přízemní prostory (zdi bývalého výměníku) byly opatřeny minerálním kontaktním zateplením a béžovou omítkou. Ta je zajímavá střídajícími se vodorovnými pruhy tvořenými hrubou a hladkou částí (symbolika rytmu vln a oceánu). Patrová modulová část byla montována prefabrikovaná, součástí jednotlivých „kajut” bylo tedy i zateplení a otvorové výplně.
Pozn.: Mikropilota (tvarem trubka či šroubovice) je štíhlý prvek o maximálním průměru 300 mm využívaný při hlubinném zakládání novostaveb i při rekonstrukcích. Přenáší osová zatížení (tlaková i tahová) od stavebního objektu do hlubších (a únosnějších) vrstev základové půdy. Únosnost mikropilot v tlaku se pohybuje v hodnotách 300–1000 kN, únosnost v tahu pak 250–500 kN. Obzvláště ve stísněných podmínkách jde mnohdy o jediný způsob zesílení základů stávajících staveb či zakládání staveb nových. Mikropiloty jsou však přínosem i v příp. nevhodného geologického podloží, které neumožňuje aplikovat velkoprůměrové piloty. V případě Nezvalovy archy byly mikropiloty použity jako sanační metoda pro zvýšení únosnosti starých základů tak, aby bylo možné realizovat nástavbu. Do okolní zeminy byly kořeny mikropilot upnuty injektáží.
Moduly sjednoceny odvětrávanou fasádou
Dvoupodlažní nástavba je tvořena sestavou buněk s lehkými ocelovými rámy a sendvičovými stěnami. Na vynášecí ocelové profily uložené na nosných stěnách stávající budovy byly moduly osazeny jeřábem. Po dodatečném přiteplení (eliminace tepelných mostů) došlo k montáži finální fasádní vrstvy tvořené odvětrávaným plechovým obkladem (vlnitým tvarem napodobujícím oceán). Střecha objektu je plochá, nepochozí, jednoplášťová (tvořena fólií a násypem kačírku). Druhé a třetí podlaží je dostupné výtahem, ale též venkovním schodištěm ocelové nosné konstrukce z válcovaných profilů (kotveno do základových patek). Jednotlivé stupně a podesty jsou tvořeny pozinkovanými pororošty a zábradlí je z tenkostěnných trubek.
Podlahy ve společných prostorech jsou epoxidové. Jsou možná jediným, co by investor dnes učinil jinak. Jejich odolnost neodpovídá původním očekáváním. V patrech jsou pak umístěny koberce.
Kombinovaný topný systém
Vytápění i chlazení druhého a třetího poschodí je obstaráno tepelnými čerpadly typu vzduch/vzduch (LG). Jsou propojeny s klimatizačními jednotkami, které jsou umístěny v každém pokoji. Uživatelé si je nastavují individuálně. Na stropech společenských prostor se pak nachází infrapanely, které hravě vytopí celé přízemní prostory. Spokojenost majitelů s tímto sálavým vytápěním je navýsost dobrá, spotřeba činí pouze cca 40 % oproti klasickému vytápění. Perličkou je ovšem důvod jejich výběru. Došlo k němu totiž jen díky opomenutí během rekonstrukce. Na klasické vytápění bylo pozapomenuto. Nezbylo tedy než přistoupit k „plánu B”. Pro zajímavost, náklady na vytápění/chlazení celé budovy činí měsíčně asi 33 000 Kč.
Samoobslužný smart systém
Je potřeba také říci, že je hotel téměř zcela samoobslužný. Tzv. smart režim (SALTO) tohoto zařízení je umožněn díky mobilním telefonům, do kterých si návštěvník stáhne aplikaci, která zcela nahradí klíč. Vstup do budovy i konkrétního pokoje je tak zajištěn bez jakékoliv asistence personálu. V případě, že by tento způsob přece jen nezafungoval, je klientovi poskytnut i vstupní kód. Ubytovaní systém hodnotí převážně kladně, cítí se v prostoru uvolněněji než v klasickém hotelu sešněrovaném regulemi.
Interiéry v kontrastu s exteriéry
Interiéry společenských prostor jsou v kontrastu k neutrální fasádě. V designovém žargonu lze daný styl nazvat industriálním. Stěny původní výměníkové stanice byly ponechány v původním stavu a pouze silně napenetrovány. Přízemím objektu se přitom táhnou původní armatury a další technická zařízení, která jsou doposud činná. Lze do nich nahlédnout, hned u vstupu do budovy je podlaha na dvou místech prosklená. Majitel Marek Novotný tyto nazývá „hroby”. Jsou v nich totiž „pohřbeny” dvě básně, erotická a vulgární... I zde tedy autoři zahráli na poetickou notu.
Členění společných prostor
Dostáváme se ke členění interiéru. Celý prostor bývalé výměníkové stanice (1. NP) je využit jako společný a Marek Novotný jej připodobňuje k lodní strojovně. Je rozčleněn do tří hlavních místností, které jsou propojeny stejným stylem osvětlení (evokuje sluncem osvětlenou vodní hladinu při pohledu ryby z hlubin moře). První z nich, foyer, se nachází hned u vstupu. Je v ní umístěn pohodlný sedací nábytek z vysoce odolné tkaniny (nanovlákna). Výrazná žlutá a modrá jsou efektním protikladem k surovým betonovým zdem. Autorem je středoškolák designér Adam Nerušil, který navrhl např. i stoly do hotelové jídelny (opět vlnitých tvarů). Pohled každého příchozího do tohoto prostoru navíc upoutá „levitující” stůl, další instalace Jiřího Davida. Ten se podílel i na výzdobě zdánlivě obyčejných částí budovy. Přispěl malbami na stěnách toalet, vytvořil jemné vzory na skleněných příčkách a mnoho dalšího.
Další společenskou místností, umístěnou o stupeň níže než zbylé dvě, je multifunkční prostor, který slouží mimo jiné k přednáškovým účelům. Jeho nejvýraznější ozdobou je nepochybně reliéf Jiřího Davida umístěný na stěně o délce asi 10 m. Symbolizuje ponor hluboko pod hladinou, objevování podmořského světa. Zbarvení je velmi decentní, je tvořen přírodními materiály.
Třetí a poslední společenská místnost je kuchyně s jídelnou. I zde mysleli majitelé na vše, v tomto případě především na to, že musí být možné se v kuchyni rychle zorientovat. Vnitřní část polic s kuchyňským náčiním proto není uzavřena dvířky. Od obývací místnosti je kuchyně oddělena pojízdnými ocelovými vraty (majitelem vtipně nazvané „od kravína”) vyplněnými vlnitým sklolaminátem. Efekt tohoto spojovacího prvku spočívá jak v levném, ale působivém materiálu, tak v jeho výmalbě. Jiří David jej opatřil kresbou sirény. Vrata jsou přitom v přízemí dvoje a daný motiv obsahují oboje (na obou je zobrazena stejná modelka, avšak s odstupem 30 let).
Lodní kajuty
Co se interiérů pokojů týče, termín lodní kajuta je pravděpodobně vystihuje nejlépe (velikost pokoje 20–21 m2). Designérka Lucie Malárová, která je autorkou návrhů, byla majitelem poučena o nutnosti rozvrhnout jejich zařízení tak, aby se staly pohodlným dlouhodobým zázemím pro dvě osoby. Výsledek je až neuvěřitelný. Do prostoru byl vměstnán pracovní kout, jídelní stolek, dvě lůžka, dostatečně prostorné úložné prostory, kuchyňský kout a koupelna se sprchovým koutem i WC. Přesto místnost působí vzdušně (přispívá k tomu i velké zrcadlo umístěné na vnější stěně každého modulu a světlost vybavení). Disponuje velkým plastovým oknem, které propouští hojnost světla. Vybavení je velmi kvalitní, lůžka jsou díky roštům na pístech polohovatelná a snadno oddělitelná (vyhotovena na míru). Téměř neznatelným, ale nadmíru důležitým doplňkem je pak police umístěná v úrovni pasu, která se táhne 2/3 délky pokoje. Je jedním z detailů hrajících významnou roli v rozčlenění prostoru a jeho zútulnění. Prim v každém pokoji pak hraje obraz umístěný nad postelí s motivem opice, který jsme zmiňovali výše.
Akustika
Téma hotelových pokojů pak nelze zakončit jinak než zmínkou o akustice. Architekt David Helcel tuto rozhodně nebral na lehkou váhu. Mezipokojové příčky jsou vyplněny dvojí vrstvou minerální vaty. Chodby mezi pokoji jsou navíc velmi temných barev. V provozu jsou jen slabá svítidla vytvářející působivou stínohru. Důvodem návrhu je psychologický efekt. Podvědomí člověka totiž reaguje na tmu zklidněním a člověk tak bezmyšlenkovitě ztiší své jednání.
Závěrem
V hotelu hraje prim detail. Do puntíku promyšlené interiéry jednotlivých pokojů, umělecky propracované podrobnosti v rámci každého kusu nábytku i dekorací ve společných prostorech, nenápadné, avšak důmyslné exteriéry... To vše dotváří stavbu, která nezná v naší zemi (minimálně v hoteliérském oboru) nápodobu. Nelze se divit, že byl hotel zařazen i do prohlídkového plánu města Olomouce. Doporučujeme navštívit Nezvalovu archu například v rámci interesantní komentované prohlídky, nebo ještě lépe, alespoň jednu noc přenocovat. O pohodu i umělecký zážitek je tu postaráno.
Související články
- Moderna v podkroví historických Košic
- Architektura a design moderní školy
- Modulární architektura
- Přístřešek, který Vás následuje. Kam jdete vy, jde i stín
- Sedlákův dům v Chlumci, selské stavení nadčasové podoby
