Věc Voda. Aneb Voda je život!

Každá molekula vody, která se podzemím dostane z Krkonoš až do vodárny v Káraném, zásobující Prahu pitnou vodou, urazí tuto cestu za asi 20 let. Hrubý zásah do hydrologie tak můžeme zaznamenat až za 20 let a zhruba za stejnou se projeví nápravný zásah. Je nemoudré, když ČR, zvaná střechou Evropy, nechává dešťové srážky jen tak odtékat regulovanými koryty řek do moří.

V současné době je voda chápána spíše jako škodlivý živel, a to především ve smyslu povodní (nejvíce „bleskové povodně”), havárií vodovodních řadů a havárií na otevřených tocích. Většina těchto událostí má však v konečné fázi zjištění, že se jedná o selhání lidského faktoru.

Škodlivý živel?

Bleskové povodně se vyskytují jako lokální jevy, které jsou způsobeny extrémními lokálními srážkami. Ale v mnoha případech se zároveň jedná o území, kde je naprosto nesmyslné hospodaření na polích – širokořádkové plodiny místo pícnin nebo trvalých travních porostů, nesmyslně situovaná zástavba na vyústění údolnice apod.

Havárie vodovodů mají dvě hlavní příčiny – nedostatečná údržba potrubí (výměna dožitých potrubí) a nedodržení bezpečnostních předpisů při výstavbě – nedodržování ochranných pásem, ve kterých se musí provádět výkop jedině ručně.

Havárie na vodních tocích, především v zastavěných oblastech, jsou především zapříčiněny lidmi, kteří spolehlivě zajistí sníženou kapacitu koryta a to jednak ukládáním odpadků ze zahrádek, jednak budováním různých propustků či mostků pro přístup na pozemky na druhém břehu, které svojí kapacitou nedosahují velmi často ani 50 % kapacitního průtoku koryta.

Klesající zásoby vody

V pozadí těchto skutečností se ale zcela pomíjí fakt, že voda je rozhodující „surovina” pro náš život. V této souvislosti je nutné upozornit na varující skutečnost a to, že významně ubývá na území ČR zásob povrchové a především podzemní vody. Tento stav je bohužel trvalým jevem, takže v nedaleké budoucnosti může být pravdou, že voda bude limitujícím faktorem, který ovlivní další rozvoj hospodářství ČR.

Jako rozhodující faktor je nezbytně nutné udržovat dostatečné zásoby kvalitní podzemní vody, protože jednak bude v plném rozsahu zajištěno zdraví obyvatel ČR, jednak budou minimální náklady na úpravu pitné vody. Zvýšení zásob podzemní vody se příznivě projeví i na množství a kvalitě vody povrchové, protože oba dva druhy vod se vzájemně doplňují, prolínají a jeden bez druhého nemůže existovat.

Je třeba si uvědomit, že ČR je tzv. „střechou Evropy”, takže veškeré atmosférické srážky, pokud nejsou na našem území akumulovány (zadrženy), odtékají mimo území ČR. Vlivem neuvážené činnosti člověka (porušení rovnováhy ve „volné krajině”, stále rozsáhlejší „likvidace” zemědělské půdy a pod.) a výrazných klimatických změn se nedá předpokládat, že v budoucnu velice vážná situace se zásobami vody na našem území se sama vyřeší bez zásadních řešení v rámci celé ČR.

Neuváženou činnost člověka ve „volné” přírodě lze rozdělit na několik rozhodujících fází:

• Zcelování pozemků bez ohledu na ochranu půdy před erozí – likvidace mezí, alejí apod.
• Likvidace rozptýlené zeleně v krajině, která byla nutností pro život rostlin a živočichů, a to především ptactva, které je přirozeným „lékařem” krajiny
• Zatrubnění drobných vodotečí, které procházely výraznými údolnicemi, takže v současné době jsou zcela nefunkční (zanešené, malá kapacita při extrémních srážkách) a na povrchu jsou již patrné původní trasy vodotečí a celá původní údolnice se prakticky zemědělsky nevyužívá.
• Vytvoření obrovských ploch jednotlivých parcel orné půdy, na kterých jsou pěstovány monokultury, jejichž správný růst a zdravotní stav lze zajistit pouze rozsáhlou chemickou ochranou.
• Cílená přeměna trvalých travních porostů na ornou půdu. Byly zcela nesmyslně likvidovány stavy hovězího dobytka a tím zcela „zmizel” zájem o zelenou hmotu, což vedlo k likvidaci travních porostů i v územích, kde je to ze zákona zakázáno – údolní nivy zaplavované vodou, aktivní zátopové zóny a pod. Trvalé travní porosty byly likvidovány i tam, kde pozemky byly historicky vždy, a dokonce jsou i dnes, v katastru nemovitostí vedeny jako louky či pastviny.
• Nesmyslné situování plošných a liniových staveb do území, která by bylo možné snadno využít pro „ozdravění” krajiny. Především přes zdrže původních vodních ploch a to i přesto, že v terénu jsou naprosto zřetelné pozůstatky původního vodního díla (hráz, náhon apod.).
• Minimální či žádná údržba drobných vodotečí, což v důsledku vede k postupné nefunkčnosti odvodňovacích systémů a tím k rozsáhlým plochám neobdělávané zemědělské půdy.
• Obdělávání honů orné půdy, především orbou, až na břehové hrany, čímž je zcela zlikvidován byť úzký, ale stále pruh trvalých travních porostů a dán základ pro zvyšující se zanášení drobných vodotečí splavenou ornicí.
• Stálá likvidace zemědělské půdy:
  • zbytečný zábor zemědělské půdy pro výstavbu logistických center, skladovacích prostor, supermarketů apod. a to z důvodu, že investor vyžaduje stavbu na „zelené louce”,
  • protože se jedná o stavby, které musí být umístěny na rovinatém terénu a blízko hustého osídlení, dochází k záboru té nejcennější zemědělské půdy v dané oblasti,
  • zároveň je v řadě případů nutná změna územně plánovací dokumentace a to bez ohledu na dlouhodobou koncepci rozvoje dané aglomerace.

Malé vodní nádrže

Je nutné, prakticky okamžitě, zastavit další ubývání zásob vody na území ČR a v další etapě naopak zásoby vody cíleně navyšovat. Aby však bylo možné zásoby vody navyšovat, je nutné na území celé ČR budovat nádrže všech forem (ne pouze „módních” poldrů pro ochranu proti povodním), a to především malé vodní nádrže, které nevyžadují vysoké investiční náklady.

Malé vodní nádrže lze prakticky vybudovat všude, kde jsou vhodné geologické a morfologické poměry území. Tyto nádrže lze budovat i jako „nebesáky”, tzn., že jsou napájeny pouze atmosférickými srážkami a ne žádnou vodotečí.

Každá vodní nádrž (bez ohledu na zatopenou plochu a zatopený objem) má velice pozitivní vliv na okolí. Zajistí prostor pro život vodní fauny a flory, stabilizaci vody v krajině a v neposlední řadě i zvyšování zásob podzemní vody a to infiltrací části akumulované vody do dna nádrže. Malé vodní nádrže jsou často doplňovány usazovacími nádržemi na vtoku do hlavní nádrže (k zachycení splavenin a podstatnému snížení zanášení hlavní nádrže). Nad nádržemi jsou také budovány tůně s podmínkou, že nikdy nesmí vyschnout, a trvalé nebo sezónní mokřady. Okolí nádrže je ve většině případů zatravněno a do těchto míst je navrhována i doprovodná zeleň.

Protože výstavba malých vodních nádrží je v začáteční fázi otázkou vhodných pozemků, nabízejí se jako významné obory zaměřené především na volnou krajinu, a to „Komplexní pozemkové úpravy” (KPÚ) a „Územní systémy ekologické stability” (ÚSES). V rámci těchto oborů je možné vytypovat vhodné pozemky a zároveň uspořádat vlastnické poměry tak, aby základní problém „pozemků pro výstavbu” byl jednoznačně vyřešen.

Komplexní pozemkové úpravy (dále jen KPÚ) mají za úkol především uspořádání vlastnických práv k pozemkům v daném katastrálním území a zároveň soustředění parcel jednoho vlastníka do větších ploch, které musí být přístupné.

KPÚ však musí zároveň řešit i všechny problémy ve „volné” krajině daného území. To znamená, že musí být řešena cestní síť, protipovodňová ochrana zastavěného území, erozní ohroženost pozemků apod. Z toho vyplývá, že projekt KPÚ je multidisciplinární a jednotlivé části návrhu by měli tedy řešit pouze autorizované osoby. Současná praxe je ale naprosto odlišná. Protože na trhu projektových prací, v oboru vodohospodářských staveb, poptávka několikanásobně převyšuje nabídku, výběrová řízení na vypsané projekty KPÚ vyhrávají firmy, které nabízejí nejnižší cenu prací. Jejich nejnižší cena prací je však dána tím, že tyto firmy vůbec nevědí, co je náplní projektu KPÚ. Jinými slovy, za nabízenou cenu v žádném případě nejsou schopny splnit požadavky na kvalitu projektu KPÚ, t.j. odborné vyřešení problémů v daném k. ú. Jejich nekvalitní práce má za následek, že veřejnost silně kritizuje projekty KPÚ, prohlašuje je za zbytečné a navrhuje finanční prostředky na KPÚ přesunout jinam.

Přístup odpovědných orgánů by měl být naprosto opačný. MZe a ÚPÚ (Ústřední pozemkový úřad) by měly zajistit řádná výběrová řízení, ve kterých budou vítězit firmy, které mají nejlepší reference a ne ty, které nabídnou nejnižší cenu.

Důvod je velice prostý. V rámci projektu KPÚ a uspořádání vlastnických vztahů k pozemkům dochází ke směnám pozemků tak, aby byly vytvořeny větší parcely a zajištěna jejich přístupnost. Protože účastníky řízení je i obec a stát, lze v projektu KPÚ vyřešit návrh směny pozemků tak, že výsledkem projektu budou plochy pozemků ve vlastnictví obce i státu umístěny tam, kde bude nutné vybudovat objekty pro stabilitu otevřené krajiny daného k. ú., t.j. malé vodní nádrže, poldry, cesty, výsadby apod.

Zde je nutné upozornit i na skutečnost, že do KPÚ vstupují i církevní pozemky, které byly dosud blokovány a v řadě případů jsou velice vhodné pro návrh objektů vodního hospodářství.

Změňme názor společnosti na vodu

Že situace v oblasti vody je skutečně vážná, mě utvrzují zkušenosti lidí „z provozu”, které jsem měl možnost učit v rámci studia pro získání jednopředmětové maturity. Pedagogickou činnost na ISŠS a SŠS ve Vysokém Mýtě jsem zahájil po odchodu do důchodu. Celou předchozí dobu jsem věnoval problémům vody a to jako projektant vodohospodářských staveb, KPÚ a ÚSES.

V době působení pedagoga na průmyslovce ve Vysokém Mýtě (ta je po celé republice známá pod názvem „vodárna”) jsem musel konstatovat, že zájem žáků o studium vodohospodářských oborů je minimální. Proto je nutné si uvědomit, že jednou ze zásadních činností v budoucnu bude nutné zásadně změnit názor společnosti na problém vody.

Názor společnosti na problémy s vodou musí být usměrňován systematicky a to především rozsáhlou osvětou a diskusí se skutečnými odborníky s praktickými zkušenostmi. Tyto diskuse by bylo asi vhodné zařadit jako pravidelné pořady České televize a Českého rozhlasu. Vedle diskusí je nutné natočit i konkrétní příklady návrhu a realizace vodohospodářských opatření buď v rámci KPÚ nebo ÚSES. Celou problematiku vody pak přenést i na internet.

Potom lze předpokládat, že bude nejen větší zájem o studium na „vodárně”, ale především také šance vychovat novou generaci vodohospodářů, kteří pochopí vážnost situace a udělají vše pro nápravu neutěšené situace s vodou.

Je varující skutečností, že za stávající generací zkušených vodohospodářů (v řadě případů již v důchodovém věku) existuje obrovský časový odstup nové generace, která by měla problémy s vodou optimálně a odborně vyřešit. Tato skutečnost se projevila i v neutěšené situaci na vysokých školách s vodohospodářským zaměřením.

Časový odstup výchovy nové generace vodohospodářů se musí zastavit a výchova nových odborníků v oblasti „VODY” musí být kontinuální. Pouze tento přístup k výchově nových odborníků poskytne záruku, že se podaří napravit systematické chyby nedaleké minulosti, protože ani problémy s vodou nejsou stabilní, ale objevují se stále nové a nové. Výchovu nové generace vodohospodářů je nutné zahájit již na středních školách a to především na průmyslových školách se zaměřením na problematiku vodního hospodářství. Úroveň výuky na těchto školách je nutné zajistit vysoce kvalifikovanými odborníky, především odborníky s dlouhodobou praxí. Podaří naplnit tyto „vize”, zvýší to mj. i vážnost těchto odborných škol i v očích široké veřejnosti.