Větrací systém jako součást TZB v bytových domech
Komplex stavebního díla spoluvytváří obor technická zařízení budov, jehož šíře záběru je velká a různorodá. Jedním z jeho záběrů je oblast vzduchotechniky. Už dávno neplatí, že větrat znamená pouze otevřít okno. V posledních letech stále účinnějšími opatřeními v tepelné ochraně bytových domů, spojených s výrazným snížením transmisního podílu spotřeby tepla, nabývá větrání a větrací systémy v bytových stavbách rychle na významu.
Hlavním a nenahraditelným cílem větrání je zajištění hygieny vzduchu, protože jenom jeho dobrá kvalita je základním předpokladem zdravého bydlení
Hlavní významné zdroje škodlivin v bytech jsou z hygienického hlediska tabákový kouř, čisticí a regenerační prostředky, zařizovací předměty, stavebniny, barvy a laky a zdroje vlhkosti, které nelze vyloučit. Na čelním místě mezi znečišťovateli vzduchu v bytech je tabákový kouř. Dalšími škodlivinami jsou formaldehyd, aerosoly, mikroorganismy, radon atd. Pokud nebudeme uvažovat domácnost kuřáků je potřeba čerstvého vzduchu vyvolána zejména vznikající vlhkostí. Vlhkost, která vzniká krátkodobými aktivitami, např. vařením nebo sprchováním, by se měla, pokud možno okamžitě a na místě vzniku odvádět podle potřeby intenzivním větráním. Vlhko však vzniká stále. Při stejné teplotě místnosti můžeme vycházet z toho, že vznikající množství vodní páry ve vlhkém bytě nemůže být při nedostatečném větrání zcela odváděno. Následek: srážení vody, plíseň a při provlhlých stěnách vyšší výlohy na vytápění.
Různá měření ukázala, že v pravidelně využívaných bytech jedna osoba vyvine 150 g vlhkosti za hodinu. Ve dvoučlenné domácnosti to tedy je 7,2 l za den. Toto množství se vyskytuje ve formě páry a lze je proto odvádět pouze větráním. Postiženy jsou zejména ložnice a dětské pokoje. Při poklesu teploty v noci stoupá v těchto prostorách velmi rychle relativní vlhkost. Důsledkem je nevhodná atmosféra pokoje a zvýšený výskyt alergenů a plísní, protože růst mikroorganismů se zvyšuje s vysokou vlhkostí prostoru. Nelze ani vyloučit škody způsobené vlhkem. Všude, kde se v posledních letech vyskytly problémy v bytech, byla jako příčina zjištěna vysoká vlhkost v místnostech.
Aby se ušetřila tepelná energie, byla osazována dobře těsnicí okna (zpravidla plastová) a dodatečně zateplovány fasády (mnohdy živelně a často se omezující pouze na izolování bočních štítů). Mnoho obyvatel omezilo i nárazové větrání.
Následkem omezeného větrání je zvýšení vlhkosti vzduchu a zejména v topném období pak může docházet ke srážení vody zejména na chladnějších plochách zdiva, v místech tzv. tepelných mostů. Zřetelné následky jsou potom plochy napadené černou plísní. Vnitřní koupelny s nedostatečným větráním jsou napadeny téměř vždy. Nejvíce vnitřní rohy a hrany stěn, zejména za závěsy a nábytkem přistaveným k obvodovým stěnám. Jsou to většinou místa, která nejsou větrána normální cirkulací vzduchu a nejsou dostatečně zahřívána. Na těchto místech kondenzuje vzdušná vlhkost a vytváří se tzv. povrchová rosná voda. Čím vyšší je v normálně vytápěném bytě vlhkost vzduchu a čím nižší je teplota vnitřního povrchu stěn, tím více rosné vody vzniká. Černá plíseň je jednoznačný indikátor rosné vody a tedy vysoké vlhkosti vzduchu.
Řešením je řízené větrání bytů. Při tomto způsobu nuceného větrání je spotřebovaný, vlhký vnitřní vzduch z provozních zón bytu (koupelna, WC a kuchyň) odváděn na principu podtlakového větrání. Nekontrolovaná infiltrace vzduchu, ke které dochází nahodile v obou směrech a s proměnlivou intenzitou se nemůže při podtlakovém větrání vyskytovat. Podtlakem je směr proudění vzduchu jednoznačně dán: odtahové ventilátory instalované v provozní zóně (např. na WC či koupelně) nasávají svým podtlakem čerstvý vnější vzduch přes prostupy ve vnější stěně. Prostupy, tzv. pasivní přívodní prvky vzduchu, jsou vybaveny sadou protihlukových filtrů (útlum venkovního hluku činí až 46 dB (A)), vyměnitelným prachovým filtrem, samočinnou regulační klapkou a ochranou proti hmyzu. Umísťují se do místností, kde požadavek na kvalitu vzduchu je nejvyšší (ložnice, dětské pokoje, obývací pokoje). Vzduch dále cíleně proudí dveřními mřížkami (či spárou pode dveřmi) přes chodbu do provozních prostor. Odtahové ventilátory musí být vybaveny základním větracím stupněm, který umožňuje trvalé větrání v energeticky úsporné nízkozátěžové oblasti. Při využívání provozních prostor se přepínají na vyšší stupeň a zajišťují intenzivní odvětrání. Ventilátory musí být také vybaveny mimořádně těsnou zpětnou klapkou nevyžadující údržbu, zabraňující vnikání vzduchu přes hlavní odtahové potrubí z jiných bytů. Musí vyhovovat i požadavkům na hlučnost - při základním stupni nesmí v době nočního klidu (t.j. 22.00 až 6.00 hod.) vyvolat v obytných místnostech hladinu vyšší než 30 dB (A). Např. ventilátorové jednotky LUNOS tomuto hygienickému požadavku vyhovují s dostatečnou rezervou.
Inteligentním způsobem větrání je větrání závislé na vlhkosti vzduchu v bytě. Moderní čidla a mikroelektrotechnika jej beze zbytku umožňují. Systém i v chladném období větrá s mimořádnou úsporou energie. Na druhé straně čidlo registruje jakékoli zvýšení vlhkosti vzduchu v prostoru. V takovém případě zvyšuje počet otáček ventilátoru tak dlouho, dokud není obnoven požadovaný stav. Protože senzory neustále sledují skutečnou vlhkost vzduchu, větrá se pouze tolik, jak je to v daném okamžiku nezbytně nutné. To opět napomáhá úsporám topné energie. Úsporu tepelné energie větrání bytu v závislosti na vlhkosti uvádí obr. 2. Diagram znázorňuje úsporný potenciál. Při důsledné aplikaci této techniky v normálně používaném bytě může být uspořeno až 50 % větracího tepla. Zpětné získávání tepla se tím pádem už nevyplatí. Specifická potřeba větracího tepla při venkovní teplotě - 15 °C je pouze 9 W/m2.Kontrolované větrání bytů zaručuje nejen požadovanou výměnu vzduchu, ale i úsporu energie. Např. systémem větrací techniky LUNOS byl vytvořen poprvé funkční koncenzus mezi cílem úspory energie, stavebními náklady a bytovou hygienou.
