Vila u Brna

Předobrazem jsou symetrické koncepty renesančních paladiánských vil. Symetrie je i pro vernakulární, tedy převažující funkční venkovskou tradici, stejně důležitá jako zákon vyvažování jejího vlivu architekturou.

Rozloha a celé působení domu se stmelují v umění, které teprve dokreslí dopadající světlo na abstraktní sochařsky ztvárněné kamenné reliéfy nosných kamenných pilířů v reprezentativním středu. Koncept je tvořen podélnou jednopodlažní hmotou, která je funkčně, prostorově a koncepčně rozdělená na dvě křídla a střed. Západní křídlo je určeno relaxaci a hostům. Východní křídlo domu je soukromé pro ložnici s výhledem na vodní plochu v zahradě. V reprezentativním vyvýšeném středu jsou společenské prostory s oboustranně prosklenou jídelnou s výhledy do krajiny. Jižní fasáda je ochráněna sloupovou kolonádou s průzory v lehkém zastřešení. Jednotlivé místnosti řazené za sebou jsou spojeny amfiládou, která vrcholí ve zvýšeném středu.

Konstrukčně jde o stěnový systém s nosnými stěnami a rámy, které jsou orientovány v příčném směru. Vnitřní nosné i obvodové zdivo je z tradiční zděné technologie z cihelných bloků a omítnuto. Stropní konstrukce jsou z monolitického železobetonu, kromě stropů společenského sálu ve sklepě, který je tvořen pruskými cihelným klenbami. Větrací otvory dvouplášťové nepochůzí střechy tvoří na fasádě umělecky ztvárněné šupinové mřížky. Symetrie domu je použita také jako výchozí také pro koncepci reprezentativní části zahrady. Původní terén je nově modelován do teras s vodními i výtvarnými prvky. Na základě obecnějšího pojetí symetrie se uplatňuje plastická výtvarná energie formálního prostorového zahradního řešení.

Fotogalerie