Výměna a renovace střešních oken pod drobnohledem

Výměna střešních oken je záležitost vesměs nákladná a zejména uživatelsky neoblíbená. Je spojena s prováděním stavebních prací v obývaném prostoru, a tedy s nepořádkem. Termín renovace střešních oken je však vhodnějším výrazem než výměna, neboť jde o celkovou revizi okenního otvoru včetně ostění. Termín se používá spíše v Německu, zatímco u nás si pod tím představíme spíše obnovu vzhledu stávajícího výrobku.

Pohled na střešní okno, jehož povrch nese známky značného opotřebení, je totiž pro své uživatele obvykle jen impulzem k přebroušení a přelakování povrchu. Pokud k tomu však nedojde včas, je „renovace“ neúčinná. Když pak navíc okna nejdou již nějakou dobu otevírat nebo naopak dochází k potížím při jejich uzavírání, nastává urgentní potřeba zcela jiného, odbornějšího zásahu. Jedinou překážkou, která pak stojí v cestě výměně střešních oken, je obava z prachu a nepořádku, které montáž doprovázejí. Právě na bedrech majitelů nemovitosti totiž zůstane veškerý úklid a starosti. Přistupují tak raději ke zjednodušené výměně, jež zahrnuje pouhé vyjmutí starého okna a nasazení nového na původní místo. Toto omezené řešení často preferují i projektanti a jde též o možnost, kterou i mnozí výrobci střešních oken prezentují jako výhodnou. U velkých zakázek to však zakládá na nemalé problémy a nesnáze.

Vývoj

Je třeba si uvědomit, že je střešní okno otvorovou výplní, která je předsazena před střešní konstrukci. Na rozdíl od fasádních oken není chráněna venkovní špaletou a nic na tom nemění ani takzvaná zapuštěná montáž. Provedení střešních oken je v porovnání s minulostí sice v principu stále stejné, zásadně se však mění pohled na jejich funkcionalitu. Mezi primární požadované vlastnosti střešních oken dříve patřila zejména ochrana před zatékáním vody, a proto byla střešní okna umístěna výše, než ta dnešní. Nyní, po létech postupného vývoje a s použitím moderních materiálů, jsou okna již výrazně více zapuštěna do střechy, a tak lépe chráněna. Přesto i nadále zůstávají předsazenou konstrukcí.

Díky honbě za úsporami tepla doznalo změn i těsnění mezi křídlem a rámem; používá se většinou dvou řad těsnění a okna jsou tak dokonale bezprůvanová. Nelze tak počítat s přirozenou výměnou vzduchu v místnosti, což de-facto nebylo možné ani dříve. Je tak třeba častěji větrat. Pro zajištění skvělých technických vlastností byla vylepšena i zasklení, ruku v ruce s tím doznaly změn i rámy střešních oken, které byly doplněny o zateplovací bloky, chránící rámy před promrzáním. Lze konstatovat, že v oblasti technických vlastností došlo za několik posledních desítek let k výraznému skoku vpřed. A právě v tom tkví hlavní rozdíl, který dělí nová střešní okna od starších a vede k jejich výměně.

Životnost

Na střechách se vyskytují i okna dosahující stáří 35 let, s nimiž jsou majitelé doposud spokojeni. I v případě oken Roto se běžně setkáváme s tím, že po 20 letech postačí výměna těsnění a okno funguje dál. To platí zejména u plastových střešních oken, která nevyžadují údržbu rámu nátěrem a jejich vzhled se nemění. Střešní okna jiných výrobců jsou však po takové době obvykle dávno nahrazena novými, případně dochází k jejich celkové renovaci. Kvalitní průběžná údržba samozřejmě prodlužuje životnost oken všeobecně.

Komplexní náhled

Všechna střešní okna na trhu se „tváří“ tak nějak stejně, a proto se v nich laik vpravdě hůře vyzná. Běžný uživatel nerozezná odlišnosti jednotlivých produktů rozmanitých výrobců. Může mu však být útěchou, že rozdíly mnohdy nepoznají ani někteří profesionálové pohybující se denně ve stavební realitě. Investorovo rozhodnutí se tak často odvíjí od „dovedností“ marketingu jednotlivých výrobců.

Pojďme dál; sebelepší výrobek nebude dobře fungovat, pokud je nevhodně používán nebo nainstalován. Zkuste si představit, že pořizujete nový kotel na vytápění a očekáváte jeho začlenění do staré otopné soustavy. Od topenáře se však dozvíte, že vyměnit původní kotel za nový není problém, avšak je současně potřeba předělat potrubní systém, radiátory a osadit vhodné termostatické ventily. Jen za těchto předpokladů je dosaženo maximálního výsledku. Lepší funkčnosti a levnějšího vytápění se nelze dopracovat pouhou výměnou kotle bez dalších investic. Jen komplexním řešením dosáhneme nejlepšího efektu. A výměna střešních oken podléhá stejným zákonitostem. Nová střešní okno špičkových parametrů s trojsklem nezaručí dobrý a očekávaný výsledek, pokud v ponechaném původním ostění promrzne kolem rámu.

Funkčnost závisí na správném zabudování

Dalším aspektem, který ovlivňuje funkčnost střešního okna, je způsob jeho zabudování do střešní konstrukce. Při instalaci je nutné se věnovat správnému ukončení a napojení jednotlivých střešních vrstev, zejména parozábrany, tepelné izolace a pojistné hydroizolace v místech osazení okna. Stejně důležitý je i tvar otvoru (špalety), který osadíme střešním oknem.

Ve více než 90 % mají stávající střešní okna nesprávný tvar parapetu a nadpraží; oba tyto detaily jsou ve většině případů vedeny kolmo na rám střešního okna. Pokud vedeme ostění přímo od rámu dole pod oknem svisle dolů a nahoře vodorovně, bude nám v těchto místech scházet prostor na tepelnou izolaci. Tu „realizuje“ “jen“ sádrokartonová deska o tloušťce 12,5 mm. I člověk v oboru neznalý si odvodí, že se od této desky nedočkáme stejného výsledku jaký by nabídla plocha střechy s cca 200 – 300 mm tepelné izolace.

Tento způsob tvarování ostění byl upřednostňován v devadesátých letech, kdy se oproti variantě zcela kolmého ostění kolem celého okna (na takzvaná střílna) do místnosti dostávalo daleko více světla a nedocházelo tolik ke kondenzaci vodní páry ve spodní části okna. Vhod přišlo teplo z radiátoru (byl pod oknem normativně předepsán), jež výrazně zvětšovalo teplotu na vnitřním povrchu a současně zajišťovalo odliv vlhkosti z tohoto místa dále do místnosti. Sádrokartonová deska v tom proto nebyla úplně sama, avšak tepelné ztráty byly o větší.

Situaci to pouze vylepšilo, ale nezachránilo. Navíc docházelo i k vývoji ve sféře otopných soustav; dříve z rozpálených radiátorů sálalo citelné teplo, ale díky využívání úspornějších nízkoteplotních soustav s termostatickými ventily došlo ke snížení intenzity sálavého tepla, a sice v důsledku nástupu nízkoteplotního, zejména podlahového vytápění. To je založeno na principu, že čím větší je plocha otopné soustavy, tím na menší teplotu ji vytápíme, abychom docílili požadované vnitřní teploty, cca 21 °C. Dnes je proto teplota popsané moderní otopné soustavy pro člověka „studená“, nedosahuje ani teploty lidského těla necelých 37 ⁰C.

Výsledkem pak je, že v místech výše popsaného nesprávného osazení střešního okna do střechy vznikaly vedle zbytečných ztrát tepla a stavební poruchy.

Ostění

Vraťme se k řešení ostění, parapetu a nadpraží. Osvědčila se úprava jejich sklonu vůči ploše okna, jež spočívá v provedení cca 80–120 mm od roviny okna v kolmém provedení a pak dole svisle a nahoře vodorovně. Správná výměna střešních oken by měla být provázena správným řešením právě tohoto detailu. Tím významně zlepšíme tepelnou izolaci v těsné blízkosti rámu a předejdeme vlhkostním poruchám.

Pro řemeslníka je to samozřejmě pracnější, tvar parapetu a nadpraží musí správně navrhnout a v případě sádrokartonového řešení tomu přizpůsobit i nosnou konstrukci; Ne vždy bude tomuto způsobu provedení nakloněn. Se slovy: „Já to takto dělám 20 let a všem se to líbí“ může bez váhání odstranit zateplovací bloky připravené na okně již z výroby a na to přirazí zmiňovanou sádrokartonovou desku zešikma k holému rámu. V lepším případě předtím přilepí parozábranu.

Naštěstí těchto řemeslníků ubývá, osvěta v tomto směru přece jen probíhá. Samozřejmě je možné využít i systémového omyvatelného vnitřního ostění, které má správný tvar už předpřipravený v podobě drážek pro jednoduché natvarování. Konstrukčně je přichyceno na rám střešního okna a na stávající podhled je přelištováno pomocí přichystaných lišt. Jeho nespornou výhodou je rychlost provedení a samozřejmě minimalizace prašných procesů. S jeho použitím lze provést výměnu cirka tří oken během jednoho dne. A to při současném doplnění původně chybějící tepelné izolace, správném napojení parozábrany a provedení správného tvaru ostění. Ostatně náležité provedení napojení jednotlivých vrstev i správný tvar ostění vyžaduje novelizovaná ČSN 746077 a je samozřejmě nutno splnit i požadavky dalších norem jako je ČSN 730540-2 v platném znění.

Ten, kdo se rozhodne zachovat původní ostění, může jen doufat, že se nevyskytnou komplikace, a tedy že bude možné stávající okno jednoduše vyjmout ze své pozice, že sádrokartonová deska nebude přišroubována vrutem přímo do rámu, že samotné okno nebude kotveno nějakým nepředpokládaným způsobem, nebo jen, že deska v průběhu prací nepraskne. Navíc neexistuje způsob kontroly správného provedení stávající parozábrany (pokud tam vůbec je) či toho, jestli tam v minulosti vůbec byla umístěna tepelná izolace.

Při montáži střešního okna se zateplovacím blokem se většině problémů vyhneme a budeme o krok napřed. Roto má připravenu jak zateplovací sadu pro střešní okna RotoQ s lemováním pro výměnu EDW V20, tak kompletní řešení na výměnu, nebo lépe renovaci střešních oken. Stačí využít informací a kontaktů na www.roto-frank.cz.

Související články

• Střešní okna Roto, kvalitní a úsporné prosvětlení
• Výběr střešního okna aneb není trojsklo jako trojsklo