Výtahy (zdviže) – minulost, přítomnost, budoucnost

Výtah je dnes nezbytnou součástí výškových občanských staveb s jasnou budoucí perspektivou. Bývá definován jako domovní dopravní prostředek pro dopravu osob nebo nákladů svisle či šikmo po pevné dráze. Provedením je to plošina, tažená nebo tlačená většinou lany, řetězy nebo hydraulicky; v dnešním pojetí kabina umístěná ve výtahové šachtě. Pohon je elektřinou, dříve párou, živou silou ap.

Na dlouhé cestě od antických začátků až k dnešnímu hromadnému uplatnění domovních výtahů byl zlomovým rok 1852. Tehdy Američan Elisha Graves Otis v New York City představil a později nechal patentovat bezpečný výtah s pojistkou, která zabraňovala pádu kabiny při přetržení lana.

Debut se odehrál v městské budově New York Crystal Palace, výtah překonával dvě podlaží a v případě selhání lana byl vybaven „bezpečnostní brzdou” kabiny. Toto byl důležitý moment ve vývoji výtahu.

Vynález výtahu byl nezbytnou podmínkou pro zrod výškových budov. Proto nebyl rychlý rozvoj výtahů v Americe, zemi mrakodrapů, náhodný. V roce 1857 byl zprovozněn osobní výtah instalovaný v obchodním domě v New Yorku. O deset let později synové E. G. Otise zakládají společnost Yonkers v NY a dosahují hromadné výroby tisíce kusů.

Později, s příchodem elektřiny, byl do výtahové technologie včleněn elektromotor a sice německým vynálezcem jménem Werner von Siemens, který je dnes pokládán za vynálezce elektrického výtahu. To se psal rok 1880. S motorem na spodu kabiny byl tento výtah veden vertikálně na šachtové zdi.

První zdvihadla se však používala již mnohem dříve. Průkazné stopy sahají do 3. století před naším letopočtem, a navíc lze s vysokou pravděpodobností předpokládat, se mohla používat při starobylých dávných monumentálních stavbách po celém světě. Tehdy byla poháněna zvířecí či lidskou silou, vodou hnaným mechanismem apod. Zdvihací zařízení, jak je známe dnes, bylo poprvé vynalezeno během 18. století a spoléhalo se na páru a parní stroj.

Výtahy v Českých zemích

V Čechách a na Moravě, které byly průmyslovou základnou Rakouska-Uherska, se jeden z prvních výtahů, respektive jeho pozůstatky, dochovaly na zámku v Ploskovicích, vybudovaném ve dvacátých letech osmnáctého století. V téže době vzniká výtah na zámku Zákupy, upravený v roce 1870 pro potřeby Ferdinanda V. Dobrotivého (Macek - Zahradník 1996, s. 28, 31).

V letohrádku Belaria v zahradě českokrumlovského zámku se pro změnu dochoval unikátní mechanismus, který sloužil v podstatě jako výtah na potraviny s tím, že bylo připravené jídlo tímto výtahem přepraveno přímo do střední části hodovní tabule. Tento výtah ovšem nebyl zavěšen, nýbrž naopak vysouván po způsobu divadelního propadla, takže konstrukčně poněkud připomínal moderní hydraulické výtahy.

Na zámku Konopiště je zase dochován mechanický výtah z devatenáctého století. Fungoval na jednoduchém principu, jeho pohyb vzhůru zajišťovala voda postupně napuštěná do nádrže, tvořící protizávaží jeho přepravní klece (na podobném principu také původně fungovala lanová dráha na pražském Petříně a na Letnou).

Přítomnost

Výtahy jsou dnes běžnou součástí našeho života a zároveň představuji bezkonkurenčně nejbezpečnější dopravní prostředek. Stará konstrukční řešení a složitá ovládání jsou pryč. Dnes se prakticky všechny nové výtahy řídí automaticky a jsou vybaveny mikroprocesory, uživatelské ovládání je pomocí klávesnice. Počítačový věk přinesl široké možnosti zpracovávat obrovská data a precizně řídit logistiku a plánování provozu velkých skupin výtahů. Výtahy jsou dnes také prvkem architektonického sdělení a designu, který symbolizuje touhu člověka vynést se výše a rychleji.

Na celém světě je denně počet dopravených osob výtahy větší, než u jiných dopravních prostředků.

Výtahy WTC New York

Jednou z nejpodivuhodnějších realizací flotily výtahů byly v obou věžových budovách WTC 1 a WTC 2 Světového obchodního centra v New Yorku. Celý komplex 7 budov WTC byl otevřen 4. dubna 1973 a zničen v roce 2001 během teroristického útoku 11. září. Byl navržen začátkem roku 1960 japonsko- americkým architektem Minoru Yamasaki a přidruženou architektonickou kanceláří Emery Roth and Sons (New York).

Hlavním limitujícím faktorem výšky obou hlavních budov byly výtahy. Čím vyšší budova, tím více výtahů je třeba k jejímu obsloužení, což vyžaduje více prostoru pro výtahová tělesa. Yamasaki a jeho inženýři se rozhodli použít nový systém s dvěma přestupními halami (skylobbies), což jsou podlaží, kde lze přestoupit z velkokapacitního a expresního výtahu na místní výtah, který jede do každého podlaží v oddílu. To umožnilo vestavět místní výtahy do stejné výtahové šachty. Skylobbies, které se nacházely ve 44. a 78. podlaží každé věže, tak umožnily efektivní využití výtahů a zvýšení využitelného místa na každém patře o 62 až 75 procent tím, že se snížil počet výtahových šachet. Dohromady měly všechny budovy WTC 198 expresních a místních výtahů. Toto řešení bylo inspirováno systémem newyorského metra, které má také expresní přestupní stanice, kde zastavují expresní i místní vlaky, a místní stanice, kde zastavují pouze lokální vlaky.

Je velice smutné, že tak monumentální prezentace vyspělosti výtahářské techniky, jakou nabízela dvojčata WTC 1 a 2, skončila díky lidskému násilnictví a intrikám v sutinách. Je ještě smutnější, že se oficiální výklad událostí 11/9 stále více rozchází s technicky podloženými fakty. Ale to už je na jinou úvahu, byť to souvisí i s bezpečností výtahů.

Budoucnost

Rychlý vývoj v oblasti výtahů jasně ukazuje, že se o budoucnost tohoto oboru není nutné bát. A tak nám nejspíš budoucnost přinese mnoho nových, technicky a architektonicky zajímavých řešení, která zaplní stránky novin a časopisů.