Výzva 40-27-27

Jde o další energeticko-klimatickou výzvu, navazující na program 20-20-20 z roku 2009. Výzva 40-27-27 bývá uváděna takto: 1) snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o 40 % ve srovnání s rokem 1990. 2) K roku 2030 zvýšit podíl výroby energie z obnovitelných zdrojů na aspoň 27 %. 3) Zvýšit o nejméně 27 % energetickou účinnost. Na zatím posledním zasedání rady EU v říjnu 2014 byla schválena jen částečně.

K jejímu projednání se 23. a 24. října 2014 sešli premiéři a prezidenti 28 členských zemí EU. Jednání bylo ovlivněno zkušeností s plněním výzvy 20-20-20, která je ve skutečnosti nevalná, i přes množství radostných zpráv v hlavních sdělovacích kanálech. Akce 20-20-20 se kryje s dlouhotrvající hospodářskou stagnací, nebo až úpadkem EU, což vyvolává otázku typu bylo-li dřív vejce nebo slepice. Co když zkrátka krizi způsobila agresivní zelená politika, plná protekcí a na opačné straně regulací? A co když další výzvy tohoto typu úpadek už jen prohloubí?

Silně dotovaná polní fotovoltaika a jiné POZE (podporované zdroje energie) předražily elektřinu pro spotřebitele, ale klasické elektrárny směřují k úpadku. Velkoobchodní ceny elektřiny někdy nekryjí ani náklady, i když se kupuje levné uhlí z Ameriky či Austrálie. Ruší se tuzemské doly. V Německu slouží klasické elektrárny už jen k tomu, aby stabilizovaly rozvodnou síť. Aby zkrátka nenastal kolaps, když zasvítí slunce nebo zafouká vítr. Normální člověk toto hazardování platí formou ekologických daní a přirážek. Sám chudne, méně nakupuje a – díváme-li se na stavebnictví – vrhá se na svépomoc.

Co bylo dojednáno

Vraťme se teď k říjnovému jednání, na němž ČR zastupoval úřadující premiér. Výslednicí bylo toto ujednání:

Snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o 40 % (ve srovnání s rokem 1990). Závazný cíl pro EU a všechny členské státy. K roku 2030 zvýšit podíl výroby energie z obnovitelných zdrojů na nejméně 27 %. Závazný cíl pro EU, ale nikoliv pro jednotlivé členské státy.

Třetí bod, totiž zvýšit o nejméně 27 % energetickou účinnost, byl odmítnut, což v dikci EU znamená jeho schválení s dodatkem „zatím nezávazný cíl pro EU i jednotlivé členské státy”.

Logicky vzato byl zamítnut i druhý cíl klimatické výzvy 40-27-27. Těžko ho totiž může naplnit EU, když ho poruší všechny členské země.

V plném rozsahu působnosti prošel jen první bod výzvy. Největší potíže přitom dělalo Polsko, které je nejvíce závislé na uhlí a zároveň se popichuje s Ruskem, které zásobuje Evropu zemním plynem. Polsko se nakonec nechalo podplatit slibem tučné dotace na přestavbu své energetiky.

Něco ze zákulisí

V zásadě šlo o přetahovanou různorodých zájmů a pohledů. Od obchodu a průmyslu se chce, aby zásobily Evropany potravinami, domy, byty, dálnicemi, auty, vlaky, loděmi, letadly a hromadou dalších věcí a služeb. Průmysl a služby generují příliv daní státům a EU. Naopak úpadek obchodu a průmyslu je stav, které dnešní státy umějí řešit jen tisknutím peněz a novými daněmi. Výsledkem je pak vyjídání zásob, chudoba a další kolo úpadku.

Asi proto dřívější eurokomisař pro energetiku Günther Oettinger řekl, že 40% cíl bude těžké plnit a navrhoval jen 35%. I když se 20% cíl ve snižování emisí v probíhajícím balíku 20-20-20 zatím sice daří plnit, je to prý hlavně díky transformaci středoevropských ekonomik a kvůli ekonomické krizi.

Naopak zelené gardy, žijící trvale v režimu bojového poplachu, mávaly studií, že aby se globální oteplování udrželo pod dvěma stupni Celsia, je nutné přijmout cíl alespoň 55 %.

Bylo ale jasné, že EU tento cíl musí závazně definovat a eskalovat. Celá EU stojí na zelené ideologii, coby způsobu vládnutí založeném na strachu, a aspoň dovnitř se musí tvářit jako světový vůdce v boji s globálním oteplováním. A to, jak je se stále zdůrazňuje, mají způsobovat emise skleníkových plynů.

Budiž. Dohady ale vyvolává, proč vedle emisního cíle obsahuje výzva ještě další cíle, které řeší vlastně totéž, avšak specifickou cestou. Cesta k tzv. nízkouhlíkové Evropě by měla být technologicky neutrální, řekl na konferenci Institutu pro veřejnou diskuzi generální ředitel Skupiny ČEZ Daniel Beneš: „Měli bychom se poučit z toho, jaké mají dnes praktické dopady energetické cíle definované do roku 2020. Cíl splnění podílu obnovitelných zdrojů energie převládl nad ostatními výzvami, kterými jsou konkurenceschopnost a bezpečnost dodávek. Výsledek je ten, že konkurenceschopnost je dnes problém, bezpečnost dodávek také.” Daniel Beneš ještě dodal, že podle něho i podle lídrů evropské energetiky by měl být stanoven jen jeden cíl, snížení emisí skleníkových plynů (zdroj EurActiv).

Energetická účinnost

Původní, Barrosův návrh (bývalý šéf Evropské komise) vůbec neobsahoval cíl pro energetickou účinnost. To se nelíbilo zeleným neziskovkám a firmám, které inzerují energeticky úsporné technologie a materiály. Říjnový summit nakonec zplodil orientační a nezávazný cíl ve výši 27 % s dodatkem, že cíl může být v roce 2020 přezkoumán, zezávazněn a zvýšen až na 30 %. Nový šéf Evropské komise Jean-Claud Juncker asi nechtěl tak dlouho čekat a hned po svém zvolení 2014 razil závaznou energetickou účinnost (zdroj: portál EurActiv). Juncker vynikl uměním přitahovat do svého daňového ráje (Lucembusko) stovky globálních firem, aby se vyhnuly placení vysokých daní v zemích, kde vyrábějí. Řeklo by se, že by si měl hlavně zamést na vlastním dvorku a klimatologii přenechat jiným. To by ale nebyla EU.

O globálním oteplování

Koncem 19. století uvedl (podle Wikipedie) švédský badatel Svante Arrhenius, že kdyby se obsah oxidu uhličitého CO₂ v atmosféře zdvojnásobil, její teplota by se zvýšila až o 5 °C. Tato domněnka dostala jméno skleníkový efekt a moudrý badatel považoval oteplení za příznivou změnu. O kousek níže Wikipedie říká, že během posledních 650 000 let se obsah CO₂ pohyboval od 180 ppm do 270 ppm, avšak v půlce roku 2012 již byl 394 ppm. To by znamenalo, že je dnes cca o 5 °C tepleji, než za uplynulých 650 000 let. Což je hloupost. Dnešní vyšší obsah CO₂ v ovzduší je připisován lidské činnosti a z něho plynoucí růst teploty se nazývá globální oteplování. Politici ho považují za škodlivé a pro nedostatek lepších nápadů mu vyhlásili válku.

Globálním oteplováním (GO) se dnes zabývají tisíce ústavů a vysokých škol po celém světě za desítky nebo stovky dolarových miliard. Přesto jeho teoretický základ, skleníkový efekt, ještě nikdo nezformuloval do exaktní vědecké teorie. Nepochybně se mnoho lidí o to pokoušelo. Granty byly a jsou tučné a Nobelova cena by ihned spadla do klína. Ale nepovedlo se. A tak celá ta kolosální politická mašinérie, které se říká boj proti GO, stále stojí na tvrzení typu „jedna paní povídala”.

Sluneční intenzita 1366 W/m2	Teplota povrchu Země	Teplota skleněné koule	Teplota záření
Propustnost = 1	5,43 °C	5,21 °C	5,43 °C
Propustnost = 0,5	5,43 °C	5,21 °C	5,36 °C
Propustnost = 0	5,43 °C	5,21 °C	5,32 °C

Sluneční intenzita 1000 W/m2	Teplota povrchu Země	Teplota skleněné koule	Teplota záření
Propustnost = 1	-15,46 °C	-15,67 °C	-15,46 °C
Propustnost = 0,5	-15,46 °C	-15,67 °C	-15,53 °C
Propustnost = 0	-15,46 °C	-15,67 °C	-15,57 °C

Země ve skleníku

Pokusme se o zjednodušenou teorii skleníkového efektu. Představme si naši Zeměkouli přesně uprostřed duté skleněné koule, jejíž poloměr je o 10 km větší, než je poloměr Zeměkoule. Tloušťka skla duté skleněné koule je několik milimetrů. Mezera mezi povrchem Země a skleněných opláštěním je vyplněna vzduchem, který je dokonale průteplivý. To znamená, že neabsorbuje ani sluneční, ani dlouhovlnné tepelně záření ze Země. Vrstva skla ve výšce 10 km nad zemským povrchem má tyto vlastnosti: zcela propouští sluneční záření, zatímco tepelné záření, které sálá sluncem ohřívaná Země, zčásti nebo úplně absorbuje.

Zajímá nás, jakou teplotu má povrch Země, povrch obklopující skleněné koule a jaká je teplota prostorového tepelného záření a vzduchu v tomto zemském skleníku. To vše při různých intenzitách slunečního záření. Teploty musejí splňovat jednoduchou energetickou bilanční podmínku, že v ustáleném stavu se musí celkový tok energie dodávaný sluncem rovnat celkovému toku energie, kterou Země se skleníkem sálá do vesmíru.

Spočítali jsme dva případy. První reprezentuje tok sluneční energie o hustotě 1366 W/m² (solární konstanta), což znamená celoplanetární energetický příkon 174,285×10¹⁵ W.

Druhý pak sluneční tok o hustotě 1000 W/m², což přibližně znamená celoplanetární energetický příkon sluneční energie při oblačné obloze 127,588×10¹⁵ W. Výsledky jsou uvedeny v tabulkách.

Interpretace tohoto jednoduchého příkladu je zřejmá:

Teplota Země ve skleníku, jehož propustnost = 0 je stejná jako když Země ve skleníku není (propustnost = 1). Zemi tedy nelze přirovnávat ke skleníku. Ten jen vyrovnává teploty, jak víme ze zahradních skleníků a jak ukazují tabulky. A to se neděje: ve výšce 10 km jsou teploty kolem –50 °C. Teplota Země silně závisí na průměrné intenzitě slunečního svitu. Pouhá skleníkovost atmosféry, tzn. její propustnost pro tepelné záření, nemá na teplotu planety vliv. Stavební tepelné inženýrství učí, že tepelný odpor vzduchové mezery R = 1/(h_r+h_c) nezávisí na tloušťce a je menší, stoupá-li teplo vzhůru. Často vidí komínový efekt i tam, kde není a stvořilo normu, podle níž je tepelný odpor při úniku tepla z povrchu domu do vesmíru jen 0,04 m²K/W. Jsou však blíž pravdě, než „vědci” globálního oteplování, kteří se opírají jen o radiační modely. Je snadné ukázat [1], že s rostoucím obsahem skleníkových plynů, které absorbují tepelné záření ve vzduchu, putuje teplo vrstvou vzduchu rychleji a roste její součinitel prostupu tepla. Proudění v atmosféře má na ochlazování planety samozřejmě velký vliv. Ještě větší má možná odpařování vody z moří. Vodní plochy zaujímají přes 71 % povrchu Země a s vodní párou uniká k nebi obrovská energie jako výparné teplo. Pára, jako silný skleníkový plyn, umožňuje dále sálání tepla do kosmu. Bez skleníkových plynů by toto sálání ustalo.

Závěr

Jediné prostředí, kde bude boj s globálním oteplováním žít nejméně do roku 2030, je svět politiků a na ně navázaných firem, které obchodují se zelenými technologiemi a ekologií. Pro ostatní subjekty a běžné občany je to nevlídné prostředí nekonečného proudu příkazů, zákazů a nesvobody. S nimi ruka v ruce kráčí úpadek, chudoba, rezignace, lenivost a otrocká odevzdanost. Později kolaps a válka. Najde se vlivný politik, kterému dojde, že pokrok je vždy nerozlučně spjat s lidskou svobodou?

Literatura a zdroje:

[1] Hejhálek, Jiří: Tepelné záření a navrhování reflexních fólií do staveb, Vega 2014.