Za Mistrem Janem Husem do Kostnice a okolí
Klub seniorů ČVUT v Praze s podporou rektorátu ČVUT v Praze uspořádal ve dnech 15. až 18. 6. 2009 tematický poznávací zájezd „Za Mistrem Janem Husem do Kostnice a okolí“, to znamená zejména do oblasti kolem Bodamského jezera a do Středního Švýcarska. Program zájezdu byl velmi bohatý, tento článek popisuje jeho první část.
Navštívená oblast se dělí mezi tři státy: Německo, Rakousko a Švýcarsko [1],[2],[3],[4]. Proto jsme využili této příležitosti k návštěvě některých zajímavých míst těchto států a využívali výhody našeho členství v EU při bezproblémových přechodech hranic, kdy pouze při prvním přejezdu hranic do Švýcarska musel řidič autobusu splnit určité formality, ale o naše pasy se nikdo nezajímal. Jaký rozdíl od doby železné opony, která padla právě před dvaceti lety.
Cesta z Prahy vedla přes Rozvadov do Německa a kolem Řezna a Mnichova k Bodamskému jezeru (Boden-See), které leží v nadmořské výšce 395 m. Rozlohou 538,5 km2 je třetí největší ve střední Evropě a protéká jím řeka Rýn. Jezero se dělí mezi tři výše uvedené státy a je využíváno i jako vodní cesta mezi nimi.
První město, které jsme na Bodamském jezeře navštívili, byl malebný Lindau v NSR, jehož stará část leží na ostrově a moderní rozrůstající se část na přilehlé pevnině. Přístup na ostrov tvoří silniční a železniční most.
Při prohlídce starého města jsme navštívili dva v těsném sousedství stojící chrámy, protestantský kostel sv. Štěpána (St. Stephan), který pochází již z románské doby a prošel řadou přestaveb od gotiky až po rokoko, a barokní katolický kostel Panny Marie (Marienkirche), který byl postaven v letech 1748 až 1751, ale který také skrývá románské základy. Dále nás zaujala radnice, původně gotická a později renesančně přestavěná, s krásným malovaným průčelím a kašnou v sousedství. Ovšem jako suchozemce nás více zajímal přístav na jezeře se zachovaným majákem Mangturm (obr. 1) ze 13. stol., který současně sloužil jako část městského opevnění. V sousedství stojí stále funkční maják z 19. století a symbol města, kamenný lev na vysokém sloupu. Sousední kostel sv. Petra (Peterskirche) je dnes památníkem válečných obětí a jsou v něm zachovány nástěnné malby Hanse Holbeina st.
Druhý den, po přenocování v penzionu Hochlitten v Riefensbergu na území Rakouska, v hornaté oblasti ve výši 800 m, jsme jeli k hlavnímu cíli naší cesty, do Kostnice.
Kostnice (Konstanz)[5] leží při jižním břehu Bodamského jezera na levém břehu Rýna, který zde vytéká z hlavní části jezera do zálivu Untersee [1]. Město se dělí na švýcarskou a německou část, místa spjatá s pobytem, vězněním a upálením Mistra Jana Husa se nachází v německé části.
V letech 1414–1418 zde zasedal všeobecný církevní sněm (koncil), který na 45 zasedáních jako hlavní problém řešil papežské schizma a vedle toho i problém nepokojů, které v souvislosti s Husovými kázáními proti prodeji církevních odpustků a dalším zlořádům v církvi v Čechách propukaly. Hus přišel na pozvání a se zárukou bezpečnosti do Kostnice 3. listopadu 1414, ale již 28. listopadu 1414 byl zatčen, krutě vězněn a až 5.–8. června 1415, nemocný a zesláblý, vyslýchán a bez možnosti obhajoby v minstru P. Marie (Münster Unserer Lieben Frau) odsouzen a 6. července 1415 (podle dnešního kalendáře 14. července) upálen. V dubnu 1415 za Husem do Kostnice přišel Jeroným Pražský, po Husově upálení byl cestou zpět do Čech zadržen a po téměř ročním věznění upálen 30. května 1416 (tj. 6. června).
Z památek, které v Kostnici tyto děje připomínají, je na prvním místě tak zvaný Husův kámen (Hussenstein), bludný balvan umístěný v r. 1862 na místě Husova a Jeronýmova upálení (obr. 2). Balvan se nachází v malém parku uvnitř města, ale v 15. stol. zde bylo městské mrchoviště za hradbami. Další významnou památkou je Husův památník (Hussengedächtnisstelle) v domě v Hussenstrasse v č. 64, kde se Hus po svém příchodu do Kostnice ubytoval a do svého zatčení bydlel (obr. 3). Na tomto domě byla roku 1878 umístěna pamětní deska. Od roku 1923 je vlastníkem domu Společnost Husova muzea a v letech 1979 až 1980 byl dům jihočeským podnikem pro údržbu památek upraven do současného stavu. Roku 2007 bylo v Kostnici otevřeno Centrum německo-českého setkávání, které sdružuje 6 německých a 8 českých měst s husitskou minulostí a tradicí. V přízemí Husova domu je malé informační centrum. V prvním patře je v dochovaných čtyřech místnostech vlastní památník s exponáty připomínající Husův pobyt, jeho dílo i jeho následovníky. Dojemný je pokoj, ve kterém M. J. Hus tehdy bydlel (obr. 4).
Další dochovanou památkou je mariánský kostel minstr P. Marie, ve kterém byl Jan Hus odsouzen. Původně románská bazilika, ze které se dochovaly podzemní prostory, byla přestavěna goticky a později i částečně barokně (obr. 5). Interiér je převážně barokní. Poblíž vstupních dveří je vyznačené místo, na kterém podle tradice Jan Hus při procesu stál. Dominikánský klášter, ve kterém byl vězněn, se nedochoval, na jeho místě je dnes moderní hotel. U malého přístavu na jezeře se nachází bývalý kupecký dům, který v době koncilu sloužil pro zasedání konkláve kardinálů a proto se z tradice nazývá koncil (obr. 6), ve kterém však Jan Hus nikdy nebyl. Ve městě se nachází ještě řada dalších památek, další kostely, historické domy s arkýři, radnice a pod., ale nebyl čas se jim více věnovat.
Další zajímavé místo na území SRN byl květinový ostrov Mainau v Bodamském jezeře. Patří rodině Bernadottů, která v zámku na ostrově žije, ale ostrov je veřejně přístupný a je známým a turisty vyhledávaným místem. Klima v této oblasti je mírné a proto na ostrově roste nepřeberná řada druhů rostlin.
Na protilehlém břehu Bodamského jezera ve městě Friedrichshafen konal od r. 1892 F. Zeppelin (1838–1917) pokusy se stavbou vzducholodí. Jeho vzducholoď Graf Zeppelin v r. 1929 vykonala dvacetidenní let kolem světa (přes 32 tisíc km, čistý čas 287 hod.). Nejslavnější éra vzducholodí Zeppelin spadá do let 1928 až 1937, kdy sloužily k přepravě poštovních zásilek z Evropy do Ameriky. Jednu z reklamních vzducholodí jsme viděli nad jezerem při cestě na Mainau. Lákala nás k návštěvě muzea na zámku ve Fridrichshafenu, kde lze jednu ze vzducholodí spatřit a seznámit se s uspořádáním kabiny i technickými daty, ale z časových důvodů to nebylo možné.
Spěchali jsme za dalším cílem toho dne, kterým byly Rýnské vodopády u města Schaffhausen na území Švýcarska. Rýn vytékající z Bodamského jezera je v těchto místech 150 m široký a řítí se do hloubky 20 m (obr. 7). Vytváří tak největší vodopád ve střední Evropě. Na skalním výběžku uprostřed vodopádu je vyhlídková plošina, k níž lze přijet člunem z pravého břehu.
Tím byl vyčerpán program prvních dvou dnů našeho zájezdu.
Literatura:
[1] Průvodce Německá spolková republika. Olympia Praha 1990
[2] Průvodce Rakousko. Olympia Praha 1984
[3] Průvodce Švýcarsko, Lichtenštejnsko. Olympia Praha, 1989
[4] Hora-Hořejš, P.: Toulky českou minulostí. 2.díl, 1991, ISBN 80-208-011-1
[5] www.konstanz.de
